Smrt čaroděje ze země finančních lží

Ten film asi ve výčtu rolí Roberta De Nira zmíní jen jeho velcí fanoušci. V kině ho nedávali a zákulisí finančních trhů bez večírků a modelek, kterými se obklopoval Leonardo di Caprio ve Vlkovi z Wall Street, většinou publikum moc neláká.

Přesto tento čtyři roky starý film z produkce HBO stojí za zhlédnutí. Jmenuje se Čaroděj ze země lží a De Niro v něm ztvárnil Bernarda Madoffa. Burzovního padoucha, jehož podvodným „letadlem“proteklo 65 miliard dolarů. A který v půli dubna ve vězení zemřel.

Že z vězení už živý nevyjde, věděl Madoff s jistotou od 29. června 2009. Tehdy si ve svých jednasedmdesáti vyslechl verdikt, který by ovšem udolal i mnohem mladší kádry – 150 let za mřížemi. Ve věznici nakonec strávil necelých dvanáct roků.

Dlouhá léta podvodů i následného trestu se ve filmu smrsknou do dvou hodin, obsahují nicméně vše podstatné. Zásluhu na tom má i kniha Diany Henriquesové, finanční novinářky, která pořídila s Madoffem ve vězení obsáhlý rozhovor a ve filmu si zahrála sebe samu.

Všichni, kdo v časech finanční krize sledovali Madoffův pád i na titulní stránce těchto novin, najdou ve filmu zhmotněné scény, jež tenkrát proběhly zpravodajstvím. Počínaje okamžikem, kdy v atmosféře kolabujících finančních trhů v prosinci 2008 Madoff vypisuje mnohamilionové bonusy, čímž vyvolá pochybnosti u svých synů i bratra.

Nebo dilema synů, kteří musí policii udat svého otce. Okamžik, kdy FBI přijíždí Madoffa zatknout do jeho luxusního bytu a kromě onoho absurdně znějícího udání nemá v ruce vůbec nic. Recenzent by ten dialog asi sepsul jako nepravděpodobný, jenže ona ta scéna do písmene vychází z výpovědi zvláštního agenta FBI Theodora Cacioppiho. „Poté, co jsem se představil, pozval mě a kolegu do bytu,“uvedl ve výpovědi. „Zeptal jsem se ho, zda má nějaké neškodné vysvětlení. Odpověděl: Žádné nevinné vysvětlení neexistuje. Vyplácel jsem investorům výnosy, které neexistovaly. Jsem švorc.“

A užaslý Cacioppi následně volá na ústředí, aby si odsouhlasil postup při zatýkání ikony amerického finančního světa. Šok z toho, jak Madoff dokázal léta balamutit burzovní dozor, se filmem také prolne. Třeba v osobě vyšetřovatele Harryho Markopolose, který se na podezřelé výnosy zaměřil už v roce 1999. Práci odvedl mravenčí, ale závěr byl stručný. Není možné, aby někdo dokázal nepřetržitě vykazovat stabilní zhodnocení mezi osmi a dvanácti procenty ročně, ať se na trhu dělo cokoliv.

Silné jsou pochopitelně i příběhy obětí. „Ten fax jsem začínala číst jako multimilionářka. O padesát vteřin později jsem byla bez celoživotních úspor,“zaznívá ve filmu vzpomínka Mary Thomajanové. Její zpověď se spolu s dalšími objevila i v knize Klub, do kterého nikdo nechtěl vstoupit. Autoři si v ní dali záležet, aby vyvrátili zažitý mýtus, že Madoff obral jen bohaté. Přes nejrůznější fondy mu své často celoživotní úspory svěřili i dělníci, úředníci, podnikatelé či umělci.

Bernard Madoff umíral sám. Opuštěný manželkou, která ho dávno přestala navštěvovat. S vědomím, že o mnoho let přežil oba své syny, jejichž předčasný skon měl na svědomí – starší Mark spáchal sebevraždu, mladší Andrew podlehl recidivě rakoviny, jejíž návrat připisoval stresu, kterému musela rodina po otcově zatčení čelit. Navíc bez možnosti vidět vyrůstat svá vnoučata. A možná právě to byl pro něj ten největší trest.