Nejen covid. Neočkovaných dětí jsou tisíce

Přibývá rodičů, kteří odmítají povinné očkování svých dětí. Hrozí šíření smrtelných chorob.

Přibližně 15 tisíc českých dětí není naočkováno některou ze dvou povinných vakcín proti dětským nemocem. Vyplývá to z dosud neveřejných dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), která získala MF DNES. Ochota rodičů děti očkovat klesá, podle některých lékařů i v souvislosti s covidem.

Děti se v Česku povinně očkují dvěma vakcínami: MMR vakcínou proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a hexavakcínou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, přenosné dětské obrně či virové hepatitidě B. Z dokumentu vyplývá, že u hexavakcíny činí proočkovanost u dvouletých dětí 95 procent, u MMR vakcíny kolem 90 procent. V roce 2010 MMR vakcínu mělo 94 procent dětí.

Ještě nižší ochota rodičů očkovat své děti je v případě pneumokoků, kde je proočkovanost kolem 70 procent, klesá i v případě lidského papilomaviru, kde se odhaduje kolem 64 procent, o 10 procent méně než před deseti lety. Podle odborníků za stagnující ochotou části české populace naočkovat své děti jsou dezinformační protiočkovací kampaně odmítačů očkování. Hrozí kvůli tomu návrat již dávno vymýcených dětských chorob.

„Lidé mají děs z covidu, který má teď reprodukční číslo nějakých 1,3, ale spalničky ho mají 18. Takže když proočkovanost klesne pod 90 procent, už nemůžeme mluvit o kolektivní imunitě a nastává katastrofa, stačí, aby se někde objevilo nějaké ohnisko,“říká Ladislav Dušek, ředitel ÚZIS.

Když proočkovanost klesne pod 90 procent, už nemůžeme mluvit o kolektivní imunitě.

Hexavakcína je na tom z hlediska oblíbenosti nejlépe. Má ji 95 procent dětí, což je stejný počet jako v předchozích letech a ke kolektivní imunitě stačí. Naopak u MMR vakcíny se k tomuto číslu přiblížit nedaří. Spalničkami přitom v roce 2019 onemocnělo 590 dětí, černým kašlem 696 a žloutenku typu B jich mělo 27.

„MMR vakcína to má těžké. Je to živá očkovací látka a dává se ve druhém roce věku dítěte, kdy se objevují i jiné nemoci, a lidi v tom vidí souvislost. Mýty kolem tohoto očkování jsou bohužel silné,“připouští místopředsedkyně České vakcinologické společnosti Hana Cabrnochová.

Obavy z nárůstu černého kašle

Loni u dětí nemoci, proti kterým je povinné očkování, klesly téměř na nulu. „Děti nebyly díky protiepidemickým opatřením vůbec nemocné, letos už respirační infekce běží, protože se kolektivy otevírají. Jakmile se vrátíme do běžného režimu, choroby jako černý kašel, pneumokokové infekce nebo meningokok se znovu vrátí,“varuje Cabrnochová.

Pediatři se shodují, že rodiče odmítající očkování podléhají dezinformacím z internetu, které se mezi matkami začaly masivně šířit hlavně v éře pandemie covidu. Například pediatrička Jaroslava Chlapková tak má nyní v péči i 15 vůbec nenaočkovaných dětí.

„Tito lidé mají pocit, že odmítnutím očkování realizují své rodičovství. Ztratili respekt před autoritami, před vědou, před vzděláním. Mají informace z internetu a to jim stačí,“popisuje Chlapková.

Odmítače očkování podle ní nelze jen tak přesvědčit, neboť si při nátlaku ze strany pediatra najdou často jiného, který dětem do zdravotní karty napíše nějaké kontraindikace, aby se očkování odložilo. A lékař kvůli GDPR nesmí takové rodiče nahlásit úřadům.

„U každého děcka se najde nějaká ta alergie nebo ekzém, takže oni takhle zvládnou proplouvat systémem, aniž by na ně někdo udeřil,“posteskla si Chlapková.

