Viry jsou stále dost aktuální
Kapelu Tata Bojs čeká letos její nejdůležitější koncert. 30. listopadu v pražské hale O2 universum konečně pořádně pokřtí album Jedna nula.
Chceme to do lidí nahrnout v plné palbě, říká bubeník a zpěvák Milan Cais. O odpovědi se dělil s baskytaristou Mardošou.
Místo klasického koncertního křtu jste letos v únoru uspořádali virtuální OnLive. Dopadl podle vašich očekávání?
Milan Cais: Dopadl skvěle. Měli jsme krásné ohlasy, vše klaplo. Lístek si koupilo více než dva tisíce lidí, přičemž se prodalo i dost exkluzivních vstupenek v hodnotě tisíc korun, takže jsme byli moc rádi, že nás fanoušci podrželi. Následná zpětná vazba byla velmi silná – po žádném normálním koncertě jsme nic takového nezažili. Je to logické, lidé nám tímhle způsobem chtěli nahradit aplaus. Pro nás to byla hodně důležitá akce. V době tuhého lockdownu, kdy se nic nedělo, jsme měli na časové ose bod, k němuž jsme upínali pozornost a energii. Byl důvod se scházet, zkoušet a dívat se do budoucna. Čili to byl první křest, teď zkusíme udělat druhý, ale se vším všudy, před lidmi.
Jak bude vypadat scéna?
Milan Cais: Těžko se to popisuje, ale zkusím to. Bude širokoúhlá, pracujeme s úplně novými chytrými světly, která trošku jinak modulují scénu v prostoru. Budeme mít zalomenou ledku, která vytvoří jakýsi pokoj, v němž se budeme pohybovat my. Je to pro nás nejdůležitější koncert letošního roku, chystáme ho dlouho, oznamovali jsme ho už před covidem, takže chceme, aby dopadl co nejlépe.
Pozvete si nějaké hosty?
Mardoša: Krom Tomáše Neuwertha a zpěvaček, které s námi více či méně vystupují pravidelně, budeme mít jen jednoho hosta a tím bude Emma Smetana, která přijde zazpívat písničku Tajemství. Uvažovali jsme zprvu, že pozveme lidi, kteří v Tata Bojs dříve hráli, ale pak jsme si řekli, že by množství hostů tříštilo tok a energii večera. Takže jsme se shodli na jednom výrazném. A Emma Smetana je výrazná dost.
Milan Cais: Větší koncerty občas svádějí k tomu, udělat za každou cenu pompézní a eklektickou show, ale my se teď cítíme na pódiu nejlépe tak, jak jsme teď, a chceme se v téhle formě prezentovat. Nic neředit a nahrnout to do publika v plné palbě.
Velmi energický byl už váš nedávný koncert s Dekkadancers v Azylu na pražském Výstavišti. Překvapilo mě, jak se písničky z Nanoalba přirozeně propojily s novým materiálem z aktuální desky.
Milan Cais: Nejste první, kdo nám řekl, že cítil zvláštní symbiózu mezi Nanoalbem a Jedna nula. Podle mě je to otázka energie. Když teď přehráváme písničku z Nanoalba, zní jinak, než když jsme ji hráli v roce 2004. Máme jiný náboj, a když zahrajeme vedle sebe Hal se zatoulal a Holku z plakátu, znějí, jako kdyby vznikly obě přednedávnem a nedělilo je nějakých sedmnáct let.
Mardoša: Na Nanoalbu zpíváme o virech, které jsou teď velmi aktuální, o nanotechnologiích, což je taky neustále živá věc. Prostě to pořád rezonuje. Pak je tam postava profesora Tečky, samozvaného spasitele, což je bohužel taky velmi současné téma.