Spáčilová: Dvojka vs. Ochránce
Oba se tváří, že jim o detektivku vlastně ani moc nejde, ve finále k ní však oba nové seriály tíhnou, přičemž rozdíl mezi Dvojkou na zabití a Ochráncem je pouze kosmetický.
Seriálový podzim vytasil už téměř všechny premiérové trumfy, ale na průlom to stále nevypadá. Nejnověji obsadily svými novinkami Prima sobotní večer s krimikomedií a ČT neděli s dramatem.
Dvojka na zabití
Obehranější policejní tandem pro krimi snad neexistuje: ona mladá, dychtivá a vzorná včetně ranní hygieny, on zahořklý, zhýralý a vrávorající z baru rovnou do akce, kde sólově proti všem pravidlům sejme až operetní typ lupičů nešiků.
Samo sebou on pije kvůli rodinné tragédii a ona se mu snaží pomoci, třebaže si jdou navzájem na nervy, aby bylo co možná veselo.
Jenže výsledná legrace je hodně chtěná a unavená stejně jako karikatury ostatních členů mordparty, kde se pěstuje lenošení, karty, klobásy, lechtivé narážky a jiné šablony mužského šovinismu, kvůli nimž se zavádí úřední pokyn, jak se chovat k ženám. Že novicka týmu nosí jméno slavné spisovatelky, spadá už do žertů zcela dětinských.
Naštěstí se tu vyskytují vraždy, třebaže jejich řešení hraničí s náhlým vnuknutím shůry, takže klasická šaráda dává zapomenout jak na otravný hudební stereotyp, tak na kolovrátek odkazů do hrdinovy minulosti, z níž se vynořují manželčiny fotografie i její rodiče.
První díl drží nad vodou bizarní partička z internetového diskusního fóra plus pár průpovídek Jakuba Prachaře, zatímco Sára Sandeva jen zaujímá fotogenické pózy a trpně opakuje výsměšné „haha“. Ovšem v druhé epizodě už Prima sáhne k sebepropagaci, v níž kýžený humor přechází v trapnost. Vraždí se v kuchařské televizní show Hledá se šéf, před kamerou se projde Jiří Babica a několikrát se zmiňuje seriál Polda. Což se může Dvojce na zabití krutě vymstít, neboť zrovna žánrově příbuzný Polda má nesrovnatelně větší říz, přestože i jeho hrdinu postrkují k nudnému polepšení.
Ochránce
Naopak Lukáš Vaculík coby školský ombudsman už polepšit nepotřebuje, natolik zodpovědně bere svůj výkon nestranné spravedlnosti mezi mlýnskými kameny v podobě dětí, rodičů a pedagogů. Ochránce se zaštiťuje vyšší ambicí než bavit, totiž důležitou společenskou tematikou vycházející z reality – podobně jako Metanol, v němž mimochodem Vaculík také hrál.
Přesto ve výsledku jde rovněž o typ detektivky, kterou metodická nit vyšetřování propojuje s Dvojkou na zabití; jen s tím rozdílem, že novinka ČT se tváří zásadněji, závažněji a je lépe natočená. Navíc i Vaculíkův hrdina nosí tíživé osobní trauma.
Šikana učitelky, neštěstí na plovárně, vražda vychovatelky; takové případy Ochránce řeší. Rozdíl v realizaci je dobře znát třeba v kauze utonulého žáka s rychlým, hrozivě vyhroceným úvodem „ženský pitomý“, po němž následuje klasické pátrání. Nad rámec krimi pak jde vývoj veřejného mínění, které má v otázce, zda byla dohlížející učitelka opilá, předem jasno. Bohužel projevy lynče se drží levných schémat typu „pražští papaláši versus místní burani“, která původní podívanou mění v morální soud s promluvami o vině a trestu.
K sympatickým prvkům Ochránce patří věcná nejednoznačnost, dovedená až k justičnímu závěru skutečných případů. Naopak mu ubližuje silně melodramatická linie hrdinova údělu a zejména pak citové vyděračství. Protože není nic snazšího než rozdírat příběhy, ve kterých figurují děti.