Rodinné tajemství se skrývá v květu z nefritu

V knize Nefritová lilie nastává ponuré listopadové ráno roku 1938.

Vídeň je, stejně jako jiná města v Německu a Rakousku, jež bylo v té době již součástí nacistické říše, poseta střepy z výkladů židovských obchodů, rozmlácených o takzvané křišťálové noci.

Neznámá kapitola dějin

Rodina lékaře Bernfelda prožívá i další osobní tragédii: jednoho syna jim zastřelí mladý nácek, druhého odvlečou do koncentračního tábora Dachau.

Rodičům s malou Romy se za pomoci přátel nakonec podaří z Rakouska odjet. Skončí v Šanghaji, stejně jako tisíce jiných židovských uprchlíků.

Rodinné tajemství

Poměrně neznámá součást dějin holocaustu inspirovala australskou spisovatelku Kirsty Manningovou k napsání románu, který se odvíjí ve dvou liniích – střídají se kapitoly vyprávěné jednak z pohledu Romy, jednak její vnučky Alexandry, úspěšné finanční analytičky.

Rodiče Alexandry zahynuli při nehodě a dívku vychovávali v Melbourne její milující a milovaní prarodiče.

Mladou ženu stále trápí otázka, kdo vlastně byla její čínská matka. Ví jen, že ji Romy s manželem adoptovali, a zbyla jí po ní jediná památka – přívěsek na krk ve tvaru lilie vyřezané z nefritu.

Dědeček zemřel, babička Romy mlčí. Když Alexandru zavede její zaměstnání do Šanghaje, začne intenzivně pátrat. A postupně odhaluje rodinné tajemství.

Vůně jídla i pach strachu

Manningová zalidnila svůj poutavý a napínavý příběh spoustou výtečně vylíčených postav, z nichž vyniká především krásná Li, Romyina čínská přítelkyně a nadaná zpěvačka.

Jiné město

Stejně sugestivně popisuje atmosféru Šanghaje plného vůní jídla a krásných zahrad, ale úpícího pod brutální japonskou okupací, a všudypřítomný strach, který sužuje Číňany i židovské uprchlíky.

Díky autorkou zprostředkovaným zkušenostem Bernfeldových i jejich čínských sousedů si čtenář jasně uvědomuje, jaké to bylo žít v neustálých obavách a nejistotě a jak nebezpečné bylo postavit se okupantům. Šanghaj na jaře 2016, kdy megapoli navštíví Alexandra, vypadá samozřejmě zcela jinak než ve válečných dobách, kdy tu žila mladičká Romy, i když utrpěné rány se nikdy nepodaří zcela zahojit.

Zraněná těla i duše

Ale pořád platí, že tu voní chutná jídla a bylinky, stejné jako ty, které si zestárlá Romy pěstuje ve své australské zahradě, aby jimi léčila zraněná těla i duše.