Ona je uragán!
Na pouti z Olomouce k úspěchu v Melbourne pomohl Karolíně Muchové i šampion Jan Kodeš.
Když se ti dva potkají na Štvanici v klubu ČLTK nebo jinde v tenisové říši, nepůsobí jako vzdálení známí. Ač je dělí několik generací, popovídají si třeba i o hraní na kytaru. Semifinalistka Australian Open 2021 občas v rozhovoru zmíní, že dostala pochvalu nebo nějaký tip od trojnásobného grandslamového vítěze.
Jan Kodeš náleží mezi velké fanoušky Karolíny Muchové. „Prima holka. Chytrá a cílevědomá,“řekl o ní v rozhovoru pro MF DNES.
Kdysi ostatně nezištně přispěl k tomu, aby se ve své kariéře trochu víc rozjela.
Jak jste se vlastně o Karolíně dozvěděl?
Můj kamarád Honza Jilemnický, který nedávno zemřel, mi asi před čtyřmi lety povídal: „Hele, mám známého v Ostravě, podnikatele Honzu Netála, chtěl by s tebou mluvit o jedné tenistce.“
Co vy na to?
Souhlasil jsem, že si uděláme výlet do Ostravy. Dali jsme si oběd a ten Honza Netál mi vyprávěl, že má pod smlouvou asi dvacetiletou holku. Chtěl, abych se na ni podíval a dostal ji do Prahy. Že prý jí to úplně nefunguje s trenérem Pavlem Šnoblem, že je pořád zraněná.
Pomohl jste?
Domluvili jsme se, že se pokusím něco zařídit. Přijela vlakem do Prahy, vyzvedl jsem ji na nádraží. Ona už čerstvě byla s novým koučem, Emilem Miškem z Bratislavy. Mezitím jsem požádal Vláďu Šavrdu (manažera ČLTK), aby směla trénovat na Štvanici.
Uspěl jste?
Vláďa pořádně nevěděl, o koho jde. Já jsem se za ni postavil. A tak kývl, že u nás může hrát, byť zatím bez papírového přestupu. Sehnal jsem Karolíně s Emilem ubytování a oni začali pracovat v Praze.
Zůstal jste jim nablízku?
Karolína si časem pronajala byt. Občas jsem se přišel podívat na trénink, případně jsem sem tam hodil nějakou radu, třeba u oběda. Ale moc jsem jim do toho nekecal. Trenéři to nemají rádi.
Co následovalo?
Karolína párkrát brzy vypadla na turnajích a Emil jednou povídá: „Ona je Karolína pod zbytečným tlakem od sponzora Netála. Tlačí na ni, protože málo vyhrává.“A ptal se, jestli bych se nepřimluvil a nepomohl ji vyvázat se z kontraktu.
Bylo v něm něco špatně?
Karolína zjistila, že pro ni není úplně výhodný. Musela odevzdávat docela vysoká procenta a do konce té smlouvy zbývalo ještě několik let. Chtěla, abych ji z ní dostal.
Podařilo se?
Svolal jsem všechny na Štvanici k jednomu stolu. Mluvil jsem k Netálovi a všechno mu vysvětlil: „Holka je nadějná, nemá cenu jí nějak bránit.“Dohodli jsme se. On přistoupil na odstupné, které zaplatili Karolínini rodiče. Načež ona si jako manažera najala Tomáše Peteru.
Jaké jste z ní měl první dojmy?
Viděl jsem nějaké šoty v televizi. Trochu jsem se na ni poptal. Nebo jsem se před Wimbledonem zajel podívat na její přípravu na travnatém kurtu v Lipníku nad Bečvou. A zdálo se mi, že má docela slušný potenciál.
V čem?
Zaujala mě například její učenlivost. Když jsem jí něco říkal, opravdu mě vnímala. Chytrá, skromná, ctižádostivá holka. Taky jsem ji sledoval na Štvanici s Miškem a líbilo se mi, že i do tréninku jde naplno. Nepotřebovala nutit ani povzbuzovat: „Běhej. Makej. Zaber!“Ona chtěla sama.
Už tehdy předváděla své tenisové přednosti?
Zamlouvala se mi její figura a síla. Poslouchala, když jsem jí radil, aby se naučila i něco extra. Že na světovou špičku nestačí jenom forhend a bekhend: „Musíš umět kraťas, jít na síť, vypěstovat si rozmanitou hru. Potřebuješ se umět přizpůsobit okolnostem.“Tyhle obecné věci můžu vyprávět skoro každému, ale ne každý se jimi skutečně zabývá. Karolína je vnímala.
