Ze zelenáče je mazák. Voráček už křísí namyšleného Fina

Příběh hokejisty Jakuba Voráčka ukazuje, jak zběsile ten čas peláší. Před deseti lety opouštěl Columbus jako veselý holobrádek, jenž bydlel v centru a ve volných večerech vyrážel do společnosti. Teď se z Philadelphie vrátil coby veterán s ryšavým plnovousem. S partnerkou a dvěma malými caparty se usadil v městečku New Albany, ležícím mezi golfovými hřišti severovýchodně od Columbusu.

Při své první štaci v týmu Blue Jackets se teprve rozkoukával v NHL a pozvolna si získával úctu. Nyní ve dvaatřiceti míří k metě 1 000 zápasů v soutěži, posbíráno má 738 bodů, v sezoně vydělá 7,5 milionu dolarů čili asi 164 milionů korun hrubého.

Klub, který ho v červnu 2007 v domácí Nationwide Areně draftoval jako číslo 7, jej letos v červenci získal při výměně s Flyers za střelce Atkinsona. Proč?

„Pořád je vynikající hokejista a má parádní povahu,“tvrdí Milan Tichý, skaut Blue Jackets od jejich zrození na sklonku minulého tisíciletí. „V kabině tahoun, bezva kluk do party. A na ledě tvořivý typ, i proto s ním počítají k Lainemu.“

Na stará kolena se hvězdy často stahují na slavné a atraktivní adresy, do mužstev, která sahají po Stanley Cupu.

Voráčka zavál osud do nenápadného Columbusu, do mančaftu, který se v minulosti poháru nikdy nepřiblížil a ani v současnosti nepatří mezi kandidáty na jeho zisk.

Že by však chlapík z Kladna nad tímto angažmá ohrnoval nos?

V žádném případě. Není ten typ. V metropoli amerického státu Ohio se cítí trochu jako doma, což v létě na golfu potvrdil i Tichému, který mu nejprve řekl: „Jsem rád, že jdeš do Columbusu, ale nevím, jestli ty seš rád. Z Philadelphie do Columbusu je to trošku skok, ne?“

„Možná tě překvapím, ale fakt se těším,“vykládal Voráček. „Město a lidi znám, rodině bude v klidnějším prostředí dobře.“

V Columbusu po něm zůstaly skoro samé hezké vzpomínky na jeho šikovnost, schopnost udělat si legraci ze sebe i ostatních.

„Uměl přijmout kanadské žertíky. Jeho bývalý spoluhráč Rick Nash, který teď pracuje ve vedení, ho určitě doporučil,“tvrdí Tichý. Voráčka zná od šestnácti, kdy zářil v kladenské juniorce a reprezentační osmnáctce. Stál vedle něj, když si „Jake“na pódiu při draftu poprvé oblékl dres Jackets.

Teď mu bude držet pěsti, aby uspěl při druhé misi v Columbusu.

Voráček, s nímž ve Philadelphii v poslední době šibovali po různých pozicích v sestavě, okamžitě zamířil do prvního útoku a první přesilovkové pětky.

Už o prázdninách mu generální manažer Kekäläinen naznačoval, že pro něj připravuje roli vedle krajana Laineho, božsky nadaného, leč někdy poněkud namyšleného finského kanonýra.

Nesobecký Voráček, jemuž mezi mantinely nic neudělá větší radost než nějaká zvlášť vypečená nahrávka, dokonale pasuje k mladíkovi, který k smrti miluje střílení gólů.

Tichý soudí, že Voráček může v nadcházejícím ročníku nastřádat kolem 60 asistencí a Laine se přiblíží hranici 40 branek.

Voráčkovo umění a volnost od nového kouče Larsena mohou vzkřísit blonďáka z Tampere, jehož v posledních letech otravovaly spory v týmu Winnipeg Jets a přísné zacházení od svérázného trenéra Tortorelly po trejdu do Columbusu.

„Torts neuznává nikoho jako hvězdu, úplně po každém vyžaduje plnění všech úkolů,“vysvětluje skaut Tichý, bývalý bek v NHL i v reprezentaci. „Jenže snajpr jako Laine zaslouží určitou volnost. Myslím, že ho Larsen nechá dělat, co umí nejlíp.“

Už přípravné partie ukazují, že by česko-finská spolupráce mohla klapat. Voráček sám před reportéry přiznal, že by přivítal zodpovědného centra, který by útočně laděná křídla jistil. To ale neznamená, že by se forvard s číslem 93 na zádech hodlal nějak flákat při bránění.

Ve Philadelphii byl podroben řadě lekcí z dodržování taktiky.

I proto v něm Kekäläinen a jeho pobočníci vidí ideálního vychovatele nezkušené družiny CBJ.

Když se sečte Voráčkův kumšt, bytostná nenávist vůči porážkám a přátelská nátura, zdá se, že se hokejová mládež v Columbusu ocitla v dobrých rukou.