Daleko od euforie
Proč štafeta skončila na MS jedenáctá
Ondřej Moravec, v 36 letech druhý nejstarší muž startovní listiny, odcházel z prvního úseku smíšené štafety a povídal: „Běžecky jsem se necítil dobře a na střelnici se mi při dobíjení vzpříčil náboj.“I proto předával až osmnáctý. Na konci zahajovacího závodu mistrovství světa v Pokljuce patřilo Čechům 11. místo ze 27 štafet.
„Nebylo to povedené. S výjimkou Markéty (Davidové) dělal každý další z týmu menší či větší chyby,“bilancoval kouč Ondřej Rybář.
Neopakovala se loňská Anterselva, kde také Češi nepatřili mezi kandidáty předních příček, jenže skloubili nejlepší střelbu ze všech (0+2) se solidním během a slavili bronz.
Včera jejich bilance na střelnici zněla dvě trestná kola, devět dobíjení.
Závod se tak stal i odrazem současného stavu českého biatlonu. Doba hojnosti skončila. Tým patří papírově mezi 8. až 10. místo na světě a vyčnívá z něj jen Davidová.
Moravec je na odchodu, Krčmář měl po covidové pauze od druhého kola potíže s dechem, Charvátová po bezchybné ležce kroužila dvě trestná kola za střelbu vstoje.
Mladí sice v záloze jsou, především v mužské kategorii, ale rozhodně nečekejte, že zazáří hned. Moravec
už loni na šampionátu v Anterselvě hlásal: „Jedu poslední vrcholnou akci, po sezoně končím.“
Série březnových telefonátů trenéra Rybáře jeho názor změnila, ale tentokrát je neoblomný: „Letos je můj konec definitivní. Na beton.“
Tvorba týmu trvá i pět let
Právě ze smíšené štafety má víc medailí než jakýkoliv jiný český biatlonista v historii.
Bronz z domácího mistrovství světa v Novém Městě 2013. Olympijské stříbro ze Soči 2014. Světové zlato z Kontiolahti 2015. A ještě loni, poté co scénu postupně opouštěli Soukup, Koukalová, Vítková a Šlesingr, nečekaný bronz.
„Smíšenka byla vždycky můj oblíbený závod. Tým v ní působí jako stmelující prvek,“říká Moravec.
U stmelování nové medailové generace mají být současní junioři Karlík, Hornig, Mikyska, Mánek a další. Upozornili na sebe mládežnickými úspěchy. Ale přechod mezi muže je v biatlonu dlouhý.
„Koukal jsem na své výsledky, když mi bylo 24,“vypráví Moravec. „Našel jsem závody, kdy nejlepší Čech končil kolem 25. místa a ti další kdesi za padesátkou. Pak z toho vyrostla úžasná generace a zrodil se fenomén biatlonu, fanoušci si zvykli na medaile. Než se ale takový tým vytvoří, trvá to třeba pět let.“
Švédové by mohli vyprávět. Zažili čtyřleté vakuum, než jejich současná skvělá generace začala atakovat nejvyšší příčky. „Já také kdysi vozil juniorské medaile, načež jsem se šest let nedokázal mezi muži prosadit,“připomíná Moravec.
Roli nejzkušenějšího muže týmu po něm přebere 30letý Michal Krčmář. Ten doufá, že na sklonku vlastní kariéry, na mistrovství světa v Novém Městě 2024 nebo olympiádě v Miláně 2026 zažije nový medailový rozlet Čechů.
„Je dobře, že si mladí letos zkusili svěťák,“tvrdí. „Viděli, jaký je to v něm frčák, a pochopili, že musí hodně zabrat. Každých 10 minut, které stráví denně na tréninku navíc, v součtu dělá hodně.“
Než se prosadí, zvykněme si, že medailové ambice Čechů budeme takřka výlučně spojovat se jménem Markéta Davidová. Včerejší štafeta byla jasným důkazem. Na třetím úseku snížila ztrátu na vedoucí Eckhoffovou a s norským rychlíkem měla i srovnatelný běžecký čas. Při střelbě jen jednou dobíjela a vytáhla tým dočasně ze 16. na 9. místo.
A to ještě v cíli říkala: „Doufám, že se tu postupně trochu víc rozjedu.“