Čína poučuje o lidských právech USA
Jak se USA chytily do vlastního pokrokářského lasa a žonglování s rasismem. A jak nahrály superzbraň Číně.
Když za studené války Amerika obvinila Sovětský svaz, že pošlapává lidská práva, Moskva stereotypně odpovídala v duchu „vy zase utlačujete černochy“. I pošlapávaní obyvatelé východního bloku na tu demagogii dělali vtipy.
Historie se nyní vrátila jako fraška, protože teď viní USA z utiskování černochů a dalších těžkých hříchů proti lidským právům komunistická Čína.
A má svatou pravdu. I když všichni vědí, že ji vlastně nemá. Včetně Číňanů, kteří to říkají.
Fraška je to proto, že Číňané jen opakují, co si přečetli v programu Demokratické strany. Citují, co říkají politici, co píší americká média, neziskovky a univerzitní studie, které zpochybnit je kacířství.
Nepříjemně to vyhřezlo na nedávné schůzce ministrů zahraničí obou zemí, kde Američan Antony Blinken proškolil Čínu hned na začátku o utlačování Ujgurů a dostal dvacetiminutovou přednášku, jak neuvěřitelně jsou USA rasistické.
Blinken mohl jen chabě kontrovat slovy, že nikdo není dokonalý a Amerika se na rozdíl od Číny své přešlapy snaží odstranit.
Víc říct nemohl. USA se chytly do vlastního lasa lidských práv. Šachisté tomu říkají vidle. Jste zatlačeni do situace, kdy máte na výběr dva tahy a při každém přijdete o figuru.
Blinken nemohl říct, že je to nesmysl, protože tím by přiznal, že dogma jeho vlády je z politických důvodů přepálená lež. Takže musel držet, když ho školil zrovna Číňan.
Ale tím to nekončilo. Nedávno Čína vydala svoji výroční zprávu „o porušování lidských práv v USA“. Působí absurdně, že s ní přichází země „převýchovných“táborů pro Ujgury a útlaku řady dalších menšin, drsného převzetí Hongkongu, náhubkové „svobody“projevu, řady totalitních praktik a všeobecně dohližitelský stát.
Jenže Američané nemůžou říct ani popel. Je tam všechno, co o sobě říkají sami.
Rasismus, když se to hodí
Amerika je země systémového rasismu proti černochům a dalším menšinám, které jsou diskriminovány na základě barvy. Za vším je bělošská nadvláda, která může za vše, třeba, že na covid umíraly více menšiny než běloši. Ty chrání brutální policie, a když to lidé po zvlášť křiklavém zneužití moci, jako byla smrt George Floyda pod kolenem bílého policisty, už nevydrží, „vláda potlačí protesty silou a zatkne více než 10 000 lidí“.
Rasové vztahy se stále zhoršují. Lidé se střílejí, a navíc je střílí i policie, přičemž míří hlavně na černochy. Asiaté jsou terčem zvyšující se nenávisti a „se žadateli o azyl se zachází krutě, množství migrantských dětí je dlouhodobě drženo odděleně od rodin“.
Vzrůstá nerovnost, bohaté jedno procento bohatne a ostatní chudnou. Během pandemie každý šestý Američan a každé čtvrté dítě pocítili nedostatek jídla – tady Čína cituje nevládní organizaci Feeding America.
Čínská výroční zpráva o USA se tváří jako analýza, ale je to jen pohodlné shrábnutí toho, co o sobě Američané říkají sami bez ohledu na to, nakolik je za tím aktivistická jednostrannost a politická faleš.
Příkladem, jak to chodí, je poslední přestřelka o „systémovém rasismu“, což je dnes demokraty všeobecně sdílený pohled na stav Ameriky. Když minulý týden ve velkém projevu v Kongresu Joe Biden prohlásil, že systémový rasismus je třeba vykořenit, v odpovědi se republikánský senátor Tim Scott ohradil, že Amerika není rasistická země.
Média ho za to rouhačství začala trhat na kusy, a protože je černoch, v hezkém příkladu boje proti rasismu ho nazvala „strýčkem Timem“, v narážce na knihu Chaloupka strýčka Toma, což byl „spolupracující“černoch, jenž trpně přijal nadřazenost bílých.
Podle MSNBC to byla „slova z planety, kde na faktech nezáleží“, podle CNN nesmysl. Pointa: když se novináři zeptali nejvyšších autorit, prezidenta a viceprezidentky, dozvěděli se, že „Amerika není rasistická země a že Američané nejsou rasisti“. Tak existuje ten systémový rasismus, nebo ne? Nebo jen někdy, podle potřeby?
Z tohoto volného žonglování plyne zásadní problém. Jak napsal Wall Street Journal, otřásá základním pilířem americké autority ve světě. Stručně řečeno: Amerika byla vždy majákem pro své univerzální ideály lidské svobody a důstojnosti. Jenže „teď sama o sobě – a spolu s čínskými komunisty – říká, že maják byl jen podvod a pouhý slogan, za nímž byla a je Amerika jako síla represe a vykořisťování“.
Co platilo stovky let, je náhle jinak. A je tady otázka: Jak mohou USA zvítězit v měření se s Čínou, když jejich elity nevěří základům, na nichž jejich země stála, a považují je náhle za špatné? Souboj supervelmocí nerozhoduje jen poměr ekonomiky či letadlových lodí, ale také ideje a jejich stálost, kouzlo a přitažlivost, které ta která země má a představuje.
Amerika nabízí Číně zcela dobrovolně ničivou superzbraň těžkého kalibru.
Mimochodem, titulek dlouhé analýzy včerejší BBC zní: Proč africké země podporují Čínu proti Západu ve věci lidských práv. Ale třeba to vůbec nesouvisí…