Mluvme o jménu nového prezidenta. Nebo prezidentky?
Oceňuji, že Miroslav Kalousek sebekriticky říká, že ho v poslanecké kariéře nejvíc mrzí jeho hlasování pro přímou volbu prezidenta. Osobně si myslím, že si v TOP 09 tehdy tajně mysleli na „Karel na Hrad“a ve snu je nenapadlo, že by mohl uspět „jezevec z Vysočiny“. V kuloárech se teď šušká, že Kalouskův poslanecký úkrok stranou je předzvěst jeho prezidentské kandidatury. Mluví se o významných sponzorech v pozadí, agentuře v Londýně, dokonce o podpoře nové americké administrativy. Jakkoli to bylo ještě před pár lety nepředstavitelné, kdyby kandidaturu opravdu ohlásil, nebyl by bez šance.
Problém pro voliče totiž není první kolo volby, kde si každý vybere dle svých preferencí. Složité je druhé kolo, kdy volič, jehož kandidát v prvním kole neuspěl, buď k volbě nejde, nebo musí volit menší zlo. Mnoho pravicových konzervativců by mohlo vyprávět o těžké volbě mezi levicovým liberálem a levicovým konzervativcem.
Současnému prezidentovi se krátí mandát. Proto vybízím politiky a strany, aby předkládali k diskusi návrhy kandidátů. Má strana v posledních volbách kandidáta ani nenavrhla, ale ostatní na tom nebyly o nic lépe. Kandidovali lidé s podpisy občanů či s podporou těch či oněch poslanců (20 podpisů) či senátorů (10 podpisů). Je otázka pro politology, zda to souvisí s úpadkem stran a oblibou amorfních hnutí, či s obavou kandidátů spojovat se s konkrétní stranou, aby to neodrazovalo voliče jiných stran.
Ať si o Miloši Zemanovi myslíme cokoli, z plejády kandidujících nakonec vždy vyhrál člověk s politickou historií a kariérou. Příští hlavou státu tedy asi opět bude člověk s politickou minulostí, někdo, jehož názory jsou dlouho známé, kdo uspěl v politických funkcích a je tak zárukou, že i nejvyšší funkci zvládne. Osobně jsem na stránkách tohoto listu navrhoval jako kandidáta Alexandra Vondru a zmiňoval rostoucí hvězdu Miloše Vystrčila. Oba by funkci zvládli, ale nikdo z nich zatím nereagoval. Ke kandidatuře jsem přesvědčoval i profesora Miroslava Bártu, který sice není politik, ale jako egyptolog zase zná historii politiky za několik tisíc let.
Sousední Slovensko nám ukázalo ještě jeden fenomén, ženu prezidentku. Jakkoli mám na mnoho věcí jiný pohled než Zuzana Čaputová, musím uznat, že permanentně probíhající slovenské krize zvládá s bravurou a ženskou elegancí. Ano, prezidentka!
Asi nejsem sám, kdo se rozhlíží po domácí scéně a hledá ženu, která by výše uvedená kritéria splňovala. Ženu do postcovidové doby, která přinese řadu dalších politických a ekonomických krizí. A tak, vážený čtenáři, než si řekneš, že ne, zkus se zamyslet nad jménem Daniely Kovářové, kdysi ministryně spravedlnosti a ředitelky Justiční akademie, dnes advokátky a prezidentky Unie rodinných advokátů, spisovatelky, manželky, matky. Vyhledej si její fotku na internetu. Asi to není genderově korektní a nejde o to mít nad Slováky navrch, ale na poštovních známkách by se tato šarmantní dáma vyjímala ještě lépe než paní Čaputová.