Bojkot olympiády v Číně? V tuto chvíli utopie

Pro mocné rivaly Pekingu to není téma. Kritika stavu lidských práv však bude sílit

Do plánovaného zahájení zimní olympiády v Pekingu zbývá necelý rok, ale hry už začínají být pořádně horkým tématem. A nejde o sport jako takový. Hlavní roli přebírá geopolitika. První nesmělé hlasy volající po bojkotu zimního sportovního klání či po jeho přemístění jinam, totiž v poslední době sílí. A to nejen mezi lidskoprávními aktivisty, kteří kritizují tristní stav lidských práv v říši středu, ale i mezi některými politiky na Západě.

Naposledy se tak v úterý vyslovil kanadský parlament, který mimo jiné vyzval Mezinárodní olympijský výbor, aby přesunul konání zimní olympiády jinam.

Byť všichni vědí, že podobné bojkoty moc nefungují a často nakonec nadělají více škody než užitku (viz bojkot olympiády v Moskvě v roce 1980 kvůli sovětské invazi do Afghánistánu – Rusové nakonec zůstali ve středoasijské zemi dalších devět let), podle analytiků je zde poměrně značný potenciál k dalšímu růstu podobných nálad v nadcházejících měsících. Byť to samozřejmě neznamená, že svět či jeho část se nakonec k Pekingu otočí zády. Naopak, to se v tuto chvíli jeví jako čirá utopie.

První výhrůžky pomstou

Čína mezitím hlásí, že na hry je v zásadě už všechno nachystáno. Pro její sebevědomé vedení, jež olympiádu pojímá bombasticky jako další triumfální důkaz svého vzestupu, jsou výzvy k bojkotu něčím zhola nemyslitelným. Partajní list Global Times už varoval, že každý, kdo by o tom byť jen přemýšlel, bude čelit tvrdým obchodním sankcím.

„Mezinárodní olympijský výbor i samotní sportovci se postaví proti takovým hlasům. Čína pak bude tvrdě sankcionovat jakoukoli zemi, která by se k výzvám přidala,“napsal šéfredaktor Global Times Čchu Si-ťin.

Volání po ignorování pekingské olympiády vyvolávají sílící obavy ze stále agresivnějšího postupu autoritářského čínského režimu směrem navenek a tvrdé potlačování lidských práv v Číně samotné, zejména v případě menšin, jako jsou Ujguři či Tibeťané. Některé státy jako USA či Británie už pronásledování Ujgurů v Sin-ťiangu nepokrytě nazývají genocidou.

„Pokud pokračující genocida není dostatečným důvodem k přemístění sportovní události, tak moje otázka zní, co jím tedy je?“uvedla šéfka kanadské Strany zelených Annamie Paulová.

Stoupenci bojkotu tvrdí, že tímto konáním jde Čína přímo proti duchu akcí, jako jsou olympijské hry.

Možná si ještě vzpomenete na dění před letní olympiádou v Pekingu v roce 2008. Také tenkrát se ve světě demonstrovalo, ozývaly se výzvy k bojkotu. Situace tehdejší a dnešní se však významně liší.

Před třinácti lety mnozí argumentovali – nebo alespoň doufali – že mezinárodní pozornost a konání velké světové akce povede ke zlepšení stavu lidských práv v Číně. Avšak nic takového se nestalo. Právě naopak. Po nástupu současného vůdce Si ťin-pchinga došlo k dalšímu utažení šroubů a represe získala jakýsi „vědecký“základ, když začala být uplatňována zcela systematicky, programově a nekompromisně.

Také svět se od roku 2008 výrazně proměnil. Prakticky nikdo dnes nevěří, že pořádání olympiády by chování Číny mohlo zmírnit.

Tenkrát čínští vůdci slibovali alespoň dílčí ústupky základním demokratickým svobodám, aby ukázali, že si pořadatelství zaslouží. Si ťin-pching dnes ovšem není nakloněn, ba ani nucen ke kompromisu. Samotná Čína už není rozvíjející se mocnost, nýbrž druhá největší ekonomika světa, největší rival Spojených států v soupeření o globální vůdcovství.

Mnohde ve světě panují obavy, že úspěch olympiády – o tom, že ji Číňané zorganizují na špičkové úrovni, nelze mít pochyb – ve světě ještě posílí atraktivitu čínského autoritářského systému. V době, kdy jsou velké demokracie vystaveny narůstajícím pocitům vlastní zranitelnosti, to není pro svobodný svět dobrá zpráva.

Vypadá to však, že tlak na bojkot pekingské olympiády má své jasné limity. Podle nedávného prohlášení Bílého domu nemá administrativa Joea Bidena v současnosti žádné plány k bojkotu her. V dalších významných státech tomu nebude jinak. Jinými slovy, o co víc se o bojkotu hovoří, o to těžší by bylo ho prosadit a uskutečnit.

Byť to zní cynicky a cynické to také je, útlak dvaceti milionů Ujgurů na jejich vlastní půdě, je na účinný bojkot sportovního svátku málo. To, že byly hry Pekingu svěřeny, je odrazem rostoucí síly země, jejího vlivu a jejích peněz. Olympiáda je totiž dnes především grandiózní show a lukrativní byznys.

Na druhé straně se od některých politiků dají čekat jistá symbolická gesta a také nelze vyloučit, že před čínskými ambasádami leckde ve světě bude pořádně horko. Možná přijdou podobné masové protesty, jaké provázely putování olympijského ohně do Pekingu v roce 2008. Nejen ujgurské a tibetské emigrantské organizace, ale i mnozí další se jistě už šikují. Vyloučit nelze ani rostoucí tlak na sponzory olympiády a její případné návštěvníky.