Rozsypal jsem se a vyhrkly mi slzy do očí

Šéf českého biatlonu Jiří Hamza o mistryni světa Markétě Davidové, ale i o tom, jak biatlon bojuje striktními opatřeními s covidovou krizí.

Málokterý český sportovní funkcionář vystoupal v hierarchii mezinárodních federací až tak vysoko. Jiří Hamza je druhým mužem světového biatlonu, na postu viceprezidenta IBU pro ekonomiku mu protékají rukama miliony eur. Při mistrovství světa ve Slovinsku jsme si s ním chtěli povídat o tom, jak jeho sport zvládá pandemickou situaci. Ale po velké české úterní radosti jsme nemohli začít jinak než u Markéty Davidové.

Jak jste prožíval její zlatou jízdu?

Po dlouhé době mě vyhrkly slzy dojetí a štěstí. Když zasáhla i poslední terč, úplně jsem se rozsypal. Nebylo to chlapské, ale i chlapi mají občas brečet.

Ulevilo se vám?

Neuvěřitelně! Těch starostí bylo předtím tolik. Ale já už dlouho říkal, že je jen otázkou času, kdy se Markétě všechno sejde. Věřil jsem, že ten den přijde, a on zaplať pánbůh přišel.

Vlastně je krásné, že i po tolika letech ve vás biatlon stále dokáže vyvolávat tak silné emoce, ne?

Určitě. Stárnu, je mi padesát, od sportovců jsem věkem logicky dál. Na druhou stranu, kdyby mě biatlon už nebavil, tak ho nedělám. Že nás lidé v anonymitě internetu občas drtí a melou, nebo mi posílají nechutné maily, to k tomu bohužel patří. Ovšem takové dny, jako byl ten Markétin zlatý, jsou nejlepší léčbou i odpovědí.

Spoustu energie máte i v čele mezinárodní federace IBU. Jak biatlon zvládá covidovou éru?

Zatím nad očekávání, všechny závody jsme uskutečnili, ačkoliv každý týden je spousta proměnných. Když se rozhlížím kolem sebe třeba na lyžování a jiné sporty, tak si říkám, že biatlon má svoji bublinu zpracovanou asi nejprecizněji, s neustálým testováním a dalšími ochrannými opatřeními.

Od začátku sezony testujete na covid každé čtyři dny všechny akreditované a dosud jste zaznamenali 52 pozitivních výsledků. Takže se zdá, že je vaše bublina funkční?

Ano, funguje. Největším rizikem byly Vánoce, kdy se sportovci otočili doma a také náš tým si pak přivezl ze soustředění na Pokljuce covid, což mužskou reprezentaci dost zdevastovalo.

Všechna ta ochranná opatření něco stojí. Má biatlon na to?

Na rozdíl od jiných federací do nich

IBU hned uvolnila velký balík peněz v řádu milionů eur, abychom dopady krize zmenšili. Předtím na tom byla IBU finančně velmi dobře, s rezervami v bance. A rezervy jsou přece od toho, aby sloužily, jestliže nastane problém. Proto jsme finančně pomohli organizátorům našich akcí i týmům.

Přesto se nyní Norové kvůli obavám ze zavlečení covidu do země zřekli pořádání březnového finále Světového poháru. Překvapili vás?

Ne. Odpovídá to jejich dlouhodobé pozici. Vláda se tam chová v tomto směru velmi striktně.

Nové Město má v březnu hostit nejen vlastní kolo Světového poháru, ale navíc bude i náhradním hostitelem závodů, které odvolal čínský Peking. Nebyly po norském „ne“ve hře dokonce tři týdny na Vysočině?

Šlo o jednu z nouzových variant, ale nemyslím si, že by někomu prospělo zůstávat tři týdny na jednom uzavřeném místě. V roce 2000 se cosi podobného odehrálo v Anterselvě (kvůli nedostatku sněhu v dalších střediscích – pozn. red.) a všichni z toho byli na nervy. Jsem rád, že náhradním dějištěm finále nakonec bude švédský Östersund.

Také jste mohli finále bez náhrady škrtnout, jako loni v březnu.

Jenže my se usilovně snažili dodržet celý kalendář, protože finanční ztráty kvůli televizním právům a marketingu by jinak byly pro IBU obrovské.

Měl jste kvůli nárůstu případů covidu, zavřeným německým hranicím a chaosu s nouzovým stavem obavu i o závody v Novém Městě?

Posledních 14 dní jsem řešil všechny možné výjimky. Nešlo jen o Česko. Slovinsko je nyní v tmavě červené zóně, takže všichni ti, kdo tu závodí na šampionátu, by po příjezdu do Česka měli jít do karantény. Naštěstí jsme v sobotu dostali svolení, že nemusí, když už jsou teď na Pokljuce v naší bublině.

Vycítil jste, že se některé týmy do Česka kvůli zhoršující se epidemiologické situaci bojí přijet?

Žádné náznaky zatím nemám. Ale riziko, že někdo z neustále testovaných biatlonistů přiveze nákazu do Česka, je rozhodně menší, než že se někdo z té naší pojízdné kolonie nakazí v Česku. Těžko se mi ta situace komentuje. Snažíme se, aby lidé u nás restrikce dodržovali, a pak je porušují ti, kteří mají být vzory. Co se odehrálo s Milanem Hniličkou (šéf Národní sportovní agentury – pozn. red.) považuji za fatální selhání a myslím, že se měl k tomu Milan postavit jinak.

Našli se naopak i tací, kteří vám tvrdili, že biatlonová bublina je až příliš přísná? Sportovci si nesmějí ani podat ruce, jídlo nabírají v rukavicích, spí na jednolůžkových pokojích, všude nosí roušky.

