Klus revoltuje jako princ
Písničkář Tomáš Klus před časem oznámil, že chystá vydat rovnou dvě desky. První silně politicky zaměřenou, druhou spíše osobně laděnou. A jak slíbil, tak i udělal.
Vyšla první ohlášená novinka, ČAUČESKU, na níž se písničkář Tomáš Klus po svém vypořádává především s Andrejem Babišem a Milošem Zemanem. Není na to sám, o produkci se postaral Jiří Burian, mluvená intermezza mezi skladbami dodal novinář Jaroslav Kmenta. Jejich úkolem je rozkrýt a osvětlit ideové pozadí písniček.
Nápad jistě dobrý, ale měly zůstat v tištěné podobě v bookletu. Při opakovaném poslechu jsou k nevydržení. Zvlášť když Kmenta projevem připomíná snaživého ochotníka. Aby bylo jasno – teď je řeč výhradně o formě, nikoliv o obsahu.
Patos a hračičky
„Zjistil jsem, že jsem pro Andreje Babiše napsal víc písní než pro Tamaru (manželka – pozn. red.). Asi mám fakt obsesi,“nechal se slyšet Klus před vydáním desky. Svou posedlost premiérem vtělil do písní s velmi omezeným datem spotřeby, pracující s jedinou zkoncentrovanou emocí – nejde o obecně platné protestsongy s nadčasovým vyzněním a nábojem, ale zhudebněné satirické šlehy, u nichž je alfou a omegou kontext doby, v níž vznikly.
Klus si nikdy nebyl jistý, jestli mu stačí umně a vtipně žonglovat se slůvky, nebo chce ještě něco závažného sdělovat. Dost často se pokoušel a pokouší o obé, což je případ i tohoto alba. Problém je ovšem v tom, že jeho vidění světa je naivní a silně zjednodušující. Pointa skladby Nedá se nic dělat zní „To když si každý vezme svoje žezlo/a bude s ním stát pevně za sebou/Pak se zlou se potáže zlo/To všechno spolu lidé dovedou,“což je ponaučení jak z pohádky. Rétoriku a optiku světa za devatero horami a devatero řekami používá i v titulní, patosem zatěžkané skladbě ČAUČESKU: „No tak lidé dobří, kdo z nás by nechtěl, aby ti zlí obři slezli z našich těl.“
Kdepak hip hop
V kontrastu s ní je Život je Bečva, kde Klus s bezelstným úsměvem cituje melodii Okolo Hradce a zní to, jako když rozjařená parta někde v šenku zpívá lidovky a cpe do nich vlastní texty. Opět je tu rozpor žertéře a buditele národa. Na jedné straně fórky, na straně druhé velká slova a gesta, s nimiž by se mělo zacházet zvlášť opatrně.
Tomáš Klus by chtěl tít do živého, ale dělá to nešťastným a silně kontraproduktivním způsobem. Viz třeba citaci Pyšné princezny ve skladbě Lockdown. Hudebně jde o hip hop, ale v této poloze zpěvák přesvědčivý není. Přitom tenhle žánr je jako dělaný na to, aby si člověk se svým protivníkem vyřídil účty a pokud možno ho vtipně sestřelil. Ale ne refrénem na nápěv Rozvíjej se poupátko a konstatováním, že Andy je břídil. Na problémy, kterých se Klus dotýká, prostě stará bambitka nestačí.