UNESCO, polibek smrti?
Vstup do „klubu vyvolených“může přinášet vážné problémy. Jak jim čeští nováčci chtějí čelit?
Být na seznamu UNESCO je pro mnohá města sen. V létě se splnil Karlovým Varům, Mariánským a Františkovým Lázním. Zápis na seznam světového dědictví ale nemusí být vždy taková výhra, jak se zdá. Mnohá města trpí takzvanou UNESCO turistikou, spojenou s řadou negativních jevů: vylidňováním center, zvýšením cen nemovitostí, otvíráním nepotřebných obchodů, vyšponovanými cenami zboží, nárůstem drobné kriminality, nepořádkem či rušením nočního klidu. A hlavně odlivem investic směrem k turistické infrastruktuře, kdy pak na běžné provozní věci nezbývá dost peněz.
Vyprávět by o tom mohly jihočeské Holašovice, jejichž středověký systém obytných domů a sýpek je na seznamu UNESCO od roku 1998. Podle Jana Jílka (SNK), starosty obce Jankov, pod kterou Holašovice spadají, byly dopady na život obyvatel drtivé.
Kanalizace, nebo infocentrum?
„Lidé sem často přijedou autem za dva miliony, vůz odstaví do zákazu stání nebo někomu před barák. Už jsme je párkrát vyháněli z baráků, kam vlezli lidem na WC. Udělají si tu fotky, najedí se v hospodě, která patří lidem, kteří tu ani nejsou hlášeni, vysypou odpadky a zase odjedou. Kolikrát si říkám, jak hezky by se nám tu žilo, nebýt UNESCO,“zamýšlí se starosta.
Do obce se 140 trvale žijícími obyvateli se v sezoně nahrne i 55 tisíc návštěvníků. Obecní úřad za ně musí platit úklid, vývoz odpadků i zvýšený provoz čističky vod. „Musíme platit zaměstnance infocentra, tisk informačních letáků, každé dva roky musím kvůli extrémnímu opotřebení vyměnit půlku obecního mobiliáře. Za ty roky už takhle vznikla sekera deset milionů. Pro nás je UNESCO spíše koulí u nohy,“smutně dodává starosta. Místní obyvatelé se podle něj kvůli náporu turistů rozštěpili: jedni je vítají, druzí nesnášejí. Hromosvodem emocí je pak obecní úřad.
„Lidé se mě ptají, proč opravuju infocentrum, když nemáme kanalizaci? Proč buduju veřejné WC, když nemáme koloniál? A polarizovali se. Pohybuju se pořád nad propastí, že věci dělám pro turisty a vyhazuju peníze,“dodal Jílek.
‚Otravný hmyz“turista
Být v UNESCO často znamená i konflikt místních samospráv s památkáři. To je případ Lednicko-valtického areálu. Jihomoravská obec Lednice narazila při přípravě územního plánu, do kterého chtěla prosadit rozšíření zázemí pro turisty, plochy pro výstavbu domů a bytů, ale třeba i parkoviště nebo solární panely. Nic z toho přes česká ministerstva neprošlo. Lednice jako vůbec první obec v historii podala žalobu na ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo kultury za porušení práva obce na samosprávu.
„Zátěž spojená s památkovou ochranou v krajinné zóně má dopad na všechny. Výkon památkového dohledu zásadním způsobem omezuje možnosti dalšího rozvoje celého území. Ústavní právo obce a občanů rozhodovat o svém dalším rozvoji se pak stává zcela prázdnou floskulí, kdy i sebehloupější a nesmyslné zákazy „památkářů“nemáte šanci zvrátit,“vytýká starosta Lednice Libor Kabát (NK).
Před tím, že status UNESCO může být pro města přítěží, varuje dlouhodobě výtvarnice a konceptuální umělkyně Kateřina Šedá, držitelka cen Magnesia Litera, Architekt roku a Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Na seznamu UNESCO
Šedá poukazuje na změnu životního stylu v těchto městech.
„Město nejsou jen domy, ale především lidé a vztahy. Tam z mého pohledu převažují se statusem UNESCO negativa. Do centra města přestanou chodit senioři a matky s dětmi, množství turistů je stresuje, je pro ně náročné mezi nimi chodit, je tam příliš draho. Z centra začnou mizet základní obchody a služby a může se z něj stát „vyloučená lokalita“, myslím sociálně, nikoli vizuálně. Místní si tam paradoxně nesednou ani na lavičku,“glosuje umělkyně.
