Živnostníků přibývá, zaplatí to

Tuzemští živnostníci trpí, o tom není pochyb. Jejich strádání ovšem není tak dramatické, jak se médii či opozičními lavicemi ve Sněmovně mnohdy nese. V loňském, covidovém roce jich totiž citelně přibylo.

hlavní ekonom Trinity Bank, člen Národní ekonomické rady vlády

Ale popořadě. Jen letos v lednu své podnikatelské aktivity pozastavilo rekordních více než 25 500 živnostníků, což je o 50 procent víc než před rokem a nejvíce v historii ČR. Zvlášť dramatický nárůst počtu pozastavení podnikání zaznamenává velkoobchod. Zatímco loni v lednu „zavřelo krám“jen 68 velkoobchodníků, letos v lednu už to bylo 834. To je tedy více než dvanáctkrát tolik než loni.

Mohutný nárůst v počtu pozastaveného velkoobchodního podnikání ilustruje fakt, že pandemickou krizí nejsou zasaženi jen ti „viditelní“, tedy například restaurace či hotely, ale také jejich „neviditelní“velkoobchodní dodavatelé. Zavřené restaurace nebo hotelu si všimne každý. To, že velkoobchodní sklad na kraji města, který jim zboží dodává, zdaleka nejede na plné obrátky, už zaregistruje málokdo.

I pokud bereme v potaz nejen provozy „viditelné“, ale i ty „neviditelné“, dostáváme stále jen kusý obrázek pandemického strádání živnostenského stavu. Je třeba jej rozšířit zasazením do kontextu celkového a dlouhodobého vývoje. A takové zasazení vyznívá možná až překvapivě.

Loni totiž počet živnostníků, resp. osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), citelně narostl. Ano, narostl. Navzdory pandemické situaci tedy nedošlo k úbytku podnikajících osob, ale naopak k nárůstu jejich počtu. Ten je dokonce v případě těch podnikajících v rámci své hlavní činnosti nejvýraznější za posledních minimálně deset let!

Podnikatelé sobě

Celkový počet OSVČ loni stoupl z více než 1,031 milionu takto podnikajících osob na více než 1,051 milionu, tedy o takřka 20 tisíc lidí. V procentuálním vyjádření se jedná o nárůst 1,9 procenta. Přitom v období let 2011 až 2019 narůstal počet OSVČ průměrným ročním tempem 0,6 procenta, tedy ani ne třetinovým v porovnání s loňskem.

Ještě výraznější je loňský nárůst počtu OSVČ podnikajících v rámci své hlavní činnosti. Počet takto podnikajících osob narostl během roku 2020 z úrovně mírně nad 598 tisíci na více než 611 tisíc lidí, tedy o více než 12 tisíc osob. V procentuálním vyjádření se jedná o nárůst čítající 2,2 procenta. Ten je suverénně nejvýraznější za celé období let 2011 až 2020. V letech 2011 až 2019 v průměru docházelo dokonce k úbytku OSVČ působících v rámci hlavní činnosti. Průměrná procentuální změna početního stavu takto podnikajících osob v daném období totiž představuje minus 0,7 procenta.

Důvodů toho, proč loni, v roce covidové krize, živnostníci nevymírali, ale naopak, je hned několik.

Zaprvé, živnostníci, resp. OSVČ, měli za předchozí léta prosperity, tedy za období zhruba ohraničené léty 2014 až 2019, nastřádány finanční rezervy, které jim v drtivé většině případů umožnily loňský rok „přežít“i tehdy, náleží-li jejich živnost mezi ty zvláště tíživě zasažené. To jsou živnosti v oblasti turistického ruchu, gastronomie, ubytování, dopravy a obecně sféry služeb. Finanční rezerva navíc mnohým ze zasažených živnostníků umožnila „koupit si čas“, takže během takto „koupené“doby se mohli adaptovat na nové, ztížené podmínky, případně přeorientovat na jiný druh produkční činnosti. Takže například mnohé restaurace nabídly možnost donášky nebo okénkového prodeje, salony šijící do té doby pánské obleky zase začaly šít roušky, případně zdravotnické pracovní oděvy apod.

Zadruhé, živnostníkům pomohla vládní pomoc ekonomice, která loni výrazně přispěla k udržení míry nezaměstnanosti na poměrně nízké úrovni, nejnižší v rámci celé EU. Vládní pomoc pomáhala živnostníkům jak přímo, tak nepřímo. Přímou pomocí byla například ta v podobě kompenzačních bonusů. Nepřímo živnostníky podpořily i programy, jako je Antivirus. Ty přispívají k tomu, že nijak výrazně neklesá počet zaměstnanců v ekonomice. A to zase zásadně přispívá k udržení celkové poptávky v jejím rámci, včetně té po zboží a službách, které produkují právě živnostníci.

Zatřetí, některé firmy zareagovaly na těžší ekonomickou situaci přechodem na „švarcsystém“, příp. jeho rozšířením. Takže vlastně přešly ze standardního vztahu zaměstnavatel–zaměstnanec do vztahu dodavatelsko-odběratelského, který je pro řadu firem finančně úspornější, neboť figurují jako odběratelé výsledku produkční činnosti dodavatele, tedy fakturující OSVČ.

Začtvrté, loňský nárůst míry nezaměstnanosti, byť poměrně slabý, zapříčinil, že někteří z propuštěných zakládali živnost, aby tak nahradili výpadek v příjmech. I to tedy přispělo k růstu počtu OSVČ.

Sečteno, podtrženo: živnostníkům loni k „přežití“pomohl hlavně jejich důvtip, nápaditost a schopnost improvizace a adaptace. Ale také dluh. Vládní dluh. Z něj se financují kompenzační programy nebo Antivirus. Ve finále tedy živnostníky zachraňuje daňový poplatník. Vláda sama žádné peníze nevydělává, jen rozděluje část hrubého zisku živnostníků a firem. Živnostníci tedy vlastně tak trochu zachraňují sami sebe. Své nynější přežití si zase pěkně zaplatí. Až budou opět moci vydělávat. A platit daně. Ty daně se zvýší, aby z nich mohl být splácen nyní enormně navýšený vládní, resp. veřejný dluh.

Říká se tomu „vládní pomoc ekonomice“, což obzvláště před volbami zní hezky. Ve skutečnosti jde mnohem spíše o svépomoc.

Živnostníkům loni k „přežití“pomohl hlavně jejich důvtip. Ale také dluh. Vládní dluh.