Covid ekonomické svobodě nepomohl

Těsně před začátkem koronavirové pandemie dosáhla míra ekonomické svobody ve světě svého historického maxima. Nástup covidu ale tento trend úplně obrací, možná i dlouhodobě.

Dobrou zprávou je, že ekonomická svoboda dosáhla v aktuálně zveřejněné zprávě o ekonomické svobodě ve světě z roku 2021 svého historického maxima, tedy celosvětového průměru 7,04 bodu z 10 možných. Problém je, že zpráva vychází z údajů za rok 2019, tedy posledních dostupných. Přitom omezení související s covidem a nebetyčně vysoké státní výdaje, pokud se po pandemii zakoření, mohou ekonomickou svobodu dlouhodobě snížit.

To je velmi důležité. Četné studie ukazují, že ekonomická svoboda podporuje růst, prosperitu a snižování chudoby. Pokud dojde k jejímu dlouhodobému poklesu, svět zchudne. Údaje o ekonomické svobodě v roce 2020, natožpak 2021 ještě nejsou k dispozici, ale pravděpodobně došlo k jejímu poklesu. Během pandemie vlády zvýšily výdaje a regulační omezení. Bylo nutné přijmout mnoho opatření, aby se lidem finančně pomohlo a omezilo se šíření viru.

Klíčové otázky nespočívají v minulosti, ale v budoucnosti. Udělají si vlády pořádek ve svých financích, nebo budou dál utrácet a zavádět nové daně a poplatky, aby se udržely nad vodou?

Výdaje, deficity, dluhy

Abychom viděli cestu vpřed, musíme vědět, kde se nacházíme. Pro rok 2020 zatím nejsou k dispozici komplexní údaje o dopadu předpisů a výdajů souvisejících s koronavirem. Mezinárodní měnový fond (MMF) však připravil fiskální projekce. Jsou děsivé a ukazují obrovský nárůst vládních výdajů, deficitů a dluhů.

Velké výdaje snižují ekonomickou svobodu tím, že omezují prostor pro svobodnou směnu a zvyšují kontrolu ze strany státu. Rostoucí dluhy a deficity mohou být předzvěstí ještě horšího: vlády budou v pokušení zvyšovat daně místo snižování výdajů, aby dostaly deficity pod kontrolu.

Vyspělé ekonomiky jsou více rozhazovačné než ty ostatní. MMF uvádí průměrný nárůst vládních výdajů v letech 2019 až 2021 o 28 procent ve vyspělých ekonomikách a o 12 procent v těch rozvojových, což dává celosvětový průměr 21 procent.

Deficity veřejných financí se ve vyspělých zemích zvýšily o 280 procent a v ostatních ekonomikách o 71 procent, což znamená celosvětové zdvojnásobení deficitů.

Hrubý veřejný dluh vzrostl ze 104 na 123 procent HDP ve vyspělých ekonomikách a z 54 na 64 procent v těch ostatních.

Konkrétně v České republice počítá ministerstvo financí pro příští rok se schodkem 377 miliard korun a celkovým rozpočtem 1,9 bilionu korun. Pokud to porovnáme s původním rozpočtem na rok 2020 (kdy jsme ještě o pandemii neměli ani tušení), jde o nárůst výdajů o 19 procent a o nárůst deficitu o neuvěřitelných 942 procent. Hrubý český státní dluh má dle projekce MMF narůst za roky 2020 a 2021 o 48 procent.

Výhody ekonomické svobody jsou zřejmé. Ve čtvrtině nejsvobodnějších zemí činí roční HDP na osobu více než 50 000 dolarů (po očištění o kupní sílu), zatímco ve čtvrtině nejméně svobodných zemí je to méně než 6 000 dolarů. Příjem 10 procent nejchudších osob v nejsvobodnějších zemích přesahuje 14 000 dolarů, zatímco v nejméně svobodných zemích je nižší než 1 600 dolarů. V nejméně svobodných zemích žije více než jeden ze tří lidí v extrémní chudobě (1,9 dolaru na den) ve srovnání s méně než jedním procentem v nejvíce svobodných zemích.

Štěstí rádo svobodu

Seznam je dlouhý: ekonomicky svobodné země mají delší průměrnou délku života, lepší zdravotní péči, vyšší úroveň vzdělání a vyšší úroveň štěstí. Zvláště zajímavý je poslední údaj. Výzkum ukázal, že štěstí je ještě více ovlivněno ekonomickou svobodou než zvýšenou prosperitou, kterou generuje. Lidé prostě rádi rozhodují o svých životech.

Během finanční krize v letech 2007–2008 došlo k celosvětovému poklesu ekonomické svobody. Reakce výdajů byla podobná reakci během pandemie, ale se znatelnými rozdíly mezi vyspělými a rozvojovými ekonomikami. Například od roku 2007 do roku 2010 vzrostly výdaje ve vyspělých zemích o 16 procent ve srovnání s 53 procenty v těch ostatních.

Po skončení finanční krize se ekonomická svoboda zotavila a dosáhla nových výšin. V roce 2007 se její průměrná hodnota dostala na 6,90 a byla nejvyšší v historii. V roce 2009 klesla na 6,86, protože vlády v reakci na krizi rozšířily své pravomoci a výdaje.

Do roku 2011 se zvýšila na hodnotu 6,93, čímž se vyrovnalo skóre z počátku krize, a dále se zvyšovala. S oživením hospodářské svobody se obnovil celosvětový růst.

Bude stejný vzorec platit i tentokrát? Obnovení ekonomické svobody je nezbytné pro budoucí růst, prosperitu a další dobré věci, ale na cestě před námi je mnoho nebezpečí a výmolů.

Obnovení ekonomické svobody je nezbytné pro prosperitu, ale na cestě je mnoho výmolů.