Trhací kalendář jménem volební zákon
Kromě covidu-19 jde v současnosti o největší politický zádrhel. Volební zákon do Sněmovny. Poté, co Ústavní soud na návrh několika senátorů shodil část toho současného ze stolu, hledá se urychleně náhradní řešení, aby se mohly uskutečnit na říjen vyhlášené volby. A jistě opět dostaneme nějaké polovičaté, nedokonalé řešení, ale na to jsme už zvyklí.
V této souvislosti bych se však zastavil u tří otázek, které se celého procesu týkají. Byl volební systém, který Ústavní soud zrušil, proporční? Byl účelově přijatý? A pokud ano, byl vlastně špatný?
Ústavní soud rozhodl, že systém není proporční, protože v něm nejsou všechny hlasy odevzdané voliči rovné, tedy nemají stejnou váhu. Takže proporčně nepřiděluje mandáty podle výsledků voleb. Za hlavního viníka označil tzv. D'Hondtův dělitel, podle kterého se hlasy na mandáty přepočítávají, a zrušil ho. Až v druhé řadě zmínil velikost volebních obvodů, v tomto případě krajů, kde hlavně ty menší při rozdělování mandátů pomáhají větším stranám. Ty však ponechal.
Ústavní soud má pravdu v jednom, hlasy nebyly zcela rovně přepočítávány na mandáty, ale to nejsou skoro v žádném volebním systému. Každý je v něčem nedokonalý. To však neznamená, že tento nebyl proporční. Jen šlo o proporční systém s většinovými prvky.
Pokrytecký soud
Jednoduše řečeno měl nahrávat silnější straně, aby díky přepočtům získala o trochu víc mandátů, než na kolik měla právo. Důvod byl jednoduchý – sestavit akceschopnou vládu, která nebude viset na jednom až dvou hlasech přeběhlíků.
Pokud však Ústavní soud chtěl opravdový proporční systém, nebyl by pokrytecký, nerušil by D'Hondtova dělitele, ale volební obvody na úrovni krajů. Na politologii nás vždy učili, že velikost volebních obvodů nejvíc ovlivní proporčnost přerozdělování hlasů na mandáty. Jenže toho se soud zalekl, protože na tom by se Sněmovna tak rychle neshodla. Tak to odnesl volební dělitel, který efekt malých obvodů zesiluje.
Jenže na tohle soudce zpravodaj Jan Filip nepotřeboval tři a půl roku, mohl se sejít s politologem a expertem na volební systémy Tomášem Lebedou, který by mu to vysvětlil za půl dne a mohlo být hotovo už dávno. A získal by se čas na to upravit volební zákon, protože pravda je, že v něčem by to potřeboval. Třeba v otázce korespondenční volby ze zahraničí.
Skoro každý volební systém je totiž „dočasný“a musí se upravovat podle měnících se parametrů. To už odpovídám na svou druhou otázku. Ano, ten zrušený byl přijat zcela účelově v době opoziční smlouvy. Měl pomáhat velkým stranám – ODS a ČSSD, které věřily, že tu budou vládnout navždy. Jenže volební systém občas požírá své tvůrce. A kde dnes tyto strany jsou...
Byl však, ač účelově přijatý, tak špatný, že by musel být zrušen? Nebyl. Tím, že v určitých případech nahrával stranám, které výrazněji vítězily ve volbách, občas, a zdůrazňuji slovo občas, usnadňoval vytváření většinových koalic. Tady člověk nemůže koukat na to, jestli to byla ODS, ČSSD či ANO.
Zda je důležitější rovnost hlasů, či akceschopnost vlády, o tom se přou politologové stále dokola. Jedno je však jisté, roztříštěný stranický systém nikdy nic dobrého nepřinesl. A právě tomu „extrémně“proporční systémy více nahrávají. I proto je dobré, že Ústavní soud ponechal aspoň pětiprocentní práh pro vstup strany do Sněmovny. A u koalic chce Sněmovna zvýšený práh nějakým způsobem zachovat.