Tiger Woods měl děsivou nehodu
Muž mnoha comebacků přežil děsivou autonehodu. Dokáže se po ní ještě vrátit ke golfu?
Pro valnou část Američanů – a nejen jich – musí být až bolestivé souhlasit s Donaldem Trumpem, ale v tomto případě jim asi nic jiného nezbývá. „Už toho hodně překonal. Vedl úžasný život a povede ho i nadále. Chápu, že je to vážné, ale on si najde cestu a vůbec nepochybuju o tom, že se vrátí,“pronesl bývalý prezident USA.
O kom? O Tigeru Woodsovi. Golfový fenomén má před sebou další kapitolu ze svého až antického životopisu plného drsných pádů a nečekaných comebacků. Trumpem vyslovené přání sdílí Woodsovi fanoušci, kolegové i rivalové.
Když se Woods v roce 2016 nečekaně objevil na večeři u legendy Jacka Nicklause, odpovídal na nevěřícné pohledy ironicky: „Každý už si myslí, že jsem po smrti, co?“
Tehdy prožíval onu řepkovskou polosmrt, kariéra ani osobní život nestály za nic, ale co je to proti aktuálnímu dění: Woods v úterý podle policistů přežil smrtelnou autonehodu. Vyvázl s rozsekanou pravou nohou, otevřené zlomeniny mu museli sešroubovat. „Je mi z těch zpráv špatně od žaludku,“otřásl se špičkový golfista Justin Thomas; zvlášť když se vše událo v okolí Los Angeles, kde před rokem při havárii vrtulníku tragicky zemřela basketbalová ikona Kobe Bryant. Woods přitom ještě v neděli pro kanál CBS popisoval, jak po prosincové operaci beder – celkově už páté – touží stihnout dubnové Masters: „Dobrý bože, doufám v to!“
Teď je to zcela irelevantní. Stejně jako ústřední otázka golfových dějin, tedy zda Woods se svými 15 tituly z akcí nejvyšší kategorie major ještě může dohnat premianta Nicklause (18).
Výhrou bude, pokud se vůbec bude moci projít po greenu. A pokud by hrál zase závodně golf, překoná to asi i jeho nejzářivější triumfy minulosti.
Óda na americký sentiment
Eldrick Tont Woods, jehož svět zná jako Tigera, oslavil na sklonku loňského roku 45. narozeniny. Pravidelně ho zrazují záda. Nemládne. Sám už před dvěma lety líčil: „Ano, občas se cítím mladší, než ve skutečnosti jsem. Ale mnohem více dnů je takových, že si připadám o dost starší.“
V tomto rozpoložení jsou zpřerážené lýtkové a holenní kosti potenciálně konečná pro profikariéru, jenže tady se bavíme o někom výjimečném.
Woods spojuje těžko uchopitelný mix božských výsledků a zároveň, jakkoli paradoxně to zní, i promarněného potenciálu.
V roce 2009 po jiné autonehodě začaly vyplouvat jeho nevěry a potíže s drogami a léky. Ikonický je snímek z roku 2017, kde před policejním objektivem stojí oteklý muž s prázdným výrazem. Nicklause nepřekonal, ani se mu nepřibližoval. Naopak se utápěl v depresích, rozvedl se, znovu hledal cestu k dětem. A pak najednou – bum! Předloni v Augustě vyhrál Masters. Zdálo se, že dokonal cestu k vykoupení. Že za bolest, vlastní chyby a přidružené facky osudu dostal odměnu. Byl to nejameričtější z amerických příběhů.
„Ani nevím, jak slavit. Když si uvědomím, čím jsem si prošel, jde o moje největší vítězství,“slzel.
Jeho obvyklí konkurenti oceňovali, jak se změnil k lepšímu. Že se zastaví na kus řeči, že proberou rodiny, že už není nedostupnou ultracelebritou, nýbrž jedním z nich. Že zatímco dřív prahnul po slávě, triumfu v Augustě podle nich docílil primárně pro své nejbližší.
Woods tehdy lačně vyhlížel olympiádu v Tokiu. Člověk míní... Letní hry odložil covid a on je nyní rád, že přežil. Golf počká. Nebo ne?
Vzor: muž, kterého odepsali
Inspiraci může hledat právě v dějinách svého sportu. Ben Hogan v roce 1948 svištěl svým černým cadillacem – a pak přišla čelní srážka s autobusem. Byl doslova na maděru: zlomený kotník a klíční kost, dvakrát přeražená pánev, roztříštěná žebra. Mnozí nevěřili, že se Hogan postaví na nohy. A on vyhrál jedenáct golfových turnajů, z toho hned šest majorů.
„Pro mě to byl nejúžasnější comeback v dějinách sportu a ta nejvíce neuvěřitelná věc, jakou jsem kdy spatřil,“vzpomínal Nicklaus pro list NY Post. Ten připomněl podobnosti s Woodsovou bouračkou, zároveň ale zdůraznil, že bourákovi Hoganovi bylo tou dobou o devět let méně, než je Woodsovi teď, a že i přes fantastický návrat ke sportu hrál Hogan navždycky už jen v bolestech. Jejich jména ostatně osud jednou spojil, Tiger si vysloužil ocenění Ben Hogan Award v roce 2019, tedy v roce svého návratu mezi šampiony: „Znamená to pro mě hrozně moc. To, co pan Hogan dokázal, je zcela výjimečné.“
I Woods svedl výjimečné kousky. A na sklonku kariéry byl tím, kdo ztělesňuje sny, třebas prchavé: též jeho fandové chápou, že další velký pohár nad hlavu nejspíš nezvedne, ale co kdyby náhodou ano? Co kdyby se zase vzepřel věku, chřadnoucímu tělu i kurzům bookmakerů? Proto se z floutka a muže vláčeného bahnem – za což si z podstatné části mohl jen a jen sám – najednou vlastně stal nositel naděje.
O to víc teď jeho nehoda vyděsila. A o to víc by se hromadně tleskalo, pokud by se z ní zvládl zotavit.
Tiger Woods při úterní nehodě poblíž Los Angeles utrpěl otevřené zlomeniny pravé nohy a jeho golfová budoucnost je nejistá.