Nesmazatelné stopy Jeana-Paula Belmonda

Lidský život je konečný. To je fakt, se kterým nic nenaděláme. Máme vyměřený čas. Zkušenosti nás vedou k tomu, že o tom zbytečně nepřemýšlíme, jinak bychom se usoužili, pomátli nad nezvratnou jistotou, že přijde den, který bude poslední. Doufáme, že to bude za hodně dlouho. Žijeme a snažíme se využít vyměřený čas k tomu, aby tu po nás něco zůstalo.

V pondělí v 16:43 cinkl mobil. Přišla zpravodajská SMS začínající větou: „Zemřel francouzský herec Jean-Paul Belmondo, bylo mu 88 let.“Náhle jsem pocítil lítost. Čím to, že nás přepadne smutek, když se dozvíme o smrti někoho, koho jsme přitom znali jen zpovzdáli, kdo se dožil vysokého věku po naplněném životě?

Ta zpráva mě vrátila hluboko do dětství. Byly prázdniny a v televizi dávali Belmonda. Tedy nedávali jen Belmonda, dávali taky Fantomase nebo Četníky s Funésem. A zfilmované mayovky, Vinnetoua s Old Shatterhandem. Jenže. Když dneska vidím filmy, ve kterých se rozčiluje Louis de Funés či se bratříčkuje indiánský náčelník s německým zeměměřičem, necítím nic zvláštního.

Zato Belmondo. To je jiná káva. Pusťte mi Zvíře, budu se nahlas smát. Promítněte mi Policajta s rošťákem, královsky se pobavím. Jako malý kluk. Stejně jako tenkrát.

Po Belmondově skonu spustil on-line deník iDNES.cz anketu: „Jaký film Jeana-Paula Belmonda máte nejraději?“Na prvních čtyřech místech v hlasování čtenářů včera odpoledne figurovaly snímky, které bych ve stejném pořadí vyjmenoval i já.

1. Zvíře (1977). Akční komedie postavená na kouzelné dvojroli Jeana-Paula Belmonda. Kaskadér Michel Gaucher obírající správu sociálního zabezpečení předstíranou demencí versus zženštilá herecká hvězda Bruno Ferrari, za niž tajně zaskakuje při filmování nebezpečných scén. A kaskadérka Jane, již s hlavním hrdinou spojuje láska i nenávist. Zrovna když se v mé hlavě odrůstajícího dítěte formátovalo centrum vnímání ženské krásy, vstoupila mi do života Raquel Welchová.

2. Muž z Acapulca (1973). Parodie na bondovky s Belmondem v další dvojroli. Nemotorný spisovatel Francois Merlin, převtělující se v neohroženého agenta Boba Saint-Clara. A jeho krásná sousedka Christine v podání roztomilé Jacqueline Bissetové, další dámy, která v adolescentově hlavě definovala ženství.

3. Policajt nebo rošťák (1979). Belmondův hrdina, divizní komisař Stanislav Borowitz, bojuje pod falešnou identitou jako Antonio Cerutti s mafiánskými gangy v Nice. Obří pistole, bílý sporťák, nesmrtelné hlášky, bezvadně záporní úplatní policajti Ray a Massard.

4. Profesionál (1981). Strhující drama o zradě a pomstě. Belmondo jako elitní agent Joss Beaumont zrazený státní mašinerií kráčí cestou odplaty v harmonii s podmanivou hudbou Ennia Morriconeho.

Jean-Paul Belmondo hrál v desítkách dalších filmů, z nichž se některé zapsaly do historie kinematografie výrazněji než vyjmenovaná čtveřice (U konce s dechem, Bláznivý Petříček). Ale když se řekne Belmondo, první mě napadnou právě výše uvedené.

Pro několik generací diváků je nesmrtelný. Zeptal jsem se včera cestou do školy třináctileté dcery, jestli ví, kdo to byl Belmondo. Nevěděla. Je z generace, pro kterou už jsou i YouTube a Facebook pravěk. Generace, pro kterou je centrem televize Netflix či HBO GO a zdrojem informací sociální síť TikTok. Generace, která „opravdovou“televizi sleduje jen zřídka.

Zkusím jí pustit Zvíře a budu pozorovat, jak se bude tvářit. Trochu mám strach, že se nepobaví. Ale třeba se mýlím.