My z konce světa. S puškou a lyžemi

Pokljuka není vesnice a už vůbec město, ale náhorní plošina uprostřed hlubokých lesů národního parku Triglav. Proto se letošní šampionát konal na Pokljuce a ne v Pokljuce.

V očích Gabriely Koukalové je zdejší areál místem na konci světa, kde končí silnice, lišky dávají dobrou noc a v okolní samotě si krásně vyčistíte hlavu. Coby dějiště mistrovství v covidovém roce, kdy se diváci stali přežitkem i rizikem, se tato velká biatlonová louka uprostřed ničeho stala vlastně i místem symbolickým.

Za nejbližší civilizací odtud musíte půl hodiny autem do Bledu, kde z kruhového objezdu svítil do dáli transparent: „Vítáme elitu biatlonu.“Nikdo z místních, kromě členů organizačního výboru, se však na ni nesměl zajet podívat, jelikož pět kilometrů od stadionu by ho na silnici nekompromisně otočila policejní hlídka.

„Ale na závody bez fanoušků jsme si dávno zvykli,“říkal Michal Krčmář. „Spíš kdyby se teď někde objevili, sedneme si z toho na zadek,“dodala Lucie Charvátová.

Před rokem v Anterselvě je hnal řev 20 tisíc diváků. Pak přišel covid, opatření, testování každý čtvrtý den. „S někým ty nové pořádky psychicky dost zamávaly,“přiznal Ondřej Moravec, veterán 12 mistrovství světa. Své poslední označil přívlastkem nejdivnější.

Dva němečtí novináři měli v jeho polovině pozitivní test a museli zůstat v izolaci na hotelu. Nepovolili jim ani vrátit se domů.

Slavnostní zahájení šampionátu bylo přístupné jen online a na tiskových konferencích se medailisté střídali, aby neseděli vedle sebe. Vyrovnávání se s covidovou realitou dnešního světa se pro týmy i média stalo novým prvkem vrcholového sportu. Jak na to? Krčmář nabízí recept: „Stačí, když si uvědomím, že se tu dál utkáváme s nejlepšími na světě. Náboj těch soubojů je přece stejný i bez diváků.“

Po týdnech mimo domov se nyní vrátí do země v epidemiologické krizi. Charvátová, žena z okresu Trutnov, přemítá: „Když teď pojedu z Vrchlabí na trénink do Jablonce, což je moje práce, budu muset mít s sebou pracovní smlouvu, aby mě na hranicích okresu policie pustila ven.“

Ale už za týden opět vklouzne do střežené biatlonové bubliny, která introvertům (jako ona) až tak moc nevadí, zatímco extrovertka Tiril Eckhoffová říká: „Občas mám pocit, že se z toho zblázním.“