Porozumění inflaci a hledání rovnováhy

Statistický úřad Eurostat publikoval v pátek srovnání inflace v zemích EU v jednotné metodice. Inflace v Česku je vyšší, než jsme byli zvyklí. Je ale pod průměrem EU. Byť těsně. Je nižší než v Německu, na Slovensku, v Polsku i Maďarsku. A je ovlivněna hlavně zdražením přepravy a surovin ve světě.

V minulém sloupku jsem psal o pěti nesmyslech o inflaci. Napsal jsem, že za aktuální inflaci nemůže vláda. Přiznal, že je to ze zákona odpovědnost ČNB. Zároveň ale dodal, že inflace se zvýšila ve většině světa hlavně kvůli zdražení přepravy, dodávek, energií, surovin, s čímž nenadělá ČNB nic. Data z Eurostatu tohle potvrdila.

Psal jsem také, že to vše neznamená, že nevidím problém. Tím jsou masivní nákupy státních dluhopisů centrálními bankami, které zvyšují ceny aktiv, třeba nemovitostí – politika, kterou ČNB nedělala, a dokud já budu v bankovní radě, dělat snad nebude.

Minulý týden jeden z nejcitovanějších ekonomů Olivier Blanchard napsal krátkou poznámku o tom, že co se teď děje v mezinárodním obchodě, připomíná dvě historické události. První je pád komunismu v roce 1989. Jak socialistické země přešly od centrálního plánování ke kapitalismu, celý řetězec obchodních vztahů od těžby surovin, výroby dílů, k průmyslu a následnému prodeji se musel překopat.

Po pádu Lehman Brothers v roce 2008 se totálně narušily obchodní vztahy zase v bankovnictví – celý systém finančnictví málem zkolaboval. Trvalo, než se vztahy mezi bankami narovnaly.

A do třetice. Kvůli covidu byly lockdowny a nejistota. Řada podniků potřebovala cash, prodávala zásoby. Teď firmy zkoušejí tohle vše dohnat. Dodavatelé surovin nebo dílů nestíhají a jejich výrobky pekelně zdražily. Cena přepravy velkého kontejneru lodí z Šanghaje do New Yorku bývala 2 500 dolarů, nyní je 15 000 dolarů.

Stejně jako u těch dvou předešlých historických událostí teď nejde dopředu interpolovat lineárně ekonomiku, jak jsme byli zvyklí, a spoléhat na to, že růst úrokových sazeb v Česku něco vyřeší. Nejde říci, kdy tohle přesně skončí, respektive kdy se obchodní vztahy normalizují.

Pokud chceme znovu nízkoinflační prostředí, je potřeba, aby byl covid pod kontrolou. Aby se normalizovaly tyhle dodavatelské vztahy a ceny. Do toho velké centrální banky musí přestat kupovat státní dluhopisy. A pokud se potvrdí, že přichází delší ekonomický růst, vlády by měly snižovat zadlužení.

Nikdo neříká, že v Česku mají být nízké úrokové sazby napořád. Tahle ekonomika má být založena na úsporách a vyšších sazbách, o tom žádná. Však jsem to říkal v prvních rozhovorech po zvolení do bankovní rady koncem roku 2018 – mít úspory a být připraveni na nečekané krize. Teď to ale chce nechat ekonomice klid najít si rovnováhu.