Démon, jehož nešlo zastavit
Hokejový útočník a trenér Miroslav Fryčer zemřel
Opíral se o berli, ale mocný stisk pravačky vás ujišťoval, že je v plné síle. A v naprosté pohodě. „To se mi na Znojmě líbí nejvíc. Trochu mi to připomíná Itálii,“vykládal před pár lety Miroslav Fryčer. „A když se naštvu, sednu do auta a za pět minut jsem v první rakouské vesnici,“rozesmál se.
Hokejoví Orli počítali, že je jako koučující manažer na podzim po roční covidové pauze vrátí do mezinárodní soutěže ICEHL. Sám Fryčer plánoval, že se ještě jednou chce vydat do Toronta, kde ho v 80. letech fanoušci zbožňovali. Už nic z toho nestihne.
Ani si nepotáhne z cigarety, kterou si zapaloval i před zápasy NHL.
„Po krátké nemoci zemřel v úterý 27. dubna,“oznámil včera znojemský klub smutnou zprávu. V 61 letech opustila svět nenapodobitelná postava domácího hokeje.
Fryčer byl démon, kterého nedokázali zastavit soupeřovi obránci, nezastavilo ho ani zhuntované tělo, ani komunistický režim.
Jak on ho nenáviděl! Při zmínce o komunistech měl i dávno po revoluci rudo před očima. „Nevím, jestli se zvonilo klíčema kvůli většímu výběru jogurtů,“vyprávěl mi. „Nesplnilo to účel, jaký mělo. Vaše mladá generace to asi vidí jinak. Má možnosti, je jazykově vyspělá.“
Frigo, jak mu říkali kamarádi, nic z toho neměl. Vlastnil ale neobyčejnou kuráž a neskutečnou ránu.
S ní přispěl v roce 1981 Vítkovicím k domácímu titulu. O pár měsíců později se při vítkovickém zájezdu ve Švýcarsku ztratil komunistickým dozorcům. Pas mu tehdy daroval jeho spoluhráč Miloš Říha.
Už jako hokejový emigrant se Fryčer proslavil v Kanadě. Byl jednou z prvních československých hvězd v NHL. Hrál se sourozenci Šťastnými. Jako první našinec nastoupil při All Star Game. Nezapomenutelná se stala i jeho přestřelka s Gretzkým. Při výhře Toronta 11:9 nad Edmontonem v lednu 1986, kdy zazářil čtyřmi zásahy, zatímco božský Wayne dal „jen“hattrick.
Dohromady zvládl Fryčer hned devět třígólových zápasů. Jen Jágr (15krát) a letos Pastrňák (10krát) ho z krajanů dokázali překonat. Přitom jejich doby se těžko dají srovnat.
Fryčer představoval za mořem jednoho z nejvýraznějších průkopníků evropského hokeje. Poznával blahobyt, bláznivá 80. léta, kdy duely NHL střídaly nespoutané flámy, ale i samotu. „Klidně se mnou protelefonoval celou noc. Já musel ráno na trénink, tak jsem předával sluchátko mojí manželce,“vzpomínal Fryčerův kamarád a bývalý spoluhráč Ladislav Svozil.
Ze všech zážitků poskládal Fryčer knížku Můj divoký hokejový život, která se dodnes prodává v Kanadě. Slavní Maple Leafs na něj nezapomněli. „Jeho odchod nás hluboce zarmoutil,“napsal kanadský klub na Twitteru. Ani jeho známí nechtěli smutné novině uvěřit, byť se na Fryčerově těle podepsaly bouřlivé časy.
Operovali mu kyčle, transplantovali játra i ledviny, jeho poznávacím znamením se kromě chraplavého hlasu staly i berle a špatná chůze.
Zdraví ho soužilo, ale on se z léčebných procedur vracel s elánem. Neopouštěla ho láska k rodné zemi ani vášeň k hokeji.
Kromě NHL hrál v Německu nebo Itálii, kde i trénoval. Zkusil si i angažmá v Polsku, Francii nebo extralize. Naposledy pracoval hokejový dobrodruh ve Znojmě, kde nezapřel svoji živelnost.
Ze střídačky přímo během zápasu rozzlobeně telefonoval šéfům někdejší mezinárodní EBEL, když se mu nelíbily výroky rozhodčích.
Po sudích házel lahve nebo klidně vyběhl na led, aby jim napřímo vynadal.
Jako by i v posledním zaměstnání dokazoval, že ho nic nemůže spoutat.