Čekárna Co redaktory Scény čeká v příštích dnech, jak se na to těší a co od toho očekávají
Všichni jsme Gogo. Ale v devadesáti jde do školy jediná
Hrdinka takřka pohádkového dokumentu se ve skutečnosti jmenuje Priscilla, ale všichni jí odjakživa říkají Gogo. Žije v Keni, má 54 pravnoučat, a když zjistí, že se jim nechce do školy, usedne do lavic spolu s nimi, aby jim dala příklad a konečně se sama naučila číst, psát a počítat. Po devadesátce – protože za jejího dětství bylo vzdělání pro dívky nedostupné, navíc se musela starat o hospodářství a rodinu. Přesto zná hodnotu vzdělání, takže po boku prvňáčků srdnatě bojuje s číslicemi, anglickými slůvky i vlastním slábnoucím zrakem. Možná se někomu vybaví průpovídka z české komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku! „Všichni jsme Gogo“, ale tahle statečná babička je jedinečná a zřejmě jediná.
Devadesátková nostalgie se St. Etienne
Svého času jsem měl rád album Tiger Bay od britské indie popové kapely St. Etienne. Líbezný hlas Sarah Cracknellové, chytlavé písničky, zasněná nálada. Kazeta s touhle nahrávkou ve walkmanu mi zpříjemnila mnohé cesty vlakem a váže se k ní několik vzpomínek. Proto mám radost, že St. Etienne stále tvoří a na září uchystali nové album I’ve Been Trying To Tell You. Souběžně s ním vznikl i film, stejně jako deska plný nostalgického vzpomínání na devátou dekádu minulého století. Pilotní singl Pond House je trochu překvapivě postavený na vokálním samplu z písničky Natalie Imbruglii, čili doufám, že se ve studiu k mikrofonu dostala i Sarah. Ale atmosféru má ta věc srdceryvnou.
Půlnoční nebe se vrací. Tentokrát bez Clooneyho
Okouzlil George Clooneyho i tisíce čtenářů. Půlnoční nebe spisovatelky Lily Brooks-Daltonové už možná někteří znají jako napůl pozemské a napůl vesmírné sci-fi, které loni o Vánocích uvedl Netflix. Nyní je v češtině k dostání i jako kniha. Vydává ji nakladatelství Práh, autorkou překladu je Jana Jašová a ti příběhu neznalí se mohou těšit na samotářský opus o tom „lidském v nás“, odehrávající se na pokraji environmentálních možností moderní civilizace. Snad román nabídne méně vykalkulovaný, patrněji vypointovaný a komplexně hodnotnější zážitek než loňský film. Jeho jediná síla totiž byla ve vizuální stránce a ani ta nemohla vyniknout, neboť na plátno film kvůli pandemii nemohl.
Netradiční opera bude zkoumat neurózy a obsese
Jaký vliv mohou mít malé neurotické poruchy, obsese a strach na běžné společenské situace? Otázku se pokusí zodpovědět soubor Run OpeRun, jenž vymýšlí nová témata pro hudební divadlo. V pražském Divadle NoD nyní chystá operu Logika chaosu. Tvůrci v ní dle vlastních slov otevírají téma obsedantně-kompulzivní poruchy, nicméně neusilují o psychologický popis osob trpících touto poruchou, ale o umělecké zachycení emocí, které takový člověk prožívá. V představení se v cizím bytě na večírku setkají čtyři lidé – a každý z nich má na stejný večer jiný pohled. Na libreto režisérky Vilmy Bořkovec složili hudbu Kryštof Kříček a Václav Havelka. Premiéra je plánována na 1. září, první repríza na 25. září.
I malé může být ohromné, vzkazují dětem i dospělým
Podtitul Dům plný zázraků vetkli pořadatelé 11. ročníku divadelního festivalu Ohromné maličkosti. Navštívit jej můžete dnes a zítra v pražském prostoru Alfred ve dvoře, který jej pořádá spolu s časopisem Svět a divadlo. Oba dny nabízejí program pro děti (od 14.30 do 18.00) a následně pro dospělé (19.00–22.00). Většina představení netrvá déle než půl hodiny, organizátoři tak dostáli slovům duchovního zakladatele přehlídky, spisovatele Gilberta Keithe Chestertona, o tom, že věci nemusejí být takové, jak nám naše oči napovídají. Takže to, co se zdá být malé, může být ve skutečnosti ohromné. Vedle divadla čekají návštěvníky i dílny pro děti či možnost zhlédnout divadelní filmy.