Jsme „obědový“národ, vrátíme se do restaurací
Ředitel Sodexo Daniel Čapek odhaduje, že polovina restaurací po návratu k normálu už neotevře. Přesto věří, že Češi budou zase chtít chodit s kolegy na jídlo.
Připomíná „natěšení“na normální život během loňského léta. „To byla exploze, viděli jsme to u restaurací i volnočasových benefitů. Obraty v restauracích, které otevřely, se dostávaly téměř na 100 %,“dodává Čapek.
Co říkají data z vašich stravenkových karet? Jak se nyní stravují lidé, kteří v předcovidovém období běžně chodili na obědy do restaurací?
Z transakcí našimi stravenkovými kartami, jejichž uživatelů je zhruba 300 tisíc, vidíme výrazný posun v proplácení. Ze stavu 50 na 50, kdy polovina bylo proplácení v restauracích a polovina v retailu (maloobchod – pozn. red.), se nám poměr proměnil na 20 na 80. Z toho bych dovodil, že jednou až dvakrát týdně si lidé objednají jídlo z restaurace a zbývající tři pracovní dny jsou odkázáni sami na sebe, což většinou znamená, že si nakoupí suroviny a vaří. Takže jen dva dny z pěti pokračují v původním chování.
A není to tak, že ty dva dny z pěti nakoupí obědy pro celou rodinu, třeba čtyři?
Tomu naše data nenasvědčují, protože průměrná transakce v segmentu restaurací se výrazně nezvýšila. Naopak se zvýšila v segmentu retailu, kde se nakupuje více. Průměrný měsíční příspěvek na stravování se pohybuje kolem dvou tisíc, tím nelze pokrýt náklady na stravování každý den pro rodinu.
Kam se tedy přelily útraty lidí, kteří chodili na obědy do restaurací?
Z transakčních dat vidíme, že je to rozdílné podle velikosti sídla – jiné je to v Praze, jiné ve městech nad 100 tisíc obyvatel, jako je Brno či Ostrava, a jiné v menších sídlech. Obecně platí, že čím méně je možností stravovat se v restauraci, tím spíše se většina objemu přelévá do obchodů na nákup surovin, z nichž si doma vařím.
Můžete ty rozdíly upřesnit?
V menších sídlech se 50 % toho, co lidé utráceli dříve v restauracích, přesunulo výhradně do retailu. Ve velkých městech a v Praze, kde jsou výdajová okénka a rozvoz prostřednictvím služeb, jako je například Dáme jídlo, případně vlastní rozvoz restaurací běžnější, odliv není tak dramatický. Nicméně je třeba brát v úvahu to, že zhruba jedna čtvrtina restaurací zcela zavřela – alespoň z našich transakcí vyplývá, že se v nich nic neděje. A těch zbývajících 75 % vykazuje zhruba 40 % předcovidového objemu.
Pokud dobře počítám, tak když připočteme i zavřené provozy, jde celorepublikově o více než sedmdesátiprocentní propad?
Ano, ale Praha, Brno a další velká města jsou na tom o něco lépe. Lidé jsou tu více zvyklí chodit do restaurací a je to dost možná i otázka kupní síly.
Mění se to v čase? To období je už docela dlouhé...
Příliš ne – možná tam byl malý zoubek na začátku, kdy si lidé mysleli, že to bude na chvilku, a tudíž neměnili své spotřební chování. V prvních dvou třech týdnech se objednávalo víc, ale teď už všichni upadli do stereotypu a jedou v něm ze setrvačnosti.
Máte na mysli období od podzimu loňského roku dosud?
Ano, od října jsou čísla stejná bez výkyvů. Pochopitelně s výjimkou prosince.
Pokud bychom srovnali únor loňského roku, kdy bylo vše otevřeno, a letošní únor, jak je ten propad velký?
Setrvale minus 60 %. Ale je třeba upozornit, že se bavíme jen o těch podnicích, které nějak fungují. Vypadávají z toho restaurace, které jsou zcela zavřené. To je zhruba čtvrtina podniků, takže celkový propad gastro sektoru je zhruba na třetinu původního stavu.
