Otec pečuje o syna. Mají nový dům
Peníze na dům pro postiženého muže se sešly za jeden den.
Rodina Vavříkových z Ostravy-Zábřehu letos zažila opravdový vánoční zázrak.
Nadělil jim ho Mikuláš z 5. na 6. prosince. Za tyto dva dny lidé vybrali čtyři miliony korun na nový domek, který devětašedesátiletému Janu Vavříkovi usnadní péči o zcela nepohyblivého syna Honzu.
„Nemůžu se z toho vzpamatovat. Je to pro mě euforie, extáze. Kdo by čekal, že nám Mikuláš přinese takový úžasný dar. Je to asi stejné, jako vy byste vyhrála ve sportce,“raduje se pětatřicetiletý Honza.
Trpí spinální svalovou atrofií a téměř celý život je upoutaný na lůžko. Nedokáže zvednout ani hlavu.
Do toho má tracheostomii, tedy umělý vývod průdušnice. Mozek mu ale funguje výborně, a i přes vadu řeči se snaží vyjadřovat jako
OSTRAVA
kdokoli jiný v jeho věku. Honzu vězní tělo a bohužel i současný byt v 9. patře panelového domu.
Jeho maminka upadla do hlubokých depresí, když se u Honzy v šestém měsíci života nemoc projevila. Dnes jen leží v ložnici se zataženými žaluziemi, ven skoro nevychází. Její svalstvo je ochablé a má další zdravotní problémy. Na péči o Honzu tak zůstal jen jeho otec, který se zároveň musí starat i o manželku.
Pro Jana Vavříka je stále náročnější syna Honzu dostat do kočáru a vyjet s ním ven na vzduch. Nepřenáší jej už ani do koupelny, jako to dříve dělával. Veškerou hygienu Honzovi zajišťuje na jeho lůžku v obývacím pokoji. Svůj život v bytě přirovnává k televizní soutěži Pevnost Boyard, ve které účastníci museli překonávat nejrůznější překážky. Vycházka před panelák je pak pro něj podle jeho slov útěkem z Alcatrazu. Dům se zahrádkou a francouzským oknem, kterým by táta syna mohl vyvézt rovnou ven, si vysnili už dávno.
Rodina
„Tím, že jsem nikde nedělal, bych nedosáhl na hypotéku a netroufal jsem si koupit nějakou ruinu, kterou bych opravoval sám. Pořád jsem věřil, že se něco změní, a ono se změnilo,“říká otec Jan. Z práce odešel a naplno se začal o syna starat před 22 lety, kdy to jeho žena už úplně přestala zvládat.
Sen o bezbariérovém domě se jim plní díky nadačnímu fondu „Patříme k sobě Oli“. V ostravské části Hrabová je zatím hotová hrubá stavba. Rodina by se mohla stěhovat na jaře. „Těším se na tu svobodu. Kdykoliv na jaře nebo v létě budu moct vylézt ven podívat se, jak zapadá slunéčko. To pro mě představuje obrovskou svobodu a doslova útěk z vězení. Taky budu mít větší soukromí, protože teď jsem v jednom pokoji s taťkou a v druhém leží mamka,“říká Honza. Táta s Honzou spává na matracích v obývacím pokoji, aby ho měl pořád na dohled. V novém domě budou mít také výtah, schodišťovou plošinu a další vymoženosti.
Sbírka na Olivera
Fond „Patříme k sobě Oli“veřejnou sbírku založil v červenci. Za projektem stojí Radka a Bohumil Kovalští, kteří mají malého syna Olivera trpícího stejnou nemocí jako Honza. Kovalští loni od lidí na léčbu Olivera vybrali miliony korun.
Speciální léčba se sice nakonec ukázala jako nevhodná, protože vybraný lék se může podat jen do dvou let a chlapci jsou už tři. Kovalské ale štědrost lidí inspirovala a rozhodli se pomáhat dalším handicapovaným. Cílovou částku na dům pro Honzu stanovili ve výši 7 777 777 korun. Zpočátku moc velký zájem nebyl, což Kovalští přičítají tomu, že se většina dobročinné pomoci soustředila na oběti tornáda na jižní Moravě.
Zlom přišel právě druhou adventní neděli, kdy herečka Nikol Leitgeb (dříve Štíbrová) Honzův příběh sdílela na instagramovém profilu.
Za jeden den lidé poslali čtyři miliony korun. Nyní už se sešlo osm milionů korun. „Veřejnost může samozřejmě Honzu Vavříka i nadále podporovat finančně kvůli jeho následné péči, kterou bude potřebovat,“přibližuje organizátor sbírky Bohumil Kovalský.
Dům zůstane nadačnímu fondu, a až v něm jednou Vavříkovi bydlet nebudou, chtějí jej Kovalští poskytnout dalším handicapovaným.