Vím, jak se řídí fotbal
Fotbalové volby se blíží. Zvítězí Petr Fousek? Seriál rozhovorů MF DNES s kandidáty na předsedu fotbalové asociace. Dnes Petr Fousek.
Neodehrál přes 100 zápasů za národní tým. Nekopal penaltu ve finále Ligy mistrů. Nikdy mu na vyprodaném stadionu netleskali a už vůbec neskandovali jeho jméno.
Proč by také ano? Petr Fousek je profesionální funkcionář, respektovaný zdaleka nejen v Evropě. Že nikdy nehrál fotbal na elitní úrovni, to před červnovými volbami nepovažuje za handicap. Přitom proti němu stojí těžké váhy, legendy Karel Poborský a Vladimír Šmicer.
„Věřím si, protože mám co nabídnout. Vím, jak se řídí svaz, mám s tím zkušenosti,“říká Fousek. Má za sebou mise v řadě svazů Asie, Afriky nebo Evropy. Naposledy pomáhal čistit fotbal v Řecku. Sérii rozhovorů MF DNES s kandidáty zahajuje právě on, neboť jsme zvolili abecední pořadí.
Do voleb jdete už potřetí. Proč?
Matematicky sice potřetí, ale poprvé v podmínkách, kdy fotbal může volit opravdu svobodně. Právě proto mi poskytují oba pokusy před čtyřmi lety morální náskok, každý ví, jak na fotbal nahlížím. Je to i jeden z důvodů, proč kandiduji znovu. Tím hlavním je ovšem podpora řady klubů, okresů a krajů.
Copak vás neznechutily předchozí pokusy?
Co tě nezabije, to tě posílí, říká jedna moudrost. Byla to pro mě velká lidská i profesní zkušenost. I když se dívám víc dopředu než zpátky, pamatuji si všechno.
Je všechno jinak, když už je ze hry Roman Berbr, neomezený vládce fotbalového zákulisí? A je vůbec ze hry?
Nepředpokládám, že by se vrátil do fotbalu, ale řada jeho návyků u mnohých zůstala i po jeho odchodu. Někteří lidé se jich bohužel ani nemíní vzdát.
Mimochodem, šel byste do toho, kdyby na Berbra nic neprasklo a nevyšetřovala ho policie?
Pokud by se neodehrály loňské říjnové události, český fotbal by asi dál pokračoval ve stejném trendu. V tom případě bych určitě nekandidoval.
Vladimír Šmicer chce revoluci, zásadní změny nejen na svazu. Karel Poborský se zdá být opatrnější. Vy jste někde mezi, viďte?
Fotbal bezpodmínečně potřebuje určité programové změny. V mých očích to není žádné drama, ale prostě zásadní a nutná podmínka, má-li se fotbal posunout vpřed. Nebo se v leckterých věcech narovnat. Není to nic, co bychom nedokázali. Fotbal by určitě měl zůstat jednotný, i když se v něm teď odehrává pnutí. Jinak ano, jsem asi nejstředovější. Sice méně revoluční než Vláďa Šmicer – byť filozoficky se na potřebu některých změn díváme velice podobně, ale určitě víc reformní než Karel Poborský.
Tak jinak: vyhodil byste lidi ve vysokých funkcích? Třeba generálního sekretáře Paulyho?
Okolo otázky možných personálních změn se tady vytvořila chvílemi až hysterie. Při cestách po okresech, krajích a klubech jsem dostal dost zpětných vazeb o tom, jak a kde z jejich pohledu svaz funguje, či nefunguje. Navíc v každé firmě obecně patří k právu nového šéfa si přivést lidi, kterým věří. V principu to ovšem není o jménech, jde o to, aby hlavní roli hrálo kritérium odbornosti a kvality.
Co teď fotbal nejvíc potřebuje? Všichni se shodnete, že důvěru, ale to samo o sobě nestačí.
Obnova důvěryhodnosti je zásadní. I když očistný proces bude trvat, některé kroky se dají udělat ihned a odrazí se pozitivně v dalších oblastech – ve financích, ve sportu, v postavení a vnímání fotbalu, v komunikaci.
Vaši konkurenti mají u veřejnosti obrovské jméno, bývaly to hvězdy. Uráží vás, když slyšíte, že vy nemáte charizma?
Nijak zvlášť, to je individuální záležitost. Každý vidí charizma jinak, pro někoho ho máte a pro někoho ne.
Ale fotbalu by možná pomohlo, kdyby měl v čele velké jméno. Nebo ne?
Velké jméno je něco, co působí na fanoušky. Já myslím, že lidé uvnitř fotbalu především očekávají, že člověk v čele bude manažer, ať přichází odkudkoli. Mohou si zvolit ve volbách. Obecně si myslím, že tohle škatulkování je nesmyslné hledání fotbalového boha. Ve světě jsou předsedy bývalí hráči, trenéři, kariérní funkcionáři, právníci, byznysmeni, prostě koho tamní fotbal vybral jako nejlepšího. Šablona na to neexistuje.
A nejste až příliš velký diplomat? Šmicer mluví razantněji, lidi na to slyší. I Poborský už se vyhranil.
