Krutá příroda Napřed tornádo, teď liják
Části lidí na jižní Moravě docházejí síly na boj s tragédií.
Co nezničilo tornádo, to udělal včerejší déšť,“povzdechne si důchodce Josef Nešpor z Hrušek na jižní Moravě. V noci na včerejšek obce zpustošené tornádem zasáhl první velký liják. Zatímco některé domy už mají střechy, lidem z těch více zdevastovaných nemovitostí přibyly další škody. Silné přívaly vody promáčely provizorní plachty, které mají místo střech. Po necelých třech týdnech jsou tak lidé znovu zoufalí.
„Předevčírem jsme vyzdívali a doufal jsem, že nebude pršet.
Teď máme v kuchyni a vzadu v domě bazény. Proteklo nám to přes sádrokarton,“rozhodí Nešpor rukama.
V jeho i v okolních domech stále nejde elektřina. Okna mají lidé zatlučená prkny. Spousta domů v ulici už zmizela. Jen poblíž Nešpora z šestnácti domů zbylo šest. Zbouraná je i místní hospoda.
Do okolí radši nechodíme
„Ztloukli jsme krov na zemi, teď potřebujeme, aby hlavně nepršelo. Musíme rychle zabetonovat stropy a pak krov rychle namontovat,“říká Nešporův soused Josef Koníček. Jeho žena popisuje, jak se lidé raději ani nejdou podívat po okolí na to, jakou spoušť vlastně tornádo napáchalo. „Jsme pořád tady. Nebyli jsme ani v Moravské ani v Mikulčicích. Nechceme to vidět,“kroutí hlavou.
Koníčkovi drží nad vodou to, že jsou na tragédii dva. V obcích jsou ale lidé, na jejichž psychiku teď následky přírodní katastrofy naplno dopadly. Zejména jsou to ti, kdo žijí sami.
„Obcházíme dům po domě a ptáme se lidí, zda nepotřebují psychologickou pomoc. Lidé tady pořád mají vůči takové pomoci předsudky, takže je oslovujeme a ptáme se, jak to vnímají. Oni se díky tomu rozpovídají a pak s nimi strávíme i hodinu a půl,“vypráví Michal Bareš z organizace Rescueinfo, která nabízí psychologickou podporu v Moravské Nové Vsi. Dívá se přitom na kostel, na jehož věži se nově tyčí z latí stlučený dřevěný kříž. Lidé jsou tu hodně věřící a místo psychologů se raději svěří faráři. Říkají si, že jejich neštěstí se stalo, protože Bůh to tak chtěl. „Když lidé mají krizi, raději mluví se mnou než s cizími,“potvrzuje farář Marián Kalina.
Nastupuje nečinnost a deprese
Podle Bareše část místních bude potřebovat dlouhodobou psychologickou péči. Dopadlo to hlavně na ty, kdo si už v sobě nesli nějaké trauma z minulosti.
Také radní z Moravské Nové Vsi Eva Gréeová si všímá, že na lidi to dopadá až teď. „Doteď se pořád uklízelo, lidé se snažili své domy upravit tak, aby se v nich dalo bydlet, aby měli kde spát. Deprese nastupuje z nečinnosti,“vysvětluje. Někteří už jsou na tom psychicky tak, že na rekonstrukce domů nemají dost sil. Jako třeba muž z okraje Moravské Nové Vsi, který hodlá dočasně žít v jednom z pěti mobilních domů, jež lidem zapůjčila soukromá firma.
V dalším z těchto domů má žít matka samoživitelka nebo František Nosterský, jemuž včerejší bouřka v Moravské Nové Vsi také promáčela dům. „Vzbudilo mě to o půl jedné. Teklo mi do baráku. Já akorát chodil a díval se, kde zatéká nejvíc. Pak jsem si řekl, že je to marné, zalezl si pod peřinu a čekal na ráno, jak to dopadne,“popisuje Nosterský.
Chybějí dobrovolníci
Ocenil by pomoc dobrovolníků. Těch v obci viditelně ubylo. Zatímco před dvěma týdny byly postižené vesnice už od rána plné lidí a techniky, včera dopoledne v nich nepomáhal skoro nikdo. Ke sníženému zájmu dobrovolníků zřejmě přispělo to, že jihomoravský hejtman Jan Grolich opakovaně vyzýval, aby jezdili hlavně řemeslníci.
„Dneska už místní lidé nemají ani sílu. Potřebovali bychom, aby přišli znovu dobrovolníci. Nejen řemeslníci, ale pořád je potřeba pomoct uklízet zahrady, špínu doma,“dodává Gréeová.
Obce se teď navíc potýkají se zloději. V Hruškách nedaleko domu Josefa Nešpora se naposledy ztratilo šedesát kilo masa z mrazicího kontejneru. Policisté při výjezdech kontrolují auta a ptají se řidičů, zda nevyvážejí stavební materiál. Lidé už nad krádežemi ale jen mávají rukou.
„Jen ať zloděj přijde, já mu dám klidně peněženku, mě už to je jedno,“říká Nešpor rezignovaně. Dům před třemi roky rekonstruoval a sousedé mu vždy záviděli krásně upravenou zahradu. Teď už mu nic nezávidí.
Pak jsem si řekl, že je to marné, zalezl si pod peřinu a čekal na ráno, jak to dopadne.