Kdybychom se podívali na konkrétní pražský kancelářský klastr, jako je třeba Smíchov, Karlín nebo okolí metra Budějovická, je tam pokles větší než těch 60 %?
Hlubší propad než jinde tam nepozorujeme. Většina restaurací má okénka i dodávky a jsou na 40 %. Pokud vím, tak ve firmách, které umožňují home office, zhruba 35 % lidí stále na pracoviště dochází. Pokud někde jsou na home office všichni zaměstnanci, jako například v Avastu, tak restaurace v jejich budově je zavřená zcela.
Vezměme to tedy obráceně. Zvýšily se transakce stravenkovými kartami v rezidenčních čtvrtích?
U větších firem, kde mají stravenkové karty tisíce lidí, se útraty přesunuly nejen do pražských rezidenčních čtvrtí, ale ve velkém i mimo Prahu, a to nejen do středních Čech, ale i dál.
Vy ale provozujete i jídelny...
Naše divize stravování provozuje pro asi 120 klientů jídelny nebo kuchyně s jídelnou a tam jsou změny též dramatické. Ve výrobních firmách, které nemohou přejít na home office, je pokles zhruba 15 až 20 % – jinými slovy zhruba 80 % jejich zaměstnanců na pracoviště dochází. Mimochodem my na základě tohoto byznysu víme, jaká je ve stravování struktura nákladů. A přestože v našem případě jde o velké objemy, čímž lze náklady srazit, minimálně polovina jsou výdaje, které neumíme zmenšit. A teď si vezměte restaurace, které jsou v nájmu, odepisují investici, musí držet personál... Těch 40 % obratu, který jim zůstává, jim náklady nikdy nemůže pokrýt. Spoustu z nich to položí a ty, co otevřou, tak budou nuceny otevřít s vyššími cenami. My jsme jedna z mála zemí Evropy, která se takto macešsky k restauracím chová.
Co nastane po návratu k normálu?
Předpokládáme, že v restauracích, které otevřou, se objemy vrátí na předcovidový stav. Celkově ovšem gastro sektor pravděpodobně spadne až na polovinu, což se odrazí na zaměstnanosti či daňových odvodech sektoru do státního rozpočtu. Nicméně Češi chtějí chodit do restaurací. Jsme „obědový“národ – když se podíváte třeba do sousedního Polska, tak to je „sendvičový“národ, Poláci si nosí do práce krabičky. Ale my chceme jít s kolegy na oběd a já věřím tomu, že se lidé do restaurací vrátí. Pokud ovšem budou chodit do práce.
Dá se z vašich dat vyčíst, jaké bylo chování lidí během loňského léta, kdy bylo otevřeno?
To byla exploze. To „natěšení“na normální život jsme viděli u restaurací i volnočasových benefitů – například na permanentce Active Pass byly letní vstupy významně vyšší než před covidem. Lidé chtěli do restaurací, chtěli sportovat, chtěli do bazénu... Obraty v restauracích, které otevřely, se dostávaly téměř na 100 %. A to v situaci, kdy někteří zaměstnanci zůstávali dál na home office a zároveň byl čas dovolených.
Můžete být přesnější?
Během července 2020 byl průměrný počet návštěv s Active Passem 4,3 měsíčně, což je úroveň, jako bývá v lednu a v únoru, kdy lidé chodí za sportem nejčastěji. Standardní letní návštěvnost bývá zhruba poloviční. Dlouhodobě platí, že lidé sportují hlavně na začátku týdne a o víkendu jejich aktivita klesá. Data z loňského července však ukazují něco jiného. Nejvíce vstupů systém zaznamenal ve středy a čtvrtky. Myslím, že kolem víkendu byli lidé na home office, uprostřed týdne chodili do kanceláří a cvičit šli před nebo po práci.
Zmiňoval jste letní transakce na kartě volnočasových benefitů. Opravdu lidé chodili do fitness center? Léto pro ně přece bývá spíše okurkovou sezonou.
