Agatha Christie své slavné zmizení musela plánovat
Americká autorka píšící pod pseudonymem Marie Benedict už na papíře oživila osudy herečky Hedi Lamarrové, matematičky Milevy Maricové i vážené manželky britského premiéra Winstona Churchilla Clementine. Další ženou v pořadí, která ji svým osudem inspirovala k vyprávění, je britská spisovatelka Agatha Christie. V nakladatelství MOBA proto vychází její román Tajemství paní Christie. Přeložila jej Marie Dupalová.
Zatímco v předešlých knihách se Marie Benedict, vystudovaná právnička, občanským jménem Heather Terrellová, pokoušela zachytit životy jmenovaných významných žen vesměs v celém jejich rozsahu, v tomto případě se rozhodla ke své hrdince, matce Hercula Poirota i slečny Marplové, přistoupit prostřednictvím velmi konkrétní události. Legendárního zmizení z druhé poloviny dvacátých let, jehož kořeny však čtenáře mnohokrát zavedou i do autorčiny rodinné a milostné minulosti. Vše totiž souvisí se vším a opomenout spisovatelčiny zkušenosti z první světové války nebo literární soupeření s vlastní sestrou jen tak nejde.
Fakta tvoří kostru, fikce obsah
Tajemné zmizení Agathy Christie z prosince roku 1926 trvalo jedenáct dní. Po tehdy 36leté spisovatelce pátralo přes tisíc policistů, na 15 tisíc dobrovolníků a případ se dostal až na titulní stranu New York Times. Tvůrce Sherlocka Holmese, sir Arthur Conan Doyle, dokonce povolal
Tajemná a rafinovaná
do svých služeb při pátrání okultistu, a tak se své fantazii nemohli ubránit ani fanoušci, kteří si mimo jiné představovali, jak se Agatha Christie stala obětí (či strůjcem) důmyslného zločinu, který sama psala. Verzí toho, co Agatha Christie prováděla, než ji objevili v yorkshirském hotelu ubytovanou pod jménem manželovy milenky, existuje spousta. Nahrává tomu především fakt, že veřejně prohlašovala, že si z uplynulých dní nic nepamatuje. A tak imaginace mnohým pracuje dodnes. Marie Benedict se v románu vydala směrem teorie, podle které spisovatelčino zmizení souvisí s krachujícím manželstvím s důstojníkem Archibaldem Christiem.
Vzít osud do svých rukou
„Tam, kde je to možné, se snažím držet skutečnosti, jak to jen jde. Přece jen však píšu historickou fikci, nikoliv biografie, a tak vnímám historické prameny a z nich rešeršované informace jako jakousi kostru. Fakta dávají příběhu strukturu, bez nich by to nedávalo smysl, fikce přichází na řadu při obsahu,“řekla loni Terrellová v rozhovoru pro MF
DNES po uvedení knihy o Churchillové.
Románů Agathy Christie se prodalo po celém světě už přes dvě miliardy, fanoušků neubývá a svůj podíl na tom rozhodně má i ono tajemství spojené s autorčinou minulostí. Neznáme totiž nejen okolnosti popsaného zmizení, ale také mnohé intimní podrobnosti z doby po něm. Při výzkumu proto Terrellová musela být výjimečně pečlivá a v závěru došla k tomu, že Christie onoho prosince roku 1926 netrpěla ztrátou paměti ani disociativní poruchou, jak tvrdí někteří odborníci. „Podle mě své vlastní zmizení musela naplánovat stejně umně, jako plánovala zápletky svých knih, a využít ho jako stroje k dosažení vlastních cílů,“píše. Přičemž takovým cílem autorka rozumí především její snahu vzít svůj osud znovu pevně do svých rukou.