Muzikálový Kouř jen napodobuje film
Zpracovat legendární snímek Kouř Tomáše Vorla jako muzikál se svým způsobem nabízí. Film disponuje originální hudbou, specifickou zápletkou i atmosférou, vtipnými texty, zajímavým souborem postav a především kultovním statusem, který zaručí zájem publika.
Není tedy divu, že se režisér Šimon Caban, představitel filmového Arnoštka, rozhodl Vorlovo patrně nejlepší dílo převést na divadelní prkna. V pražském Divadle Na Fidlovačce se všechny zmíněné výhody potvrdily: muzikálový Kouř skutečně nabízí hudební i vizuální zážitek. Přesto však jako celek nefunguje. Caban se totiž bohužel místo divadelní adaptace rozhodl vytvořit přímou kopii filmu. Skáče se ze scény do scény, jednotlivé výstupy působí zkratkovitě, jsou zapotřebí neustálé přestavby. To, co ve filmu vyřeší jediný střih, totiž na pódiu stojí spoustu klopotné námahy. Obzvlášť v druhé půli se tak muzikál neuvěřitelně táhne a opakuje.
I herci se snaží o přesné kopie svých filmových předchůdců. Snad jen s výjimkou ústřední role Mirka, jenže David Kraus má nejen vzezřením k hejskovitosti Jana Slováka hodně daleko a jeho nezúčastněné hraní vyznívá zcela do ztracena.
Divák se tak po skončení představení může ptát, proč přistupovali tvůrci k Vorlově předloze s tak posvátnou úctou, proč nekrátili, proč si nepohráli s choreografií a hudbou a proč alespoň nehraje živá kapela.
Muzikálový Kouř tedy bohužel nenabízí jediný důvod, proč na Fidlovačku vyrazit. Místo sebevěrnější kopie bude totiž vždy nesrovnatelně lepší pustit si doma originální film.