Podobnou zkušenost má vakcinolog a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula. „Tito lékaři, co vědomě

pomáhají rodičům neočkovat své děti, jsou ostudou lékařského stavu. Alternativní matky si mezi sebou vyměňují informace o tom, kdo takto koná. Bohužel, kde není žalobce, není soudce,“míní Prymula.

Fiktivní očkování

Skutečné počty nenaočkovaných dětí podle něj mohou být ještě vyšší, než uvádějí statistiky, neboť někteří pediatři očkují jen fiktivně. „Zapíší třeba, že dítě bylo očkováno, ale vakcínu nepíchnou a vylijí do umyvadla,“prozradil.

Třebaže rodičům, kteří vědomě nenaočkují své děti MMR vakcínou či hexavakcínou, hrozí desetitisícová pokuta, v praxi stát tyto sankce nevyužívá.

Advokátka a specialistka na rodinné právo Kateřina Zagorová vysvětluje, že systém má v sobě několik děr, kterých odmítači dětského očkování umně využívají.

„Zákon umožňuje odkládat povinné očkování mimo očkovací plán. Sice to pak již není hrazené pojišťovnou, ale jde to. A kdyby stát chtěl udělit pokutu rodičům, ti nikdy neřeknou, že očkovat vůbec nechtějí, ale odvolají se na to, že to jen odsunuli. Takže vymahatelnost takové pokuty je nulová,“popisuje Zagorová.

Nikdo podle ní navíc nekontroluje, jestli dítě vůbec k lékaři chodí. Řada takzvaných militantních antivaxerů své děti k pediatrovi prý vůbec neposílá, a ty se tak ocitají mimo kontrolu systému.

„V momentě opuštění porodnice je sice povinnost kontaktovat pediatra, ale nikdo nekontroluje, jestli to rodiče opravdu udělají,“upozorňuje advokátka.

Vakcíny před soudem

Že je dítě neočkované, se pak sice pozná ve školce, kde je poslední předškolní rok povinný a podmíněný očkováním, i zde mají odpůrci očkování ale řešení. Děti posílají do různých alternativních soukromých či lesních školek.

Že je dítě nenaočkované, tak může podle Zagorové zjistit jedině krajská hygienická stanice při kontrole u lékaře, tyto kontroly se však provádějí kvůli statistice jen na malém vzorku dětí. Hygiena navíc prý nemá kapacity na to, aby se neočkovanými dětmi zabývala, zejména nyní v době covidu.

Odpůrci dětského očkování často argumentují vedle nežádoucích negativních účinků tím, že jde o zásah do integrity a práv rodiny. V roce 2013 podal k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku stížnost proti povinnému očkování Pavel Vavřička, jenž v roce 2003 nepřivedl dceru a syna k očkování proti tetanu, dětské obrně a virové hepatitidě typu B.

Krajská hygienická stanice mu poté vyměřila pokutu tři tisíce korun. Spolu s ním se na evropský soud později obrátili i další rodiče také kvůli tomu, že jejich nenaočkované děti nepřijaly české školky.

Zachráněné životy

Evropský soud ve Štrasburku loni rozhodl, že pokuta nebyla nepřiměřená a rozhodnutí školek o nepřijetí neočkovaných dětí bylo spíše „preventivním“než „represivním“opatřením, navíc časově omezeným. Česko trváním na povinném očkování podle soudu neporušilo právo stěžovatelů na respektování soukromého a rodinného života.

Očkování na našem území přitom ve 20. století zachránilo podle odhadů až milion životů, pokud porovnáme počty úmrtí na devět dětských nemocí před a po zavedení povinné vakcinace. Na záškrt třeba před rokem 1946, odkdy se proti němu očkuje, zahynulo ročně 31,5 tisíce dětí, na spalničky bezmála 11 tisíc a na tetanus přes 8 tisíc ročně.