Hvězdné války 2030
Haaland vs. Mbappé. Mladí muži, kteří očarovali svět
Další medaili už Markéta Davidová do sbírky nepřidala. Na měkkém rozrytém sněhu se včera trápila a cílem hromadného závodu projela třináctá. Středečním zlatem z vytrvalostního závodu však ozářila z českého pohledu letošní světový šampionát.
Pro ni osobně byla Pokljuka 2021 průlomem.
Nejen že zařídila čtvrtý individuální titul v historii českého biatlonu, zároveň sama učinila tolik očekávaný skok na stupně vítězů.
Výstižně vyjádřila její přerod Sandrine Baillyová, majitelka velkého glóbu z roku 2005: „Davidová je pro mě příjemným překvapením podobně jako Martin Ponsiluoma mezi muži,“přirovnala ji k vítězi sprintu. „Celou sezonu jsem je pozorovala, jak jsou na lyžích rychlí a dojíždějí v Top 10. Věděla jsem, že pokud se jim podaří zastřílet, jsou schopni velkých věcí. Ve vytrvalostním závodě se to Davidové povedlo. Že se nenechala srazit úvodními pokaženými závody a dokázala vyhrát, svědčí o její velké morální síle.“
Davidová bývá málokdy po závodě sama se sebou spokojená a dokáže být až velmi sebekritická. Proto ujišťuje: „Tohle mistrovství byla pro mě hlavně velká škola.“
Učila se, jak pracovat se zklamáním a úspěchem i jak se vypořádat s velkou únavou na konci šampionátu, kdy už není pouze ženou z davu, ale mnohem ostřeji sledovanou biatlonistkou.
Včera po kolizích se soupeřkami hned na prvním kilometru dvakrát upadla, přesto se ještě po první položce dokázala vrátit do popředí. Až pak pramen energie vyschl.
„Za dnešek jsem na sebe naštvaná, ačkoliv zároveň jsem ráda, že jsem se tu chytla ve střelbě,“připomněla, že z posledních 50 terčů skolila 48. „A i u těch dvou ran, které letěly mimo, vím, jakou jsem udělala chybu. Poučím se z toho.“Umět si vyhodnotit vlastní nedostatky je dalším předpokladem šampionky.
Servis je součástí úspěchu
Ve vytrvalostním závodě se ve středu Davidové sešlo vše: bezchybná střelba, druhý nejrychlejší běh a kvalitní lyže.
Včera jí naopak běžecká jiskra chyběla. Zda byla na vině únava, či špatné lyže, nebo kombinace obojího, zůstalo uvnitř týmu. Jen naznačila: „Nevím, jestli jsem byla tak špatná já, nebo mé lyže, musím to s někým zhodnotit. Od 3. kola to bylo umírání.“
Faktem je, že vodnatá břečka, po které biatlonistky včera jely, bývala kdysi za šéfservismana
Danila Müllera podkladem, na který uměli Češi namazat takřka nejlíp ze všech týmů. Naopak v posledních letech platí pravý opak. Také to je podnět, s nímž musí před příští sezonou vedení týmu pracovat. Zvlášť když význam kvalitního servisu nejspíš ještě vzroste po plánovaném zákazu současných vosků s fluorem.
V případě dvou českých předchůdkyň Davidové na světovém trůnu platilo, že v následujících letech na svůj úspěch už nikdy nenavázaly. Kateřinu Holubcovou, zlatou v roce 2003, srazily potíže se štítnou žlázou. Gabriela Koukalová se brzy po triumfu v Hochfilzenu 2017 vytratila ze závodů kvůli bolesti lýtek a psychickým problémům.
U Davidové nic nenaznačuje, že by její medaile měla zůstat ojedinělou. Obzvlášť jestliže se naplní vize trenérů a funkcionářů a 24letá žena u biatlonu zůstane v celém příštím olympijském cyklu. „O Markétu se nebojím, ta bude kráčet dál dopředu,“říká předseda svazu Jiří Hamza.
Díky ní nadále platí, že počínaje rokem 2012 se český biatlon pouze dvakrát vracel z vrcholné akce (MS, ZOH) bez medaile: z Osla 2016 a Östersundu 2019.
Varování z MS
Zároveň však záře zlata nesmí překrýt nedostatky. „Musíme se na vše dívat objektivně,“tvrdí Hamza. „Máme z Pokljuky úžasný titul, ale i některé propadáky. Hlavně štafety byly špatné. Dostali jsme zde spoustu podnětů k zamyšlení na změnu přípravy do olympijské sezony.“
Ondřej Moravec se v 36 letech rozloučil se šampionáty důstojně 11. místem ve vytrvalostním závodě. Stejná pozice patřila ve sprintu Michalu Krčmářovi. Co se týče pracovního nasazení, bojovnosti a nabuzení na závody, právě z Krčmáře touha uspět přímo prýští. Ale odstup od špičky je zjevný. „V každém závodě skončit do 30 sice není zlé, ale myslím, že jsem tu úplně nenaplnil svůj potenciál. Na medaili jsem neměl, na desítku určitě ano,“soudí.