Co ještě patří mezi její typické sportovní vlastnosti?
Umí na kurtu prodat to, co v ní je, což je velice důležité. Umí v zápase vést nějakou strategii. Není obyčejná holka, která svým způsobem neví, co hraje. Řídí se instinkty a přemýšlí. Podobně jako třeba Ashleigh Bartyová, jen do toho víc řeže. Zaplaťpánbůh, že máme takovou hráčku.
Ještě v dubnu 2019 byla na žebříčku až ve druhé stovce. Věřil jste, že vyletí vzhůru?
Teď se mi to snadno říká, ale už předloni jsem Honzovi Jilemnickému tvrdil: „Ta půjde do desítky.“Důležité bylo vítězství nad Muguruzaovou na US Open 2018, které na velkém kurtu otočila. Zároveň nějakou dobu laborovala s loktem, měnila raketu kvůli tvrdému rámu. Nicméně se nepřestala zlepšovat.
V čem hlavně?
Když jsem ji teď viděl v Melbourne, nevadilo jí, že ztratila servis, že prohrávala 0:2, 0:4. Nehází flintu do žita, což je fantastické.
Jako proti Karolíně Plíškové ve třetím kole?
No jasně. Každý jiný už by se za stavu 0:5 pomalu soustředil na další set, ale ona ne. Udělala pár gamů, ještě to zkusila. Tenis ji baví, má z něj radost. Nikoho se nebojí. Zápas pro ni neznamená utrpení. Není brečoun. Nelomí rukama, nestěžuje si, nefňuká jako třeba kdysi Ruska Safinová na Roland Garros.
Je sveřepá, jde si za svým snem, což je jednoduše paráda.
Těší vás, že jste k tomu přispěl?
Nepřipisuju si nějaké zásluhy. Nemám to zapotřebí. Poté, co jí začal dělat manažera Petera, už jen prohodíme pár vět, když se potkáme. Napíšeme si zprávu. Každopádně si myslím, že měla pocit, že se jí nevnucuju. Teď se kolem ní bude točit kdekdo. Každý s ní bude chtít spolupracovat. Snad se jí z úspěchu nezamotá hlava. Taky už ji všichni budou brát jako světovou hráčku.
Viděl jsem, jak se k vám na Štvanici hlásila. Jak se vyvíjel váš osobní vztah?
Je inteligentní. Uvědomuje si, že jsem jí asi v nějakých maličkostech pomohl. Mám z ní velkou radost. Myslím, že pochopila jednu věc.
Jakou?
Vždycky jsem jí říkal: „Zápas si musíš vyhrát sama. Svým uměním, svou hlavou a sebevědomím. Nemůžeš spoléhat, že ti vítězství někdo dá. Že ti ho zařídí trenér nebo manažer.“Nekouká do lóže, co jí kdo naznačí. Spoléhá se sama na sebe. Ví, jak na to. Je prima holka, co brnká na kytaru a v Olomouci hrála fotbal s klukama. Chytila svou šanci za pačesy. Má kus kariéry před sebou.
Myslíte, že Muchová s Markétou Vondroušovou už pomalu začnou nahrazovat ve špičce Petru Kvitovou s Karolínou Plíškovou?
Tak to ve světovém tenise chodí. Nezapomeňte, že Petra má třicítku za sebou a Karolína se k ní blíží. Mladé holky nastupují. Stejně jako mezi chlapy. Je fajn, když se na turnajích prosazují nová jména.
Jak byste srovnal Muchovou a Vondroušovou?
Já bych do budoucna spíš vsadil na Karolínu než na Markétu, protože má větší razanci úderů. Markéta je víc obranářka. Drží balon ve výměně, letí jí to z ruky a má výbornou techniku, což se projevilo předloni v Paříži. Ale postrádá tu potřebnou sílu.
Zato Karolína?
Ona je prostě uragán: smeč, servis, rána odzadu. Jasně, dělá chyby. Kdo do toho takzvaně chodí a hraje otevřenou hru, občas něco zkazí. Je jako fotbalový tým, který útočí a střílí, nehraje zanďoura a nespokojí se s plichtou 0:0.
„Je jako fotbalový tým, který útočí a střílí, nehraje zanďoura a nespokojí se s plichtou 0:0.“
Tenisová legenda Jan Kodeš