Dublin se dusí a krysy útočí
Pandemie odkryla problémy evropských metropolí: nájmy raketově rostou a kvalita života klesá
Ianovi je 41 let a je v Dublinu vyhledávaným pediatrem. Naštěstí mu nevadí otázky na tělo a tak říká, že více než polovinu výdělku „utopí“každý měsíc za nájem. „Žiju sám, ale kdybych měl rodinu, vůbec nevím, jak bych ji uživil,“říká znepokojeně pihatý dlouhán. Ian bohužel není výjimkou, naopak, minimálně polovinu výdělku utratí za nájem v Irsku čím dál více lidí. Nájmy enormně rostou a odborníci tvrdí, že Dublin obsadí první příčku nejdražšího evropského města.
Ve statistice Numbeo z první poloviny roku 2021 Irsko v poměru plat–nájem zaujímá čtvrtou příčku mezi evropskými zeměmi hned za Švýcarskem, Islandem a Lucemburskem. Průměrný nájem za byt 3+kk v centru Dublinu se nyní pohybuje v přepočtu okolo neuvěřitelných 95 tisíc korun měsíčně. Meziročně tato částka stoupá téměř o šest procent. Dublin je tak daleko dražší než jiné evropské metropole. V Římě obyvatelé v průměru zaplatí 70 tisíc, v Berlíně 63 a ve Vídni 40 tisíc korun.
Co se Evropy týče, Londýn má vůbec nejdražší nájmy a zaujímá v celosvětové statistice desáté místo. Dánská Kodaň je pak úplně nejdražší město pro život, kdežto bulharská Sofie je podle výzkumné společnosti Mercer v Evropské unii nejlevnější. Meziročně náklady na život, nyní samozřejmě navíc umocněné inflací, znatelně stoupají.
Je mi 45 a sdílím byt
Jak se s tím tedy místní v Dublinu vypořádávají? Ač neradi, vzdávají se soukromí. Irka Laura je výzkumná pracovnice na klinice zaměřující se na plodnost. Přestože jí je 45 let, nebydlí sama. Sdílí byt se dvěma Venezuelkami. „Ano, jsem si vědoma toho, že už dávno nemám věk na to, abych sdílela byt, ale v současné situaci nemám na výběr. Není to ideální, ale jde to, se spolubydlícími se doma moc nevídáme,“dodává.
Přibližně 34 procent současných obyvatel Dublinu se přistěhovalo ze zahraničí. Irsko je k cizincům poměrně vstřícné a například obyvatelům Brazílie nabízí víza až na sedm let. Zároveň před několika lety nadnárodní společnosti jako Google, Facebook, Accenture či Airbnb založily v Dublinu své evropské centrály. Budovy pro svůj byznys sice
Chceme bydlet!
v mnohých případech postavit stihly, byty pro své zaměstnance však už ne. O bydlení tedy enormně roste zájem a Dublin prostě nestíhá. Ve facebookových skupinách jako třeba „Flatshare in Dublin“je tak během tří minut po umístění inzerátu s nabídkou bydlení až nad padesát odpovědí.
Kvalita nabízeného je samozřejmě věc druhá. „Setkala jsem se i nabídkou staré plesnivé garáže inzerované jako studiový byt, samozřejmě za nechutně vysokou cenu,“popisuje svou čerstvou dublinskou zkušenost 24letá studentka práv Klára. „Domů jsem odjela o měsíc dříve. Kvůli nedostupnosti bydlení jsem musela dojíždět na přednášky více než hodinu a cena nájmu mě připravila o veškerý příspěvek z programu Erasmus,“dodává.
Kritická přeplněnost hlavního města je vidět na nefunkční infrastruktuře. Každé ráno a každé odpoledne se autobusy městské hromadné dopravy zaseknou v hodinových dopravních zácpách, které ochromí město na obou březích řeky Liffey. Řeka dělí Dublin na severní a jižní část, přičemž v líbivější severní části si pronajímatel za měsíční nájem připlatí v přepočtu okolo pěti tisíc.
Vliv na snížení kvality života má kromě jiného také to, že město nestíhá vyvážet odpadky. Minulý týden irský deník Irish Times otiskl článek, jak se v Dublinu kriticky přemnožila populace krys a obyvatelé jsou v nebezpečí. Restaurace La Cave v centru hlavního města musela z hygienických důvodu zavřít poté, co si návštěvníci všimli probíhající krysy mezi stoly, kde obědvali.
Demoralizovaná generace
Oproti posledním deseti letům navíc úroková sazba u hypoték v Irsku vzrostla na dvojnásobek, jak uvádí novinářský server Cassandra Voices. Premiér Micheál Martin ve svém projevu na výroční konferenci Federace stavebního průmyslu začátkem října řekl, že bydlení je „tím nejnaléhavějším a nejdůležitějším sociálním problémem, kterému v tuto chvíli Irsko čelí“. Jedná se podle něj o problém, který demoralizoval generaci lidí.
Mimochodem, Irové nejsou zdaleka jediní, kdo mají problémy s bydlením mladých lidí. Například španělský premiér Pedro Sánchez nedávno navrhl, že Španělům a Španělkám mezi 18. a 35. rokem, kteří stále bydlí s rodiči, pomůže finančně, aby mohli bydlet sami. Podle agentury Eurostat totiž mladí Španělé vylétají z rodného hnízda až okolo třicátého roku, což je téměř pět let za evropským průměrem. Může za to nejen drahý nájem, oproti němuž například v Barceloně a Madridu průměrný příjem nyní klesl o 7 procent, ale i neochota sdílet bydlení.
Irové se s napjatou situací potýkají s houževnatostí sobě vlastní, vždyť zrovna s nimi se dějiny nikdy nemazlily. Komička Justine Staffordová v nedávném tweetu celou situaci shrnula prohlášením: „Koukám na byty k pronájmu a proboha... dneska jsou byty s ložnicemi inzerovány jako ‚obsahuje oddělenou ložnici‘! Jako by to byl nějak óbr luxus nespat vedle trouby nebo co!“Odborníci již varují, že přetlak obyvatel a do výšin vyšroubované nájemné povedou k masovému odchodu z města. Jiní tvrdí, že kvůli koronaviru k tomu už dochází.