Trpišovský: Nabíjí mě úspěch
Třikrát za sebou vyhrál se Slavií fotbalový titul. Slaví vůbec? Kdo ho inspiruje? A co plány?
Lidi kolem sebe učí, motivuje, nabíjí. Pomáhá jim, aby byli lepší. Ale jak se nabíjí on sám? Co ho žene vpřed? „Motivace, která je všude okolo nás. Jen ji vidět,“říká Jindřich Trpišovský, kouč fotbalových mistrů.
V čem vidíte motivaci, trenére?
Když něco uklízím nebo přerovnávám, motivuje mě, že to ubývá. Když něco stavím, těší mě, že to roste. Ve fotbale mě nabíjí úspěch a spokojení fanoušci.
Ale kde berete energii? Jak to, že jste pořád svěží?
Vždycky nejsem. Jsou chvíle, kdy jsem úplně vybitý, unavený. Na zápasy se musím nachystat, dobře vyspat, být chvíli sám se sebou nebo s rodinou, jít si zaběhat. Čím jsem starší, tím je to důležitější.
Takže na zápasy NHL už po nocích nekoukáte?
Hrozně málo. Není čas. Potřebuju se dívat na naše zápasy, studovat soupeře, program je nabitý. Kolikrát se k tomu dostanu až třeba v devět večer, nic dalšího nestíhám.
Ptáme se proto, že dřív jste zůstával vzhůru do rána kvůli Jágrovi. Celé letošní jaro jste se zmiňoval o basketbalovém mágovi Jordanovi. U nich hledáte inspiraci?
Spíš je to oddych. Od mládí jsem hltal věci kolem fotbalu, ale když jste v tom prostředí denně, řešíte pořád to stejné. Když někoho potkám na ulici, když jdu na návštěvu, do obchodu, pořád se někdo ptá, jaké to bylo s Leicesterem, jaké s Arsenalem. Potřebuju někdy utéct.
Kdo by nepotřeboval.
Fotbal miluju, ale teď třeba koukám na seriál Touha po vítězství, který pojednává o adrenalinu ve formuli 1. Chci poznat zas něco jiného. Laik často neprokoukne, kolik se za fotbalem skrývá práce. O vás si třeba někdo z venku taky myslí, že uděláte rozhovor a pak jezdíte čtyři dny na kole. Přitom to tak není, taky toho máte až nad hlavu a potřebujete přepnout. Já to kromě jiného řeším tím, že se zajímám o legendy sportu, třeba o Federera.
Vida, ten taky musí hledat motivaci, proč hrát tenis dál.
Právě. Splnil si všechny sny, takže přemýšlíte, proč ještě v devětatřiceti každý den dře, když se čeká jen na jeho chybu.
Proč tedy?
Vždycky mi z toho vyjde, že ten člověk svůj sport miluje. Proto motivaci vždycky najde.
A vy? Ztratil jste ji někdy?
Určitě na Žižkově, ve druhé lize. Zima 2015. Byl jsem úplně odrovnaný, vyšťavený. Do té doby jsem dělal fotbal pro radost, vnímal pozitiva, a najednou mi práce přinášela jen starosti. Nebyly výplaty, hráči neměli na benzin, na školku pro děti. Řešíte jen, od koho si půjčit peníze. Energie, kterou jsem do toho dával, se mi vůbec nevracela. Večer si sednete a uvažujete, jestli to všechno má vůbec cenu. Zachránilo mě, že mě podrželi rodiče a přítelkyně.
O šest let později máte tři české tituly a patříte k legendám Slavie. Co to pro vás znamená?
Hlavně obrovskou úlevu. Splnil jsem si cíl, ke kterému vedla cesta přes spoustu překážek. Ulevilo se mi, že už nám ty tři tituly nikdo nevezme. Ale zase už dneska hrajeme se Spartou semifinále poháru, hned se na mě hrnou další výzvy.
Takže si to nedokážete úplně vychutnat? Oslavit?
Nejsem slavící typ, neslavím ani silvestra. Musel bych z toho všeho na měsíc úplně vypadnout a odjet na dovolenou, aby mi to úplně došlo. A pak je druhý úhel pohledu.
A to?
Že pokud něco chcete získat, nemůžete být v šoku, když se vám to povede. Radost z toho samozřejmě máte, ale když hráčům rok vtloukáte do hlavy, že na to mají a že to dokážou, nesmíte být překvapený, že to vyšlo. Tuším, že takhle nějak uvažují bojovníci MMA. Nemůžou jít do klece s obavou, že nevyhrají.
Kde vlastně Slavia pořád bere sílu? Proč není unavená?
Taky někdy je. V týdnu před zápasem s Arsenalem byli kluci tak zatavení, jako ještě nikdy, trápili se i na trénincích. Cestování, žádná zimní příprava, všechno se nasčítalo.
Kdy vám bylo během sezony nejhůř?
