Marhoul a McCarthy. Jiný antikomunismus

Pokud se nic nepředvídaného nestane, je docela dobře možné, že již na podzim roku 2023 budou na červeném koberci velkolepé hollywoodské premiéry vedle sebe stát Václav Marhoul, hvězdná Emilia Clarke neboli Daenerys Targaryen ze seriálu Hra o trůny a nositel dvou oscarových nominací Michael Shannon.

Oba herci totiž mají hlavní role, jmenovitě úlohy manželů McCarthyových, v americkém životopisu tamního vlivného senátora nazvaného prostě McCarthy, který bude režírovat právě Marhoul. V angličtině, na české i na americké půdě.

Taková zpráva by neměla zapadnout přinejmenším ze dvou důvodů. Předně půjde o výjimečný průlom českého rodáka do světového filmového průmyslu – zvláště pak v roce, kdy se domácí tvorba kromě čestné výjimky Zátopka a dvou animovaných novinek utápí vesměs v laciných odvarech romantických komedií na jedno použití, totiž televizní.

Druhý důvod je možná ještě podstatnější. Zjednodušeně se dá shrnout do věty, že antikomunista vypráví o antikomunistovi. Jenže každý z nich svůj antikomunismus zažil úplně jinak.

Sám Marhoul o sobě tvrdí, že se stal antikomunistou v roce 1983, kdy ho vyhodili ze studií, protože se slovy „nechci živnostenský list“odmítl vstoupit do strany, s jejíž ideologií nesouhlasil, načež se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti.

Kdežto Josepha McCarthyho naopak v únoru 1950 vynesl na výsluní památný projev, ve kterém oznámil, že má k dispozici seznam „členů komunistické strany a špionského kroužku“z řad zaměstnanců ministerstva zahraničí. Později svá obvinění ještě rozšířil a v rámci takzvaného mccarthismu neboli honu na čarodějnice vznikla mimo jiné hollywoodská černá listina. Ovšem již dva roky poté dostal McCarthy senátorskou důtku.

Je třeba připomenout, že antibolševická hysterie v Americe byla tehdy zrcadlovým obrazem pro změnu antikapitalistické hysterie na opačné straně železné opony. Tím spíše se hodí, že příběh McCarthyho natočí filmař odjinud. Pohled režiséra, který zažil důsledky „antikomunismu“českého typu na vlastní kůži, bude rozhodně zajímavější než předem odhadnutelný názor některého zámořského příslušníka korektní salonní levice.

Samozřejmě hlavní kontury McCarthyho osobnosti vykreslí scénář Toma O’Connora, o démonickém výrazu Michaela Shannona nemluvě. Na každý pád ovšem platí, že zároveň jde o chytrý tah. Kdyby totiž východoevropský tvůrce, třebaže získal mezinárodní pozornost dramatem Nabarvené ptáče, točil o východoevropském politikovi, americký trh by to sotva zaregistroval.

Ovšem v případě kontroverzní postavy McCarthyho může společnost HanWay Films, jež má na starosti mezinárodní prodej a distribuci projektu, spoléhat i na zájem ve Spojených státech. Dokonce by mohl vzniknout i dobrý americký film.

A to už by Marhoulovi doma neodpustili.

Půjde o výjimečný průlom českého rodáka do světového filmového průmyslu.