Mráz už přichází i z „Leningrazu“
Kdyby měl člověk říci, ve které evropské zemi jsou absolutně bez šancí komunisté, asi by ho jako jedna z prvních napadlo konzervativní a postmonarchistické Rakousko. Tamní komunistická strana (KPÖ) se dostala do parlamentu naposledy v roce 1956, i tehdy s chabými třemi poslanci. Od té doby nikdy, od roku 1975 dokonce ani jedinkrát ve volbách nepřelezla přes jedno procento, v těch posledních předloni dostala svých standardních 0,69 %. Prostě tradiční politický loser, outsider.
Proto ta aktuální zpráva ze Štýrského Hradce působila jako blesk z čistého nebe. Ve volbách do vedení druhého největšího rakouského města vyhráli ziskem 29 procent hlasů právě komunisté, když o tři procenta porazili lidovce, kteří městu vládli posledních 18 let. A Rakousko dost pravděpodobně vůbec poprvé zažije, jaké to je, když má hlavní město některé spolkové země rudého starostu. Prostě Leningraz, jak před volbami posměšně, ale evidentně neúspěšně strašili soupeři komunistů.
Detailnější pohled už je ale plastičtější, triumf KPÖ nebyl zase takovým překvapením. Právě ve Štýrsku, jediné spolkové zemi, se před časem rudí po desítkách let půstu vrátili do regionálního sněmu. A to právě díky komunálnímu působení ve Štýrském Hradci. Tam se v poslední době hodně zaměřili na třaskavé téma – bytovou politiku. Využili tamního nedostatku bytů (kde ostatně není?), skupování bytů realitními investory – a nabídli vlastní recepty.
U voličů to zabralo. A začíná to zabírat všude možně. Viz třeba nedělní rudé referendum v Berlíně, v němž se přes 56 procent Berlíňanů vyjádřilo pro vyvlastnění až čtvrt milionu bytů velkých pronajímatelů, což má řešit bytovou krizi v německé metropoli. Kromě vyvlastňování lze v jiných městech a zemích vidět i jiné levicové recepty – zdanění prázdných bytů, regulace či zastropování výše nájmů apod.
Tyto recepty mají většinou jedno společné: bytovou krizi nemají šanci vyřešit, protože naopak odradí soukromé realitní investory od další výstavby bytů – a stát ani komunál nemají šanci hlad po bydlení uspokojit. Společné ale mají tyto recepty i to, že jsou lákavé, zejména pro mladší generaci, která na problém s dostupným bydlením naráží nejčastěji. Vidíme to i u domácích Pirátů, kteří zatím v podobě pokusných balonků vypouštějí různá levičácká řešení bytové otázky.
Pro pravici a vůbec strany, které snad ještě úplně nezavrhly tržní ekonomiku, je to bití na poplach. Protože tak lákavá řešení, jaká přináší krajní levice, nabídnout nemohou. A s tím, že byt je sice specifický, ale stále soukromý statek, si nevystačí. Stejně jako s argumentem, že žádné lidské právo na bydlení v Praze neexistuje – a že na Ústecku je volných levných bytů habaděj. Aktuální zpráva ze Štýrského Hradce by měla pravici vést k hlubokému zamyšlení.