Český Manchester obohatilo Švandovo divadlo
SMÍCHOV Dvůr hostince U Libuše se roku 1881 stal svědkem zrodu jednoho ze smíchovských symbolů, Švandova divadla. Výročí oblíbené scény příští týden připomene den otevřených dveří.
Titulem nejstarší divadelní scény na levém břehu Vltavy se může chlubit právě Švandovo divadlo. Po Stavovském a Národním je třetí nejstarší scénou v Praze. „Významné výročí připomene 9. září i den otevřených dveří, spojený už tradičně s prohlídkami, při nichž budou zájemce provádět herečky a herci smíchovského souboru,“uvedla Magdalena Bičíková, mluvčí divadla.
Nejen slovutnou Ringhofferovou strojírenskou fabrikou, akciovým pivovarem či Smekalovou továrnou na hasičskou techniku se mohl pochlubit v 80. letech 19. století český Manchester. Tedy Smíchov, jedno z nejprůmyslovějších měst monarchie, přirovnávané ke známému anglickému industriální centru.
Na podzim 1881 získala obec na tehdejší Kinského třídě (dnes Štefánikova ulice) díky iniciativě Pavla Švandy ze Semčic své divadlo.
Shodou okolností se tak stalo jen pár týdnů poté, co na protějším břehu Vltavy oheň zdevastoval novostavbu Národního divadla. „Pavel Švanda postavil kamenné divadlo v rekordním čase a otevřel v té nejlepší době. Zatímco národ truchlil a pořádal sbírky na shořelé Národní divadlo, diváci se na činohru i zpěvohru ke Švandům jen hrnuli,“uvedla Magdalena Bičíková. Principál při slavnostním zahájení uvedl Hubičku. Mezi VIP hosty nechyběl její tvůrce, skladatel Bedřich Smetana. Přišel také Karel Dimmer, smíchovský starosta a staročeský poslanec zemského sněmu.
Úspěch divadlo přineslo i Pavlu Švandovi, potomku drobného šlechtického rodu z Mladoboleslavska. Ten v té době již prošel kariérou žurnalisty, správce chorobince na Karlově i respektovaného divadelníka. „Z jeho školy vycházela po 30 let mladá generace herecká pro naše zemské divadlo,“napsaly Národní listy na počátku 20. století.
Smíchovská Aréna poblíž Železničního mostu představovala další divadelní počin spojený po Švandově smrti se jménem jeho manželky, herečky Elišky Peškové.
Od Buriana po Nejedlého
Změnu názvu divadla na Intimní přinesl rok 1908. Později smíchovská scéna nesla označení podle svých nájemců, k nim se řadil třeba Vlasta Burian. Před divadlem roku 1920 na herečku této scény Olgu Scheinpflugovou čekával její budoucí choť, žurnalista Karel Čapek.
Na konci 30. let smíchovská radnice dala odstranit Arénu. O scénu rodina Švandova přišla v roce 1949. O čtyři léta později dostalo divadlo jméno neblaze proslulého Zdeňka Nejedlého. „Na programu byly budovatelské tituly jako Mordová rokle, DS-70 nevyjíždí, Duchcovský viadukt,“vzpomínají pamětníci. V roce 1991 divadlo získalo jméno Labyrint. Po dlouhé odmlce se znovu otevřelo v roce 2002 jako Švandovo divadlo na Smíchově. (boh)