Nejdřív jsem měl na jazyku Midtjylland a vypadnutí z Ligy mistrů, ale v Glasgow to bylo ještě horší.
Přitom jste tam přes Rangers postoupili do čtvrtfinále Evropské ligy. Úspěch jako hrom.
Jenže mimosportovní stránka to převážila. Negativních věcí se tam stalo hrozně moc. Celkově jsem z toho byl hodně zklamaný, z vystupování hráčů a trenérů Rangers, už po prvním zápase v Praze.
Hlavně z kouče Gerrarda, na kterého jste se těšil?
Býval skvělý hráč, to je bez debat. Na zbytek radši zkusím zapomenout. Za všechno mluví jeho vyjádření po našem vyřazení s Arsenalem, kdy řekl, že se mu to líbilo se vším všudy.
Můžete příště dojít dál než do čtvrtfinále? A třeba někdy Evropskou ligu vyhrát?
Neumím si představit, co by se všechno muselo sejít, aby to vyšlo. Věřím, že v současném složení můžeme ve dvojzápase vyřadit jakéhokoli soupeře. Ale z Česka nejlepší hráči odcházejí, to je rozdíl mezi námi a top týmy. Přijdete o Součka a srovnatelného nebo lepšího hráče přivést nemůžete. To je brzda.
I tak se zlepšujete, překonali jste československý rekord v ligové neporazitelnosti. Světový drží Steaua Bukurešť, v 80. letech neprohrála 104 zápasů. Dá se tomu aspoň přiblížit, nebo je to sci-fi?
Spíš to druhé. Víme, co bylo v Rumunsku tehdy za režim, kdo za tím klubem stál. V dohledné době si neumím představit, že by je někdo překonal.
Ale dominovat v Česku můžete. Tedy pokud v létě nepřijdete o všechny opory.
Vždycky jsem si přál zažít, aby po sezoně nikdo neodešel a ještě přišly posily, což se asi nikdy nestane. Každý odchod by bolel a je tu pár páteřních hráčů, kteří by se těžko nahrazovali.
Kdo nejhůř?
Ondra Kolář by si přestup zasloužil, ale zrovna odchod brankáře by nás zasáhl podobně, jako když nám zmizel
Tomáš Souček. To samé Lukáš Provod: myslím, že by mu pomohlo zůstat ještě rok v roli lídra.
Takže?
Jako rozumnou variantu bych viděl, kdyby odešel jeden hráč v létě a jeden v zimě. Kdybychom přišli najednou o tři nebo víc, bylo by to obrovské oslabení. To by pocítil každý, podívejte na Liverpool. Anglický mistr, suverén, ale kvůli zranění jim vypadly tři opory a zamávalo to s nimi. Uvidíme, co přinese Euro a letní přestupové okno.
Vy budete posily hledat hlavně v zahraničí. Je v Česku přebráno?
To ne, šikovné hráče tu vidím. Ale třeba na jiné posty, než kde potřebujeme posílit. A v některých případech už je levnější přivést hráče z ciziny než se dohadovat s českým klubem. Ale moc bych si přál, aby ve Slavii hrálo co nejvíc Čechů, pro náš fotbal je to důležité. Už jen proto, aby v něm zůstávaly peníze.
Sparťana Plavšiče budete mít po skončení smlouvy zadarmo.
Nezlobte se, ale konkrétní jména ze mě nedostanete. Můžu říct, že zatím nikoho podepsaného nemáme.
Ale přetáhnout hráče ze Sparty zní lákavě, ne?
Takhle jsem na to nikdy nekoukal. Jde mi jen o to, aby Slavia byla konkurenceschopná a měla co nejlepší hráče. Je mi úplně jedno, jakou má historii, odkud přijde - ať je třeba z Třeskoprsk. Potřebuju jen, aby nám herně i charakterově do týmu zapadal a pomohl nám.
Platí to pro jména, která v úterý zveřejnil Deník Sport? Nizozemec Harroui, Rakušan Grüll...
Gril mám leda na zahradě (smích). Během sezony nečtu noviny, možná se k tomu ještě dostanu zpětně, až odehrajeme poslední zápas. Naučil jsem se netrápit se spekulacemi. Chci mít klid na práci.
Co vás vlastně láká víc? Double, nebo udržení neporazitelnosti?
Oboje.
Nemyslíme to zle, ale není megalomanské chtít pořád víc a víc?
Spíš se nechci ničeho vzdát. Nemůžu samozřejmě být čtrnáctý v tabulce a říkat, že chci vyhrát titul, ale když je ta možnost reálná, proč se jí vzdávat?
Takže příští sezonu titul i Liga mistrů?
Teď je pro mě důležité připravit tým na závěr ligy a pokusit se vyhrát pohár. Z příští sezony můžu zatím řešit jen první ligové kolo, to je cíl, na který dohlédnu. Budeme jich mít samozřejmě víc, ale přemýšlet o nich teď není na pořadu dne. Má to svůj čas.