Italský rok s covidem: dlouhý, urputný boj
Pandemie si vyžádala desítky tisíc lidských životů, uvrhla zemi do krize a drží Italy v izolaci.
Je to chvíle, pár měsíců. Mnozí si ještě dobře pamatují, jak se loni v prvních týdnech karantény z balkonů italských měst po večerech ozývaly populární melodie. „Celá situace byla sice neveselá, ale alespoň jsme si zpěvem a jakousi celonárodní solidaritou vzájemně dodávali vzpruhy a zlepšovali náladu,“vzpomíná janovský podnikatel Paolo Luconi.
Heslem dne byl optimismus. Římská konzultantka Caterina Vitellozziová si vybavuje, jak před rokem všichni věřili, že koronavirus brzy odezní. „Když si dnes vzpomenu, jak jsme po večerech prozpěvovali, říkám si, že jsme byli naivní. Mysleli jsme si, že musíme prostě pár týdnů zůstat doma, a pak, že se všechno spraví. Andra tutto bene (všechno bude v pořádku) byl ale až příliš optimistický slogan.“
Virus totiž zůstal a život všech se od základů změnil. Vitellozziová se svěřuje, že jí dodnes chybí hlavně fyzický kontakt. „My Italové jsme vždycky měli ve zvyku se mezi sebou objímat a líbat, ale teď nelíbám ani svou maminku,“povzdechne si. „Je to těžké pro nás obě, ale má už 83 let a já ji nechci vystavovat zbytečnému riziku.“
Itálie si v těchto dnech připomíná neblahé výročí. Rok od chvíle, kdy se v jejích severních regionech objevila první epicentra nákazy novým koronavirem, pravděpodobně přivezeným z čínského Wu-chanu. Od té doby zahynulo v souvislosti s covidem 95 000 lidí, země prodělala jednu z nejpřísnějších karantén na světě, propadla se do nejhlubší ekonomické krize své historie od druhé světové války, ale podařilo se jí také získat masivní finanční podporu od Evropské unie, která však zprostředkovaně před necelým měsícem způsobila pád vlády.
„Tento pohnutý rok úplně změnil způsob života, který jsme až dosud brali za samozřejmý,“říká Paolo Luconi. „Každodenní povinné nošení roušek je ještě maličkost, ale omezování pohybu, možnosti večeří v restauraci, cestování do zahraničí, a dokonce i zákazy styku s přáteli a rodinou, na to asi nebyl připraven nikdo z nás.“
Oddechli jsme si od turistů, ale...
Luconi vzpomíná, jak si ještě v polovině února loňského roku se ženou užívali dovolenou v Dubaji, kam jezdívali pravidelně téměř každou zimu za sluncem. „To byla naše poslední cesta do zahraničí,“svěřuje se. „Po návratu jsme na letišti museli vystát frontu, aby nám změřili teplotu. O šíření kononaviru v Číně už jsme předtím slyšeli, ale teď nám došlo, že se něco začíná dít i u nás.“
Úplně první dva případy pacientů s nemocí covid-19 byly v Itálii nahlášeny už 30. ledna 2020. Ale šlo o čínské turisty, kteří byli rychle uzavřeni do izolace v římské Spallanzaniho nemocnici. Následkem této události tehdejší premiér Giuseppe Conte oznámil, že přerušuje veškerý letecký provoz mezi Itálií a Čínou, a den nato italský parlament odhlasoval nouzový stav, který měl původně trvat šest měsíců a který později vládě umožnil přijímat opatření, dosud nemyslitelná v dobách míru. Tento nouzový stav trvá dodnes, i když protipandemická opatření na sebe postupně berou různé formy, podle stávající zdravotní situace.
První oficiální případy onemocnění covidem-19 v Itálii byly zaznamenány 21. února a hned den poté bylo oznámeno i první úmrtí na tuto nemoc. Ulice měst se postupně vylidnily a například vyhlášené restaurace, kde si obvykle člověk musel objednávat stůl dlouho dopředu, zničehonic zely prázdnotou. Florentská úřednice Daniella Bodriová vzpomíná: „Naše město si trochu oddechlo od davů turistů. Florencie najednou patřila jen Florenťanům a zpočátku se nám to docela líbilo. Kdo mohl tušit, do jaké krize se dostanou restauratéři, hoteliéři a celý sektor cestovního ruchu. Ve Florencii dokonce jeden majitel restaurace kvůli pandemii spáchal sebevraždu.“Bodriová si dále vybavuje, jak si ještě 8. března s rodinou vyrazila na lyže do nedalekého střediska Abetone v toskánských Apeninách. „Datum si pamatuji dobře, protože na svátek žen měly všechny ženy zlevněnou cenu na vleky,“říká s úsměvem. „Asi to od nás bylo nezodpovědné, když uvážíme, že na severu země se už tehdy epidemie šířila velkou rychlostí. Sjezdovky v Abetone byly ten den přeplněné, ale byl to taky poslední den, kdy se smělo lyžovat. Hned nazítří se všechna lyžařská centra uzavřela.“
Dne 9. března vláda uvalila karanténu na celou zemi a 60 milionů Italů najednou nesmělo z domu. Výjimky tvořily cesty do samoobsluhy anebo procházky se psem. Důchodce Stefano Fabrini z Benátek vypráví: „Na sociálních sítích kolovaly vtipy o psech, které chodilo venčit celé široké okolí. U nás to ale byla pravda. Našeho psa si opravdu půjčovali sousedé, aby se sami dostali na vzduch,“směje se. „Chudák pes byl pak navečer docela vyčerpaný.“
Nic nebude v pořádku
Nyní, po roce od začátku pandemie, lidé obtížně sbírají víru v budoucnost.
Ve Florencii u nádraží Santa Maria Novella stojí dlouhá řada taxíků. Turisté nikde a místní jedou raději autobusem. „Od loňska jsem přišel o 70 % příjmů,“stěžuje si jeden z taxikářů. „Kdyby mě chtěl dnes někdo chlácholit slovy andra tutto bene, asi bych mu vynadal. Prozatím je všechno čím dál horší a zdá se, že niente andra bene (nic nebude v pořádku),“dodává trpce.
Zdravotní situace je v Itálii nadále kritická. Podobně jako jinde ve světě, i na Apeninském poloostrově se šíří nové varianty koronaviru, a ačkoliv země patří v Evropě k těm, které očkovací kampaň zvládají poměrně dobře, počty nakažených i úmrtí na covid-19 jsou stále znepokojující.
Nedávný rozpad vlády Giuseppe Conteho ještě posílil pocit frustrace mezi Italy. „Jak se má země dostat z krize, když se politikové nejsou schopni dohodnout ani na tom, jak využít všech těch miliard, které pro nás na záchranu hospodářství vyčlenila Evropská unie?“stěžuje si Daniella Bodriová.
Caterina Vitellozziová se zamýšlí: „Pandemie mezi námi vytvořila odstupy nejen fyzické. Zdá se mi, že se dnes lidé vzájemně více vyhýbají. S přáteli teď mluvím spíše po telefonu nebo přes videokonference a nové známosti se těžko navazují.“Na závěr však dodává s mírným úsměvem: „Možná si ale více vážíme drobností, které jsme dříve brali jako samozřejmost. Třeba si více užíváme obědy u rodinného stolu.“