Zatímco z pohledu mužů jsou při nesporné obměně týmu příslibem solidní debuty juniorů, ať už Mikysky v prosinci ve Světovém poháru, nebo Karlíka na šampionátu, u žen je situace horší. Nejenže za Davidovou zeje díra, stejně velká je také mezi zbylými pokljuckými reprezentantkami a B týmem.
„Eva Puskarčíková měla před sezonou boreliózu, ale její běžecký propad je až příliš velký. Přece nezapomněla lyžovat,“říká Hamza o ženě, která v minulosti dvakrát dosáhla v poháru na stupně vítězů.
Proto šéf svazu bilancuje: „Nebudeme říkat, že tento šampionát byl úspěšný, když to tu s námi bylo jak na houpačce.“
Ve snaze o lepší budoucnost v olympijské sezoně se nyní obrací i do minulosti.
„Oprášíme staré přípravy, které nás přivedly k úspěchu na hrách v Soči 2014 a zkusíme je vyšperkovat o nové poznatky,“chystá se. „Za rok se dá udělat spousta práce. Jen musí všichni chtít.“
Ten gól byste mohli vyučovat na fotbalové univerzitě. Akrobatický a dokonalý. Noblesní a originální. Erling Haaland se zády k brance položil do centru z levého křídla a v pozici plachtící labutě střihnul nohama. „Prostě jsem se odrazil do vzduchu a trefil. Bláznivé,“usmíval se, když si z blonďatých vlasů sundal gumovou čelenku a do kamery poskládal srdce z dlaní.
Po gala představení v Lize mistrů se Haaland nezabrzdil ani v bundeslize. V sobotu navečer v derby proti Schalke nejenže vykouzlil nádherný gól, ale přidal ještě jeden zářez. V Dortmundu se zlepšil na 43 soutěžních zápasů a 43 gólů. Ve dvaceti letech! Všimněte si, že už se v médiích přestalo objevovat celé jeho jméno Erling Braut Haaland. Je příliš dlouhé, zvlášť když ho musíte tolikrát zopakovat.
Ve světě fotbalu má Haaland jediného konkurenta, který přesahuje dimenze smrtelníka. Není těžké uhodnout, že je taky mladý a zázračný. Jmenuje se Kylian Mbappé a včera po uzávěrce chtěl o svém talentu přesvědčit nejen veřejnost, ale také klub, v němž začínal. Dvaadvacetiletou pařížskou megastar čekal souboj proti Monaku.
Lhostejno, jestli (případně kolikrát) se trefil, máme se o čem bavit.
Haaland a Mbappé jsou muži, kteří se mohou prostřílet k absolutním rekordům. To oni dva píšou příběh o nových supermanech.
Hvězdné války, verze 2030.
A teď koukejte na nás!
Přetahovali se o Zlaté míče. Rozdělovali fanoušky. Přes deset let se dělili o nadvládu. Ale všechno jednou končí. Éra třicátníků Lionela Messiho a Cristiana Ronalda ještě bude doznívat a my budeme navždy s úctou vzpomínat na přetahovanou géniů, ale... Zatímco závěrečná scéna prvního dílu se blíží, pokračování už dávno běží.
V hlavních rolích Mbappé s Haalandem. Sportovní svět rivalitu potřebuje. Třeba proto, aby se fanoušci mohli přít, kdo je vlastně lepší. Bylo to tak vždy. Frazier, nebo Ali?
Lauda, nebo Hunt? Gretzky, nebo Lemieux? Federer, nebo Nadal? Fotbal si poslední dekádu užíval souboj Messiho s Ronaldem, ale zřejmě už začala doba, kdy je namístě se ptát, kdo bude novým králem. Francouz Mbappé, nebo Nor Haaland?
„Tohle je střídání stráží. Začátek rivality, která může klidně trvat dalších deset let,“prohlásil bývalý anglický reprezentant Rio Ferdinand. „Dlouho jsme se ptali, co bude po Messim a Ronaldovi.Teď to víme.“
Chcete důkaz? Stačí malá rekapitulace minulého týdne, kdy začaly vyřazovací boje v Lize mistrů.
