Kdo zaplatí dluhy EU?
Evropská komise získá stamiliardy eur na finančních trzích, ručit za dluhy bude společně celá EU svým sedmiletým rozpočtem.
BRUSEL Máloco na světě je zadarmo a platí to i pro mimořádný finanční balíček na oživení unijních ekonomik po koronavirové krizi. Má hodnotu astronomických 750 miliard eur. Vedoucí činitelé EU se na něm dohodli loni v červenci, do konce letošního dubna pak měly jednotlivé země představit své výdajové plány, aby už v létě mohly peníze proudit na potřebné projekty, které mají rozhýbat zatuhlé evropské ekonomiky. Komise si vypůjčí peníze na světových finančních trzích a ručit za ně budou všechny členské státy unijním rozpočtem.
Podle portugalského premiéra Antónia Costy, jehož země předsedá evropské sedmadvacítce, bude fond potřebným „vitaminem“, který společně s masivním očkováním proti covidu-19 pomůže členským zemím v překonání krize. „Nemůžeme si dovolit marnit čas,“říká Costa.
Je tu ale problém, o kterém se zatím decentně skoro nemluvilo, až nyní. Jak bude Unie v příštích desetiletích velkou sumu, kterou si vypůjčí, vlastně splácet?
Složitá debata už začala. Napříč Unií se vyjednává o nových daních, či jiných zdrojích příjmů, ze kterých se bude umořovat dluh. Najít shodu v celé evropské sedmadvacítce přitom nebude jednoduché.
„Všechny členské země mají své vlastní odlišné názory, nejrůznější přístupy,“citoval bruselský web Politico eurokomisaře pro rozpočet Johannese Hahna.
Komise uvedla, že upřednostňuje splácení poloviny z vypůjčených peněz z „vlastních zdrojů“. K těm patří například cla a také výběr nových daní. Mluví se o „digitální“či „uhlíkové“dani. Jedná se také o zdanění velkých společností, které mají velké výhody z velkého společného trhu sedmadvacítky.
Podle eurokomisaře Hahna by se tímto způsobem mohlo shromáždit zhruba 15 miliard eur ročně, takže částka 400 miliard eur by mohla být splacena někdy v roce 2058.
Dalšími zhruba 386 miliardami eur by potom měly přispět přímo členské země.
Celkový unijní dluh se přitom rozroste jednak o úroky, jednak o dluhopisy dalších unijních institucí, jako je třeba Evropská investiční banka. Britský list Financial Times před časem odhadoval, že celkové unijní dluhy se vyšplhají na obtížně představitelný bilion eur.
Mezi unijními zeměmi trvá vůči
Cla a daně zvyšování daní velká averze. Mimo jiné by to znamenalo další krok směrem k fiskální integraci. Pak už by nebyl fond obnovy jen jednorázovým nástrojem, ale docela by proměnil fungování EU.
Jisté je, že zadlužení se také promítne do vyjednávání příštího společného sedmiletého rozpočtu od roku 2028. „Vypukne velký boj o to, jak se bude vyvíjet jeho výdajová stránka,“míní Lucas Guttenberg z think-tanku Jacques Delors Centre. Mnohem více zemí se podle něj stane čistými přispěvateli.
Podle Bruselu se všechny tyto vypůjčené peníze Unii vrátí v obnoveném růstu ekonomik. Největšími příjemci jsou loni nejvíc postižené země jižního křídla EU, Itálie a Španělsko, které dohromady dostanou okolo 40 procent z celé částky. Česko má obdržet v přepočtu zhruba 180 miliard korun.
Dohodnutý rámec fondu počítá s tím, že finance budou mířit do šesti oblastí, jako jsou podpora přechodu ke klimaticky šetrné ekonomice, digitalizace, stimuly pro firmy postižené krizí, sociální projekty, zdravotní péče a pobídky pro pracovní uplatnění mladé generace. Jednotlivé země tyto priority Bruselu ve svých plánech zohlednily.
Unijní exekutiva teď bude mít dva měsíce na vyhodnocení národních plánů, potom už by měla podle předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové přidělovat zemím potřebné finance.