Obyvatelé měst v UNESCO se podle ní začnou často také chovat jinak: například přestávají na ulici chodit v domácím oděvu, nesuší v oknech prádlo nebo přes den nevynášejí odpadky. „Místním se radikálně promění i vztah k návštěvníkům – často je berou jakou ‚otravný hmyz‘, který jim neumožňuje ve městě normálně fungovat,“popisuje.
Kateřina Šedá vychází ze své zkušenosti v Českém Krumlově, kde se vliv turismu projevil velmi silně. Na chybějící život zde Šedá poukázala projektem UNES-CO, který Česko zastupoval na mezinárodním bienále současného umění v Benátkách a vzbudil tam široký ohlas. Její aktivita přispěla také k tomu, že Český Krumlov začal vybírat poplatky za vjezdy autobusů.
„Jako hlavní problém jsem v Krumlově viděla pocit místních, že jim město někdo ukradl a už jim nepatří. Když jsem se lidí na sídlišti ptala, kdy byli naposledy v centru, dva mladíci mi řekli, že „naposled včera – kupovali jsme si tam boty“. Ukázalo se ale, že myslel střed Českých Budějovic, nikoli Krumlova. Tam byl naposledy před půlrokem,“vzpomíná Šedá.
Nová parkoviště i kamery
Trojlístek českých lázeňských měst, která na seznam UNESCO přibyla letos v létě, nechce žádné ze zmíněných negativních jevů dopustit. Jejich výhodou je, že z turismu žijí už dlouhá desetiletí. Chtějí investovat, aby veřejná infrastruktura byla na příliv dalších turistů připravena, a zároveň vymýšlejí, jak u sebe návštěvníky zdržet delší dobu než jen několik hodin.
„Snažíme se oslovit nové návštěvníky s takovými programy, které jim nabídnou možnost strávit v Karlových Varech delší čas. Kvůli tomu je zapotřebí budovat důležitou infrastrukturu, která ve městě chybí. Bohužel to je dlouhodobý nedostatek,“připouští primátorka Karlových Varů Andrea Pfeffer Ferklová (ANO).
„Hlavním důvodem, proč je nutné situaci řešit, nejsou jen návštěvníci, ale i samotní obyvatelé města,“dodává.
Podobné je to v Mariánských Lázních. Zde je na 12 tisíc obyvatel 7 500 ubytovacích lůžek, město tak v sezoně dostává z rozpočtového určení daní jen část toho, co by dle přepočtu na lidi teoreticky dostávat mohlo. „Musíme z poplatku na ubytování vybrat víc, než kolik nás investice do turistické infrastruktury budou stát. Jinak to ani nejde. Ten nepoměr bude třeba vykompenzovat,“zamýšlí se starosta Mariánských Lázní Martin Kalina (Piráti).
„Bude možná třeba postavit nové záchytné parkoviště, nové veřejné toalety, budou větší nároky na vývoz odpadů a údržbu. Máme tak dva roky, než se nárůst turistů naplno projeví, do té doby je třeba zamyslet se nad tím, jak je tu udržet nejlépe na několik dní, aby generovali zisk,“přibližuje.
Sázka na úvěry
V sousedních Františkových Lázních očekávají nové výdaje se vstupem do UNESCO na sto milionů korun. Za ně chce radnice postavit dva nové parkovací domy, vybudovat nový kamerový systém a zdvojnásobit počet městských strážníků. Tak, aby dopad na místní lidi byl co nejmenší.
„Náklady na správu města se nám zvýší. A je třeba to vykompenzovat, aby se to místních nedotklo. Takže v rozporu s obecným trendem si ponecháváme ubytovací poplatek 50 korun za turistu – jeho snížení by znamenalo, že by nám v rozpočtu chyběly peníze. Takhle se příjmy a výdaje vykompenzují,“počítá starosta Františkových Lázní Jan Kucha (PRO Zdraví a Sport).
Město chce podle něj v příštích letech masivně investovat. „V centru bude potřeba vybudovat nízkoemisní zóny, abychom turisty přiměli nechat auto na okraji a sem jet svozovým shuttle busem. Řešíme opravu vlakového nádraží za 200 milionů, jednáme o vzniku podchodu pod nádražím, postavit bude třeba síť asi šesti veřejných záchodů. Dnes jsme bez zadlužení, takže banky nám na případné úvěry jistě dají,“věří.