K otevření došlo na konci května, tak to bylo ještě před hlavní sezonou. Výrazně ovšem posílily i servisy a půjčovny kol, byť ty byly v kurzu i během jarní uzávěry, protože to byla jedna z aktivit, kterou bylo možné provozovat. Nárůst byl desetiprocentní. V zimě vzrostly půjčovny běžek. V létě lidé benefity často čerpali v akvaparcích, na venkovních sportovištích a podobně.
Fitness centra jsou podle mě v daleko horší situaci než restaurace. Ty mají alespoň okénka, rozvozy, jsou tu akce typu Zachraň hospodu, Zachraň pivo. Ale sportoviště či bazény nic takového nemohou. Nebojíte se, že tam krachů bude více?
Toto nelze vyvodit z žádných dostupných dat, můj osobní názor je, že podnikat v oblasti zdraví a aktivního trávení volného času je dobrá budoucnost. Otázka je, jak konkrétní podnikatel, který žije jen z minimální státní podpory, dlouho vydrží, když mu v „železe“, které nakoupil a které musí splácet, a v nájmu, který také musí splácet, utíkají velké peníze. A to nemluvím o zaměstnancích či energiích, protože v zimě musel v tělocvičně minimálně temperovat. Pokud přežije a otevře, tak bude mít dobrý byznys. To jsme viděli po jarním lockdownu, kdy lidé intenzivně začali tyto služby čerpat – někteří proto, že na to byli pravidelně zvyklí a měli potřebu se vrátit ke svým návykům. Ale byli i tací, kteří si nově uvědomili důležitost zdraví a kondice.
Jenže jarní lockdown byl daleko kratší...
Ano, ale lidé tyto služby potřebují, a domnívám se, že firmy, které přežijí, budou mít dobrý byznys.
Máte pocit, že v tomto směru mohl covid působit pozitivně? Že si lidé uvědomili důležitost péče o své zdraví?
Rozhodně. Některé zaměstnanecké benefity se uvědoměním si důležitosti zdraví, a nejen toho fyzického, ale i duševního, hodně posouvají. Čerpání se přesouvá do péče o zdraví, a to jak ve smyslu sportovních aktivit, tak i nákupů v lékárnách, kde lze na benefitové karty kupovat různé vitaminové přípravky.
Jak velká změna to byla u lékáren?
Nárůst jsme zaznamenali hned při prvním lockdownu – lidé nakupovali ochranné pomůcky, dezinfekci. Lékárny si ukrojily z celkového objemu transakcí o 20 % více, než mají běžně. Stejné to bylo na podzim a vyšší čerpání se v lékárnách drží doteď.
Ještě někde vidíte podobnou změnu?
Ano a velmi mě to potěšilo. Začalo se více číst. V době, kdy byla otevřená knihkupectví, jsme viděli významný nárůst v oblasti knih, protože knihy jsou jednou z položek, kterou lze v rámci volnočasových benefitů čerpat.
Mluvil jste o tom, že lidé začali jinak nahlížet na své zdraví. Proměnila se poptávka po benefitech v tomto směru i ze strany firem?
Určitě. To, že si uvědomujeme svoji zranitelnost a víme, že bychom si každý den měli dát vitamin, být aktivní a shodit nějaké kilo, nebo že bychom se měli o sebe starat i z hlediska psychického zdraví, firmami významně rezonuje. Když si představím lidi, kteří v kanceláři nebyli měsíce a sedí doma sami, protože nemají rodinu, která by je podpořila, tak jejich osamělost je nebezpečná. Sami jsme začali našim zaměstnancům nabízet konzultace s terapeutem o věcech pracovních i soukromých. Nyní více než kdy dříve si státy v Evropě uvědomují, že daňové zvýhodnění benefitů a jejich účelovost motivuje firmy a jejich zaměstnance k chování, které se ukazuje být klíčové – k péči o zdraví, pravidelnému stravování či aktivnímu pohybu.