Messiho Barcelona tvrdě narazila v souboji s Mbappého klubem PSG. Doma prohrála 1:4. Kouzla argentinského čaroděje nepomohla, zato Mbappé nastřílel hattrick.
O den později se Ronaldo protrápil zápasem svého Juventusu, gól nedal a kousal porážku 1:2 v Portu. Haaland mezitím Dortmundu dvěma trefami pomohl obrátit utkání proti Seville, navrch přidal asistenci. „Mbappého hattrick mě vyhecoval. Díky za extra motivaci!“vyprávěl zvesela.
Rychlí, chytří, drzí, výjimeční
Vsaďte se, že ti dva se teď budou štengrovat čím dál častěji, protože z nich rostou superhrdinové.
Jsou mimořádní, i když každý trochu jinak.
Mbappé je o necelé dva roky starší a dostal dokonalou genetickou výbavu. Táta fotbalista, maminka házenkářka, předkové z Kamerunu a Alžírska, odmala vyrýsovaná postava, rychlá svalová vlákna. Navíc mohl vzhlížet k adoptivnímu bratrovi, jenž válel za Rennes.
Také Haaland se narodil do fotbalové rodiny, otec Alf Inge hrával dokonce v Anglii za Leeds a Manchester City. Tím ovšem podobnost končí; na rozdíl od Mbappého z něj dlouho talent nevyzařoval.
„Když s námi začal trénovat, byl to střízlík. Upřímně, nic extra jsem v něm neviděl,“vzpomínal obránce Ruben Gabrielsen, starší spoluhráč z norského Molde. „Pak se zranil, dlouho jsme ho neviděli. Po mnoha týdnech se vrátil a byl obrovský! V tréninku od něj všichni odpadávali. Byl jako zvíře.“Od chvíle, kdy mu narostla ramena a svaly na nohou, se z Haalanda stal postrach. Ve dvaceti se blíží ke stovce gólů v dospělé kategorii.
Mbappé ji dávno překonal, navíc sbírá týmové trofeje: je čtyřnásobným francouzským šampionem i mistrem světa! Odmala ho naháněly velkokluby v čele s Chelsea, která si ho ve dvanácti pozvala na testy. S přestupem otálela, což nadzvedlo Mbappého maminku: „Buď ho koupíte teď, nebo za něj za pět let zaplatíte padesát milionů eur!“
Trefa! Vlastně ne, Mbappého hodnota narostla na trojnásobek matčina odhadu. V devatenácti šel z Monaka do Paříže jako druhý nejdražší fotbalista planety.
Zdobí ho hlavně mezigalaktická rychlost: proti Barceloně mu experti změřili, že na tachometru měl chvílemi až 38 kilometrů v hodině.
Kdy se otřesou rekordy?
Haaland je sice o čtrnáct centimetrů vyšší, ale také on by jako sprinter obstál. Obrovitou postavu umí perfektně rozpohybovat, k tomu je využitelný při standardkách.
Mbappého projev je ladnější, Haaland jde často na sílu.
Každý si razí vlastní cestu, podobně jako drobný filuta Messi a svalnatá mašina Ronaldo.
Mohou být noví supermani ještě lepší? V kinech „dvojka“málokdy kvalitou předčí „jedničku“. Ani na trávníku to ve filmu Hvězdné války nebude snadná práce. Aby překonali Ronalda, kterého oba jako kluci obdivovali a jehož část statistiků už teď považuje za nejlepšího střelce historie, potřebovali by si udržet formu řadu let. Aby jeho 763 zásahů dorovnal do svých pětatřicátin, musel by Haaland dávat každou sezonu v průměru 44 gólů. Mbappé by potřeboval dokonce ještě o čtyři trefy na ročník víc.
Jenže tihle dva jsou tak výrazní, že si na tuhle výzvu mohou troufat. Důkazem budiž čísla z Ligy mistrů.
Zatímco Ronaldo v nejprestižnější soutěži až do jednadvaceti čekal na první gól a Messi jich ve stejném věku měl osm, o rok starší Mbappé je na metě čtyřiadvacet a Haaland se už teď pyšní zdánlivě neuvěřitelnou bilancí: 13 zápasů, 18 gólů!
„Oproti Messimu a Ronaldovi jsou ve statistikách napřed. Skoro mě až děsí, že se ještě oba určitě budou zlepšovat,“žasl Joe Cole, další bývalý anglický reprezentant a televizní expert. Ten se sice předtím ve vysílání zesměšnil, když slavnou barcelonskou akademii La Masia přejmenoval na La Masala, ale je pravděpodobné, že v téhle prognóze se nesekl.
Ronaldo s Messim mají komu předat vládu.
A Hvězdné války pokračují.