Jiní Přátelé žijí za časů viru
Nezvykle vysoké hodnocení fanoušků provází britskou minisérii Byl by to hřích, kterou v Česku uvádí HBO GO. Přitom se navenek nijak neliší od vlny titulů líčících soužití „mladých a neklidných“– až na dvě výjimky.
Jednak v popředí stojí tři homosexuálové, kteří přišli dobýt Londýn a tak trochu ve stylu Přátel vytvoří společenství ještě se svou kamarádkou v podání Lydie Westové, jednak se píše začátek 80. let a do přirozené touhy po neomezené zábavě vstoupí tehdy nový, o to tajemnější strašák AIDS.
Retro 80. let
Trojice, již představují Olly Alexander – jinak populární zpěvák skupiny Years and Years, dále Omari Douglas a Callum Scott Howells, zosobňuje příkladné typy sympatických mladíků prchajících z ochranné rodičovské klece do víru velkoměsta. Na jejich přirozeném projevu se nejspíš podepsal i fakt, že tvůrce projektu Russell T. Davies obsazoval úlohy gayů homosexuálními herci; opakovaně se totiž nechal slyšet, že heterosexuálům v rolích gayů prostě nevěří.
Účinnou složku představuje rovněž pečlivý retrostyl příběhu vyprávěného od září 1981 do prosince 1991, počínaje dobovou muzikou a konče scenériemi – třebaže londýnské kulisy se točily i v Manchesteru.
A do třetice se daří propojovat smích se slzami, i když postupně komediální složky ubývá ve prospěch melodramatické. Vtip má často podobu zkratky, třeba v úvodním sestřihu rodinného zázemí hrdinů
Láska ve stínu AIDS včetně šokujícího dámského převleku, ale nebojí se ani nelichotivých znaků komunity, například když absurdní nováčkovu lekci v mytí rukou doplní šéfův striptýz.
S tím, jak se šíří nový virus i fámy o něm, humor zachycující paniku zčerná a pak se vytrácí. Naopak přibývá tezovitých dialogů a citového vydírání včetně předsmrtného doznání orientace, až dusivé péče nejbližších nebo vzpomínkové tryzny kamarádů.
Vyloženě plakátově pak působí podprahové sdělení, jež by se dalo zjednodušeně shrnout slovy, že za veškerá příkoří gayů spojená s virem HIV mohou konvenční matky a Železná lady. Na druhé straně se Daviesovi musí přiznat, že z ústřední komunity nedělá jen sbor nevinných obětí; dovede v ní najít i stránky nelichotivé, či alespoň úsměvné – nejlépe na půdorysu běžných denních rituálů, jako když se hrdinové ráno v koupelně bezmála perou o zrcadlo.
Pravda je, že tvůrci ságy Byl by to hřích umějí vyprávět podmanivě bez ohledu na divákovy osobní sexuální preference. Ale převratný televizní zázrak to není.