Na razanci a vyhraňování je vždycky čas. Diplomacie je něco úplně jiného než nerazance nebo nevyhraňování se, jen se to někdy zaměňuje. Nedávno jsem zase slyšel, že jsem naopak v něčem příliš radikální. Koneckonců bez ohledu na diplomacii mám rád, když jsou věci po mém.
Myslíte, že můžete s vašimi současnými rivaly zůstat přátelé?
Známe se pětadvacet let, absolvovali jsme společně řadu reprezentačních i jiných akcí, parádní bylo Euro 2004 v Portugalsku, tykáme si, ale život se prostě někdy takhle vyvine. Myslím si, že přes některé mediální šťouchance máme korektní vztahy. Zatím.
Vy tvrdíte, že by měl fotbal řídit funkcionář? Co umíte a vaši konkurenti ne?
Celoživotně jsem zastáncem toho, že fotbal mají řídit profesionální funkcionáři. Je to pozice, v níž se musíte okamžitě orientovat a ne se v ní učit. Prošel jsem řadou tuzemských a zahraničních funkcí včetně generálního sekretáře našeho svazu, spolupracoval jsem úzce s pěti předsedy a myslím, že mám dost odborných i životních zkušeností. Ať to posoudí volitelé.
Jistě budou chtít leccos slyšet. Během korupční kauzy Ivana Horníka jste byl generální sekretář. A bývalému šéfovi Peltovi, který čelí obvinění ze zneužití státních dotací, jste zase dělal osobního poradce.
To je hodně laciné a manipulativní podbízení, které účelově zní, jako kdybych byl do korupční kauzy či kauzy dotací zapojený. Obojí je samozřejmě nesmysl a každý to ví. Jde jen o snahu vytvářet nějaké pseudozdání. Kdyby to byly minusy, už by mi je dávno někdo započetl.
Mimochodem, proč jste vlastně nespojil síly s hnutím Fevoluce, za kterou stojí Šmicer?
Fevoluce zahájila svou činnost v listopadu, kdy jsem teprve v Řecku dokončoval své povinnosti pro FIFA a UEFA. Nicméně s Fevolucí komunikuji, stejně tak jako s dalšími skupinami, jejichž vznik dění v českém fotbale vyvolalo. Fevoluci je potřeba výrazně přiznat ke cti, že podstatnou měrou přispěla ke svobodnému procesu voleb v regionech.
Takže k ní máte blíž než k Poborského křídlu?
Ano. Když navíc někteří lidé v českém fotbale usoudili, že budou kandidovat Karla Poborského, víc nás to přiblížilo.
Bral byste Šmicera jako svého místopředsedu? A není to náhodou už teď domluvená strategie?
Určitě si tu variantu dovedu představit. Máme s Vláďou na některé věci podobné názory a taky lidsky jsme v pohodě. Ke spekulacím je ovšem zbytečné se vyjadřovat, přestože se jimi český fotbal jenom hemží.
Kandidát Jedna mluví třeba o tom, že za vámi stojí Slavia. A co Sparta?
Nechci mluvit za nikoho, kdo mě podporuje. Rozhodným dnem je třináctý květen, kdy adepti na kandidaturu musejí předložit odpovídající počet nominací z krajů či okresů nebo klubů, a pak bude jasněji. Každopádně usiluji o co nejširší podporu jak z regionálního fotbalu v Čechách i na Moravě, tak z profesionálního fotbalu. I proto jsem navštívil Ligový výbor Ligové fotbalové asociace.
Zkusil byste vysvětlit, jak se vlastně získávají hlasy? Co musíte udělat?
Nepředpokládám, že by se Berbr vrátil do fotbalu, ale řada jeho návyků u mnohých zůstala i po jeho odchodu.
Velké jméno působí na fanoušky. Já myslím, že lidé uvnitř fotbalu především očekávají, že člověk v čele bude manažer.
To by bylo na knížku, proto úplně ve zkratce: jedná se o klasické volby, jen jsou fotbalové. To znamená, že volí jen fotbaloví delegáti, ne celá republika. Tentokrát už je dopředu největší výhrou to, že zmizely Náčelníkovy (Berbrovy – pozn. red.) notičky, jak volit.
A propos, byla by práce předsedy klidnější než čistit fotbal v horkém Řecku?
To se nedá porovnávat, jsou to úplně jiné kategorie. Jiná země, jiné problémy, jiné kompetence. Hlavní materie však zůstává stejná – znalost řízení fotbalové instituce.
Tak jinak: byla by to nejtěžší mise kariéry?
Dosud ano, ale taky skvělá škola, takže nemám obavy ze žádné mise.
Pokud to vyjde, budete muset rozmetat Berbrovu pavučinu. Víte jak?
Kombinací programových, strukturálních, procesních a personálních změn, ale je to skutečně běh na delší trať.
Zase z vás promluvil diplomat. I proto jste tak dobře zapsaný ve strukturách UEFA a FIFA? Může i tohle rozhodnout volby?
Nechám na delegátech, jak moje dlouhodobé působení v orgánech FIFA a UEFA ohodnotí. Každopádně mě potěšilo, že v několika regionech mě vyzvali, abych zvážil kandidaturu do výkonného výboru UEFA. To je sice úplně jiná disciplína, ale signál to je.