V léčebně končí zdravotnice
Pandemie dohání k závislostem zejména matky samoživitelky, na které současná situace vytváří největší existenční i finanční tlak. Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes
Knihy! Vykoupím knihy - novější i starší. Solidní ceny za vaše knihy. Tel:603478873
„Jsem člověk, který se vždycky bál mluvit na veřejnosti před lidmi. Proto když jsem obhajovala svou diplomovou práci, měla jsem v kabelce plastovou láhev s tequilou. Tehdy mi to přišlo normální, že si dám panáka, když mám strach. Nakonec jsem pila tak moc, že jsem ani nedokázala chodit do práce,“vypráví svůj příběh jedna z pacientek Kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) a 1. lékařské fakulty UK (1. LF UK). „Abstinuju už 13 let a kromě alkoholu abstinuju i od bulimie. Apolinář mi doslova zachránil život, protože vím, že už bych tady dnes nebyla. Ta moje cesta byla velmi blízko smrti,“dodává.
PRAHA Pandemie jako pověstná poslední kapka
Hranice například mezi běžnou konzumací alkoholu a závislostí umí být velice tenká. Mnohé ženy tuto hranici překročily v důsledku pandemie koronaviru, která představuje především obrovský tlak na psychiku, ať už jde o strach o zdraví, nebo o finanční nejistotu.
Podle přednosty Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK Michala Miovského sice pandemie částečně vedla k omezení konzumace návykových látek, ale pouze u některých skupin lidí. „Obrovský problém představují ty nejrizikovější skupiny, zejména pak matky samoživitelky, na které pandemie dopadla nejdrtivěji,“vysvětluje Miovský.
Půl století léčby
Podle vedoucí lékařky ženského lůžkového oddělení Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK Olgy Pecinovské neměla pandemie na samotné terapie příliš velký vliv. Co ale dopad mělo, bylo omezení kontaktu s vnějším světem v průběhu léčby. Pacientky nechodily ven, nenavštěvovaly rodiny a chyběl jim kontakt s bývalými abstinujícími ženami, který jim při překonávání závislosti velmi pomáhá.
„Po propuštění jsme měli poměrně často recidivy. Ženy narazily na jinou realitu, nezvládly to, a protože měly vytvořený kvalitní terapeutický vztah, vrátily se zpět do léčby. A nyní již abstinují. V době pandemie byly ale omezené ambulantní služby, což se určitě do celkové situace promítne. Covid a s ním spojený lockdown určitě nezpůsobil samotné závislosti. Byl ale pro řadu lidí s problémy tou poslední kapkou,“popisuje dopady pandemie Pecinovská.
Každá pátá pacientka léčebny pracuje ve zdravotnictví
Obraz průměrné pacientky léčebny se v průběhu fungování kliniky v mnoha ohledech změnil. Jeden jev,
se ale vyskytuje po celou dobu, a sice podíl zdravotnic, které se na klinice léčí. Podle statistik VFN přichází každá pátá pacientka ze zdravotnictví nebo sociálních služeb, a je tedy například zdravotní sestrou či lékařkou.
V 70. letech minulého století byla podle lékařů typická pacientka v Praze vdaná alkoholička ve věku 31 až 40 let, která zneužívá návykové látky, má středoškolské vzdělání a jedno dítě. V případě letošního roku je typická pacientka starší, je jí mezi 41 a 60 lety, má dospělé děti a je buď svobodná, nebo má partnera, který rovněž pije. V době nástupu k léčbě je navíc již většinou nezaměstnaná.
„Na ženském oddělení léčíme všechny závislosti, pořád ale dominuje závislost na alkoholu, někdy v kombinaci s užíváním návykových léků, hypnotik a sedativ. Je to asi šedesát procent,“vysvětluje primář Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK Petr Popov. Zmiňuje také, že před 50 lety byl podíl žen závislých na alkoholu na klinice pouhých 45 procent. „Výjimkou nejsou ani hráčky a vyléčili jsme dokonce ženu, které ničilo život nepřetržité sledování televize,“dodává Popov.
Z Lojovic do Apolináře
Už padesát let mají závislé ženy v Praze možnost vyhledat pomoc v boji proti svým démonům, ať už jde o alkohol, drogy nebo hrací automaty. Celkem za půl století prošlo rukama odborníků z VFN a 1. LF UK 5 336 pacientek.
Za prvním ženským oddělením specializovaným na léčbu závislosti stáli Jaroslav Skála a Jiří Heller. Fungovat začalo nejdříve v Lojovicích u Prahy, přičemž na Oddělení pro léčbu závislostí VFN „U Apolináře“se léčba žen přesunula až v roce 2002. Ústavní léčba, která zahrnuje například psychoterapii nebo relaxační techniky, zde v současné době trvá čtyři měsíce, načež následuje 3 až 5 let intenzivního doléčovacího programu a nakonec 10 let udržovacího programu.