Když všude vládne Šeriff
Tiraspol vyhlíží premiéru v Lize mistrů. Kdo stojí za tajemným klubem s hvězdou ve znaku?
Kvízová otázka pro opravdové fotbalové fajnšmekry: Vzpomenete si, kdo byl prvním soupeřem Šeriffu Tiraspol v evropských pohárech?
Pokud se dáte podat, nebojte, není to ostuda.
Málokdo si vybaví, jak v létě 1999 nečitelný soupeř málem zaskočil Olomouc. To tehdejší hráči Sigmy, ti si na divoký výlet do Moldavska vzpomenou zcela jistě.
Evropa zrovna žila úplným zatměním slunce, takže informace o tom, co olomoucká výprava na cestě za fotbalovou exotikou prožívala, trochu zapadly.
Tak tedy věřte, že...
I když se hrálo o účast v tehdejším Poháru UEFA, na oprýskaný stadion v Tiraspolu mohli fanoušci zdarma – přišlo jich dvanáct tisíc.
Před zápasem se na atletické dráze vedle hřiště soutěžilo v rychlosti pití piva. Šťastlivec, který jako první vyexoval dva půllitry, si coby trofej odnesl balíček plenek Pampers.
Po čtvrthodině zápasu vběhl na hřiště pes, rasa pouliční směs. Pobíhal od brány k bráně a pořadatelé ho lapili, až když se vykálel přímo ve středovém kruhu.
Na hrbolatém a vyprahlém trávníku balon odskakoval, v pětatřicetistupňovém vedru hosté z Česka lapali po dechu, a když nakonec urvali remízu 1:1, s úlevou prchali z nevlídné země pryč.
V odvetě jim k postupu stačila umolousaná bezbranková remíza, kterou fanoušci neocenili a pískali. Nezajímalo je, že jakýsi chlapík s přísným pohledem, patkou a pruhovanou kravatou po zápase vyhlásil: „Jen počkejte. Jednou bude Šeriff hrát Ligu mistrů!“
Pumpy, pekárny, televize, fotbal
Viktor Anatolijevič Gušan, šéf klubu, to myslel vážně.
Musel si počkat dvaadvacet let, ale je to tady: dnes skutečně poprvé ochutná navoněnou soutěž pro evropskou elitu. Premiéra by jistě mohla být atraktivnější než zápas proti ukrajinskému Doněcku, ale všeho do času – ve skupině číhají giganti Real Madrid a Inter Milán.
Hodně se toho změnilo od chvíle, kdy Tiraspol vyrazil do Česka na první evropskou misi, ovšem jeho prezident zůstává stejně mocný, obávaný a tajemný.
Před příletem do Olomouce si Gušan objednal dvě auta s bodyguardy, která ho měla odvézt do hotelu, ale místo toho se v opancéřovaném mercedesu s německou espézetkou vypařil neznámo kam. Ani s olomouckým ředitelem Jiřím Kubíčkem se nepozdravil, zato si na večer objednal banket v olomouckém kasinu, snad aby si první evropské zastavení náležitě užil.
Ano, tenhle šestapadesátiletý šíbr a bývalý člen KGB přesně pasuje do trochu klišovité šablony bosse z východu. V Moldavsku ovládá mimo jiné síť benzinových pump a supermarketů, televizní kanál, mobilního operátora, vydavatelství, reklamní agenturu nebo síť pekáren, ale začínal coby majitel bezpečnostní agentury s nepříliš originálním názvem Šeriff a hvězdou ve znaku. Stejné jméno a logo použil pro všechny své firmy, tedy i pro fotbalový klub, který v Tiraspolu založil v roce 1997.
Počítáte správně – jen dva roky po vzniku už tým ve žlutočerných dresech trápil Olomouc v pohárové Evropě. Že to šlo nějak podezřele rychle? A co vás překvapuje? S Gušanovými penězi se dala bořit nejen pravidla, ale i hranice toho, co si do té doby moldavští fanoušci dokázali představit.
Moderna v šedivém městě
Najednou nebyl problém přihlásit nový tým rovnou do druhé ligy, hned postoupit a přilákat na štědré platy hráče ze všech koutů světa.
Na začátku nového tisíciletí v Tiraspolu začal růst supermoderní stadion za 200 milionů dolarů, rozlehlé tréninkové centrum a brzy i pětihvězdičkový hotel – při pohledu na obří zářící komplex se neubráníte dojmu, že uprostřed ošuntělého šedivého města přistál vesmírný koráb. Celkem rozdíl proti ostatním moldavským klubům, kterým nevzhledné polorozpadlé arény pronajímají města.
Není divu, že liga bleskově poznala nového vládce a dosavadní jednička, Zimbru Kišiněv, vyklidila pole.
Šeriff na trůn jen tak někoho nepustí. Ligu vyhrál devatenáctkrát z jednadvaceti pokusů, k tomu desetkrát získal moldavský pohár a třikrát se protlačil do Evropské ligy. Ligu mistrů si vyboxoval až na devatenáctý pokus, když postupně pokosil čtyři soupeře: albánskou Teutu, arménský Alaškert, Crvenou zvezdu Bělehrad a nakonec i Dinamo Záhřeb.
Takže velká sláva pro celou zemi? Ne tak docela. Tiraspol sice oficiálně leží v Moldavsku, ale ve skutečnosti je centrem samozvané Podněsterské republiky ovládané proruskými separatisty. Ta má vlastního prezidenta, měnu i vlajku a moldavská vláda nad ní reálně nemá žádnou moc.
I díky tomu velký šéf Gušan celkem snadno urval pro značku Šeriff monopolní postavení v mnoha sférách – včetně fotbalu.
A na pouti, která kdysi začala v Olomouci, se dnes dostává k vysněnému cíli.