Trest za inzerát s polonahou ženou? Chyba

Bohumila Špačka, editora MF DNES

Fotky polonahých žen na některých inzerátech jsou v Česku propříště zakázány, za jejich použití hrozí pokuta. Takový Auguste Rodin, kdyby ještě žil, by měl začít střihat ušima.

Novinka vyplývá z nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu, který za obrázek ženy na reklamním letáku potrestal jednu zastavárnu. Firma musí letáky stáhnout a eráru zaplatí pokutu padesát tisíc korun.

Toto soudní rozhodnutí je nejen překvapivé. Je na pováženou.

Důvod, proč soud takto rozhodl, je moderní – leták je podle něj sexistický. Zobrazená žena na sobě má jen kalhotky a tváří se laškovně (jinak se však vcelku účinně zakrývá rukama, takže jí není vidět ani jedno z ňader).

Jak se zdá z textu, ta žena nabízí prodej a výkup porcelánu, levné mobilní telefony a levné a kvalitní šperky.

Soud má pravdu v tom, že tohle skutečně je čistý sexismus přímo z definice. S výkupem porcelánu svlékání opravdu nijak nesouvisí. Ta žena je tam čistě jako „poutač“. To je podle soudu v rozporu s dobrými mravy a je to vůči ženám diskriminační a snižující lidskou důstojnost.

O tom není sporu, lze si velmi živě představit, že při pohledu na takový inzerát se nejedna žena bude cítit uražena. A uražen se může cítit i nejeden muž, o kterém si zastavárna zjevně myslí, že při pohledu na ženské tělo všeho nechá a poběží si pro levný mobil.

Je to ale urážlivé natolik, aby to bylo trestné? O tom sporu je. Ta „žena z plakátu“je evidentně dospělá a fotit se nechala jistě dobrovolně.

Ten rozsudek je tedy zvláštní. A je také velice jednostranný. Kromě toho, že dotyčný leták může urážet ženy, se může hluboce dotknout ještě jiné skupiny lidí. Celé jedné profese. A to grafiků.

Grafická úroveň inzerátu je totiž tak strašná, že by autor zasloužil skončit v grafickém pekle, kde by ho grafičtí čerti píchali grafickými vidlemi. A vařil by se v kotli, na kterém by byl nápis „Nenapravitelný grafický hříšník“, vyvedený fontem Comic Sans.

Ale nikoho soudného by nenapadlo, že by takový graficky odpudivý inzerát měl být zakázán a autor či zadavatel by měl zaplatit padesátitisícovou pokutu.

Kvůli ženě v kalhotkách to někoho nejenže napadlo, ale soud za ni i trestal.

Pokud by to sloužilo jako precedens, strhla by se teď soudní smršť. Třeba billboardů, kde polonahá žena propaguje nějaké zboží či služby, jsou po republice spousty. Zejména menší lokální živnosti jako truhlářství či autoservisy si v tom libují. Na kilometry z nich čiší hloupost. Lidské tělo tady opravdu slouží jenom jako objekt.

U billboardů by se však soudy patrně nezastavily. Lidské tělo slouží jako objekt nejen v reklamě. Ale také v umění. Tam by mohla padnout pokuta skoro za každý druhý akt.

Slavný sochař Auguste Rodin to dovedl do důsledků. Mnoho jeho soch je záměrně jen torzo, lidský trup bez hlavy a končetin. Zbavený individuality. Objekt.

U Rodina je vcelku jasné, že je to umění. Naopak u ošklivého inzerátu zastavárny se nelze zmýlit, když prohlásíme, že to umění opravdu není. Jenže to jsou jen extrémy. Mezi nimi je ohromné pole inzerátů esteticky únosných a naopak nepovedeného umění. Tuhle šíři umožňuje jediná věc – svobodná tvorba. A do téhle svobody teď soud zasáhl represí.

Urážlivé inzeráty ať jsou právem terčem společenského opovržení. Třeba díky nějaké anticeně, jako bylo donedávna populární Sexistické prasátečko. Ono se povědomí, co je slušné a co ne, rozšíří samo.

Ale zcela jistě tomu nepomohou zákazy a tresty.