Na skleničku do baru. A policie nic nevidí
Bary fungují pro štamgasty za zatemněnými okny a konají se i párty pro cizince na pozvání.
Zaplněné stoly, skupinky lidí se sklenicemi vína a smích nesoucí se až na ulici. Nejde o výjev starý víc než rok, ale o scénu z letošního února. Přibývá totiž lidí, kteří už vládních nařízeních nedbají a své podniky otvírají. Stejně jako lidí, kteří si prostě chtějí i přes rostoucí čísla nakažených večer na skleničku zajít.
V centru Prahy nedaleko Národního divadla jeden takový bar je. Otevřeno má každý den, jako by žádný zákaz nebyl.
„Chodím tam pravidelně. Prostě už mi to chybí. Vždycky jsem dodržovala veškerá opatření. Na jaře se to dalo, ale v zimě na mě padají deprese,“přiznává návštěvy otevřeného podniku studentka Tereza.
Společenský život v Česku přitom oficiálně stojí. Restaurace a hospody dva měsíce fungují jen přes výdejní okénko. Předtím, v prosinci, sice na chvíli otevřely, vláda je ale vzápětí kvůli epidemiologické situaci uzavřela. Vytvořila pro ně kompenzace, jenže na zaplacení všech účtů to mnohým hospodským nestačí, na kompenzace čekají dlouho. I přes riziko policejní kontroly a pokuty se rozhodli otevřít.
Zmíněný podnik z Prahy je doslova jen pár metrů od policejní služebny. Přesto byla policie od prosince uvnitř jen jednou.
„Přijeli k nám, řekli, že je nás uvnitř moc, tak jsme šli. Vyřešili jsme to domluvou, policii jsme poslechli,“ vypráví majitel. MF DNES se záměrně rozhodla jej nejmenovat, stejně jako nezveřejnit název podniku.
„Policisté standardně provádějí namátkové kontroly týkající se dodržování současně platných vládních nařízení,“uvedla ke kontrole nočního života policejní mluvčí Violeta Siřišťová.
Majitel zmíněného podniku nedaleko policejní služebny nikde veřejně neuvádí, že má otevřeno. Dříve byl součástí iniciativy Chcípl PES sdružující proti vládním nařízení veřejně rebelující podniky. Odpojil se od ní, protože se podle něj začala příliš radikalizovat. „Nechci vytvořit středisko nákazy, i proto nemáme informaci o otevření veřejně. Dokud k nám víceméně chodí stejná skupina lidí, myslím, že to u nás bezpečné je,“hájí se majitel podniku. Zdůrazňuje, že mají otevřeno pouze s omezenou kapacitou a hosté jsou usazováni s rozestupy.
Zapáskované stoly
Z ulice za běžného dne nepoznáte, že je možné si uvnitř sednout. Okna jsou zavřená a zakrytá dekami. Nápisy na vstupních dveřích lákají na výdejní okénko. O možnosti sednout si ani slovo.
I tak je ale podnik každý večer téměř plný. Kapacita skutečně omezená je. Několik málo stolů je ohraničených páskou. Odhadem se tak dovnitř vejde o čtvrtinu méně lidí než za normální situace. Avšak v jeden večer byl o podnik takový zájem, že se sedělo i u zapáskovaných stolů.
Z internetových stránek se zdá, že uvnitř funguje pouze bar, za nímž stojí servírka a vydává nápoje s sebou. Ve skutečnosti po příchodu hostům ihned ukazuje stoly s volnými místy. Klientela je tu rozmanitá. Víno popíjejí studenti, cizinci i podnikatelé ve středním věku. Během tří večerů v jednom týdnu tam pokaždé přišli různí lidé.
Hosté podniku si porušování vládních opatření uvědomují. „Vím, že nařízení porušuji, ale taky vím, že policie by to řešila nejspíš jen dohodou. Postihu se nebojím,“vysvětluje studentka Tereza. Pokuta pro návštěvníka podniku přitom může činit až deset tisíc korun. V podniku nedaleko od Národní třídy se Tereza objevuje klidně i několikrát týdně.
„Přijdu si, jako kdybych se vrátil do roku 2019. Nějaká socializace mi chybí,“přiznává její přítel Tomáš. Oba pravidelně chodí na testy.
„Myslím, že to by mohla být cesta, když by lidé v hospodách museli mít čerstvý test na covid. A navíc stejně sedíme rozesazení pár metrů od sebe,“dodává Tomáš.
Zmíněný podnik v centru Prahy na svém webu vyčísluje, o kolik peněz zažádal stát na kompenzacích a jaké jsou aktuální ztráty.
„Kompenzace za říjen až prosinec nám ještě ani nebyly vyplacené a pokrývají jen asi šedesát procent. Zbytek pokrývám z vlastní kapsy,“poznamenal majitel.
Zároveň dodává, že výtěžek z omezeného provozu dokáže skoro pokrýt ztráty, které nucené uzavření způsobuje a na které kompenzace nestačí.
Svět tajných párty
Jenže kromě podniků, kde hosté sedí odděleně, každý u svého stolku a bez většího pohybu, bují v Praze i přes koronavirová opatření i jiný noční život. Jedná se o tajné párty, navštěvované zejména cizinci. Že stojíte před podnikem, kde se baví desítky lidí, z ulice nemáte šanci poznat. Akce se odehrávají v podzemních prostorech, často tam, kde ani žádné bary a kluby nejsou či v jejich privátních prostorech.
Dostanete se na ně pouze na pozvání a po důkladném prověření. Zároveň mají svá jasná a pevná pravidla. Chodí se na ně v menších skupinkách v čas určený přesně na minutu. Na samotné párty pak musíte být do předem určeného času. Odejít se nedá ani dřív, ani později. Stejně jako příchody, jsou i odchody naplánované na přesně určené časy. Organizátoři předcházejí tomu, aby větší hloučky lidí nezpůsobily na ulici rozruch.
Pořadatelé se poučili z chyb jiných. Koncem loňského listopadu policisté v centru Prahy ukončili tajnou párty. Bylo na ní 119 lidí. Provozovatel klubu tehdy nechtěl policisty do klubu v Anenské ulici pustit. Ti tak použili beranidlo, hák a hydraulický rozpínák zárubní.
„Musíte zaplatit dost velký vstup. I proto se nikdo pak neopováží pravidla porušovat,“popisuje Maria, Španělka, která poslední dva roky žije v Praze. Maria na tajné akce pravidelně chodí. „Fungují celou dobu, jen se o nich nemluví. Musí vás tam někdo pozvat, kdo se za vás zaručí u organizátorů,“dodává mladá žena.
„Ale spousta cizinců v Praze ani neví, že dělají něco zakázaného. Informací v angličtině tolik není, často se mění a lidem se to asi už nechce sledovat,“dodává Maria.