Tajná zpráva o Černobylu: pohromu čekali
Atomová elektrárna v Černobylu byla mimořádně nebezpečná, věděla tajná služba.
Několik havárií už před rokem 1986, úniky radioaktivních látek i alarmující nedostatek bezpečnostních opatření.
Takové informace je možné vyčíst z archivních materiálů o událostech před tragickou havárií v Černobylské jaderné elektrárně, které u příležitosti 35 let od neštěstí odtajnila ukrajinská tajná služba SBU.
„Společně s Leningradskou a Kurskou jadernou elektrárnou patří Černobyl k nejnebezpečnějším zařízením, což může mít hrozivé důsledky,“psal v roce 1983 ve své zprávě o problémech sovětských jaderných elektráren důstojník KGB, podplukovník A. I. Samojlov. V případě technologické katastrofy odhadoval míru radioaktivity až šedesátkrát vyšší než při výbuchu atomové bomby v Hirošimě a Nagasaki.
V jednom ze zveřejněných dokumentů je pak i zpráva KGB z poloviny září roku 1982 o nehodě na prvním bloku elektrárny, během které uniklo značné množství radioaktivních látek. Radiace se prý v důsledku přijatých kroků následně snížila.
„Byla přijata opatření k znemožnění šíření paniky a provokací,“uzavírá důstojník v hlášení. K několika dalším nehodám tu pak podle dokumentů došlo i v roce 1984.
O dva roky později otřásla exploze čtvrtým blokem elektrárny, který měl být odstaven. Předcházel tomu běžný test nouzového fungování turbíny. Bezprostřední okolí Černobylu zůstává dodnes uzavřené.
Mezi nově zveřejněnými dokumenty je možné najít mimo jiné také první zprávu o havárii ředitele elektrárny Viktora Brjuchanova, přepis rozhovorů operátorů z osudné noci nebo hlášení o evakuaci obyvatel ze tři kilometry vzdálené Pripjati.
Za nejhorší havárií v dějinách jaderné energetiky stála chyba obsluhy čtvrtého reaktoru. Situaci ještě zhoršila nekompetentnost personálu, který byl navíc nedostatečně vybaven, úřady pak informace o události před veřejností dva dny tutlaly. Vlažně o katastrofě píše i ředitel elektrárny Bjuchanov ve své první zprávě, v níž nahlásil explozi a následný požár, který hasiči údajně uhasili v šest ráno, tedy několik hodin po výbuchu. Úroveň radiace se podle něj zvýšila na zhruba 4–14 mikrorentgenů za sekundu a následně se zase snížila – ale reálně byla mnohonásobně vyšší, než byli schopni pracovníci elektrárny naměřit. O několik dní později se navíc ukázalo, že část grafitu z vybuchlého reaktoru stále hoří.
Podle ukrajinské tajné služby SBU hledali sovětští činitelé následně za nehodou i spiknutí. Jen několik dní po výbuchu sestavily úřady seznam „nespolehlivých“obyvatel Pripjati či příslušníků zahraničních delegací, kteří elektrárnu v minulosti navštívili. To, že KGB uvažovala i o scénáři teroristického útoku, zároveň nedávno potvrdil penzionovaný generál tajné služby Anatolij Tkačuk, který velel operativní skupině KGB v černobylské zóně. Ten rovněž potvrdil, že během stavby proudilo do Moskvy velké množství informací o množství přestupků, a úřady proto uvažovaly i o možném zhroucení nějaké konstrukce.
Neúplné informace?
Direktiva, která klasifikovala podrobnosti o havárii Černobylu jako utajované, byla vydána počátkem července 1986, uvádí SBU s odkazem na dokumenty. Pokyn se týkal informací o příčinách a charakteru nehody, obsahu směsi, která při explozi unikla do ovzduší, míře radioaktivity, rozsahu likvidačních prací i statistiky onemocnění.
Ostatně na konečném počtu obětí katastrofy se experti dodnes neshodují – ukrajinská agentura Unian naposledy v roce 2016 odhadovala, že v jejím důsledku zahynulo téměř 170 tisíc lidí, celkový počet postižených na Ukrajině, v Bělorusku a Rusku pak odhadla na pět až sedm milionů lidí.
Jak poznamenala ruská reportérka Olga Musafirova z nezávislého deníku Novaja gazeta, ani nově zveřejněné archivní dokumenty nemusí obsahovat úplné informace o dění v Černobylu. Odkazuje přitom na svůj dřívější rozhovor s jedním z prokurátorů Igorem Makarovem, který se účastnil následného soudního procesu s vedoucími pracovníky elektrárny. Podle něj veškeré zdroje informací prošly během soudů sítem KGB.