Stojíme mezi dvěma rozhodnutími. Buď současnou situaci udržíme a závody se uskuteční, byť bez diváků, nebo je začneme rušit, což přinese biatlonu až neuvěřitelné ekonomické ztráty. I závodníci si uvědomují, že jde o jejich obživu, a všechna opatření dodržují.

Při nedávné diskuzi o ukončení nouzového stavu se v Česku hovořilo také o návratu diváků na tribuny, byla to i varianta pro Nové Město?

V žádném případě! To by byl naprostý nesmysl, na který by ani IBU nikdy nepřistoupila. Zvlášť když naše republika má teď spoustu svých jiných starostí. Budeme se muset vyrovnat s tím, že spousta lidí si převedla vstupenky z loňska na letošek. Teď je buď budeme převádět dál, nebo vracet vstupné.

Dokdy tato spirála může trvat?

Věřím, že příští sezona bude trochu normálnější.

Opravdu? Navzdory protahujícímu se očkování po celé Evropě?

Zdravotní rizika jsou stále obrovská, přesto doufám, že právě díky očkování bude na podzim situace lepší. V takové izolaci nelze žít donekonečna. Ale v IBU opět připravíme i plán B.

Tedy znovu bublinu na celou zimu a variantu závodů bez diváků?

Ano. Celou příští sezonu nachystáme ve dvou scénářích: v současném provizoriu, nebo už s uvolněním opatření. Každopádně je nereálné, abychom je uvolnili jen někde. Buď v celé Evropě, nebo nikde.

V kontextu covidových problémů byla částečně upozaděna vlekoucí se ruská dopingová kauza. Jak Rusové přijali, že na olympiádě a světových šampionátech rozhodnutím sportovní arbitráže CAS přišli na dva roky o vlajku a hymnu? Také vaše federace je tím potrestala.

Ani jsme neměli moc na výběr. Museli jsme přijmout rozhodnutí CAS, nebo ho případně ještě zpřísnit.

Vyloučit je úplně?

Až tak daleko bychom určitě nešli, i když já osobně byl jedním z iniciátorů boje proti ruskému dopingu. Je jen dobře, že padlo konečné rozhodnutí CAS, které musíme všichni respektovat. Až trest vyprší, dostane ruský sport od ledna 2023 ideální šanci, aby zkusil očistit své jméno a vydal se novou cestou. Ve vedení IBU říkám: Vraťme se od roku 2023 s Ruskem zase na bod nula, pokud to půjde.

Ve stylu: trest si odpykali, dejme jim novou příležitost?

Právě. Nemá smysl dělat, že v biatlonu Rusové nejsou. Jde o důležitý televizní i marketingový trh. V Rusku jsou desítky tisíc biatlonistů, vedle hokeje a krasobruslení je pro ně biatlon národním sportem. Ať to zní z mých úst jakkoliv, všichni bychom se měli pokusit udělat za jejich kauzou tlustou čáru, ať mohou zase začít s čistým štítem. I když vrásky na čele zůstanou.

Mají ruští funkcionáři takovou mentalitu, aby si čistý štít udrželi?

Aféra se jednou uzavřít musí. Jak s tím Rusové naloží, je jejich věc. Já tu kauzu dnes považuji víc za politický než sportovní problém. Že se v Rusku děly nepravosti, ví každý, kdo se ve vrcholovém sportu pohybuje. Problém je, že ruská strana to nikdy natvrdo neuznala. Což však neznamená, že 9 let po hrách v Soči má smysl dál se hrabat v dopingových případech Usťjugova či Zajcevové. Už je to historie. Celá ta aféra těžce poškodila světový sport.

Kdy dostane česká štafeta biatlonistek medaile z her v Soči, které byly dopujícím Ruskám odebrány?

Pořád kolem toho telefonuju. Věřím, že v průběhu roku.

To jste říkal už loni.

Já vím. Právně je případ uzavřený, zbytek musí dořešit Mezinárodní olympijský výbor.

A šance na další české biatlonové medaile v budoucnosti?

V Markétě Davidové máme podobný diamant jakým byla před osmi lety v jejím věku Gábina Koukalová. Jen ho musíme dál vybrušovat.

Co ti za ní? V období generační obměny není situace příliš dobrá.

V klukách vidím hodně silnou nastupující generaci, s holkama je to horší, ale nemyslím si, že je český biatlon na scestí. Ano, věřil jsem, že budeme při přestavbě týmu už o kousek dál, přesto jsem optimista a tvrdím, že kluci jako Karlík, Mikyska, Hornig, Mareček, medailisté z mistrovství světa juniorů, nás v příštích letech potěší. Letos jejich včleňování do týmu narušil také covid, většina z nic onemocněla.

Je tedy třeba české fanoušky učit trpělivosti?

Biatlon není průmysl, je to sport, kde jste jednou nahoře, jednou dole. Já vždy říkal: Užívejme si slávy, dokud to jde, protože přijdou i chvíle, kdy se lidé do nás budou zákonitě navážet a činit nás zodpovědnými za to, jak si vedeme, jestliže výsledky nějakou dobu nepřijdou. Počítám s tím.

Co byste takovým lidem odpověděl?

Že jsme schopni sebereflexe, umíme si říci i nepříjemné věci, otevřít okna a vyluftovat. Bylo by alibistické tvrdit, že je vše ideální. Ale zároveň mohu slíbit, že uděláme maximum, aby se nám s novou generací povedl v budoucnu podobný skok jako před olympiádou 2014.