Rakouské lyžování mezi sněhem a omikronem
Reportáž z místa, které se v covidové mizerii vydalo úplně jiným směrem než Česko.
Rakousko přestalo hrát s covidem hru na schovávanou. Před více než měsícem zavedlo pravidlo 2G, tedy očkovaný, nebo uzdravený, pro většinu aktivit, v polovině listopadu poslalo neočkované lockdownem do kompletní společenské izolace, ze které se do této chvíle prakticky nedostali. Následovala třítýdenní uzávěra pro celou zemi a jako bonus oznámení průlomového povinného očkování proti nemoci covid-19.
Jenže to není všechno. O víkendu sáhla vláda nového kancléře Karla Nehammera po zcela nečekané zbrani. Do země se od tohoto pondělí bez hrozby karantény nebo nutnosti dodatečného PCR testu dostane jen ten, kdo předloží QR kód s třemi dávkami. Jinak nikdo.
Ano, alpský soused se rozhodl, že další listopadové covidové drama už zažít nehodlá. Navzdory tomu, že začíná lyžařská sezona. A Evropa se bude muset přizpůsobit.
Maximální disciplína
Je pátek dopoledne minulého týdne, ve spolkové zemi Horní Rakousko první den po celostátním lockdownu. Přijíždím pro Čechy do jednoho z nejbližších a z nejoblíbenějších rakouských skiareálů. Hinterstoder s veskrze sportovně klesajícími sjezdovkami je něco jako synonymum pro začátky českého masového lyžování v Alpách. Tady musel být v devadesátých letech minulého století prostě každý. Lyžařské středisko, kam míří ve volných dnech s nadsázkou polovina Lince, praská za normálních okolností už před víkendem ve švech. Teď je tu v údolí pár lyžařů. A klid. Řekla bych nervózní klid.
Těsně předtím, než si kupuji na kase skipas, zastavuji v potravinách kousek od nástupní stanice lanovky. Ve zdejší filiálce obchodního řetězce Spar jsem jediná, kdo si nasazuje respirátor až ve vstupu do prodejny. Všichni ostatní, beze zbytku, s ním už vcházejí.
Jako by se tu na jednom místě soustředila všechna proticovidová opatrnost, která v tuto chvíli zemi ještě zbývá.
„Držíme se opatření, disciplína je tu maximální, jde nám o celou sezonu,“říká mi po chvíli o kus dál jedna z prodavaček v obchodě s oblečením. „Sice nemám tušení, jaká je teď sedmidenní incidence, už to ani nesleduju, ale nikdo rozhodně nemáme zájem, aby to vláda znovu zavřela. Pokud přijdou zpřísnění kvůli omikron variantě, opět přestanou fungovat hotely a apartmány, nevím, kolik firem a skiareálů to ještě ustojí,“myslí si žena za pultem.
Připadá mi, že tu snad umějí věštit.
Neočkovaní za plotem
Vývoj událostí v Rakousku už se prakticky nedá předvídat. Kompletní uzávěra, která trvala od 22. listopadu a zachránila nejen nemocnice před kolapsem, nemá být totiž posledním letošním opatřením.
A tak zatímco se v sobotních ranních hodinách areál konečně plní bezstarostnými návštěvníky lačnými po lyžování, kteří se bez protestů stavějí v respirátorech do fronty, a dokonce i nahoře na vlecích si je sundává jen hrstka, rakouská vláda se chystá ještě více utáhnout kohoutky proudícímu omikronu. Od pondělí mají do země vstup volný totiž jen trojočkovaní.
Na lanovkách ale stále platí původní pravidlo. „Poprosím o QR kód k druhé dávce očkování nebo potvrzení, že jste uzdravená, jinak vám bohužel skipas neprodám,“upozorňuje mě paní v pokladně. Kdo nesplňuje pravidlo 2G, tedy geimpft, genesen (očkovaný, uzdravený, pozn. red.), nedostane se ani za turnikety. Vyjmuty z tohoto pravidla jsou jen děti do dvanácti let.
„V areálu třetí dávku nebo PCR testy nekontrolujeme, to je v kompetenci policie na hranicích. Je ale pravděpodobné, že pravidlo dodatečného testu může řadu zájemců, kteří k nám měli zamířeno, odradit,“vysvětluje mi později v telefonátu Gerald Paschinger, šéf lyžařského střediska Hochficht, které leží sto čtyřicet kilometrů od Hinterstoderu na rakouské straně Šumavy na hranicích s Českou republikou a které čeští lyžaři berou o volných dnech útokem. Ano, covid si vybírá teď svoji daň na tom nejcennějším, co Rakušané z pohledu ekonomiky mají – na zimním turismu v Alpách.
„Samozřejmě je tu méně lidí než před koronou, navíc jsme ztratili spoustu spolupracovníků vlivem nejisté práce, chybějí nám lyžařské kurzy. Máme sice výhodu, že jsme na okraji hor a v blízkosti velkých měst, jako je Linec, a mohou k nám Rakušané přijet na jeden den, ale pokud se ubytovací kapacity opět zavřou, nevím, co se stane. Fungujeme s maximálně dvoutýdenním výhledem – plán na čtrnáct dnů, pak opět na čtrnáct dnů a stále dokola. Jak to bude ale v lednu, netuším,“objasňuje u nástupní stanice lanovky složitou situaci Helmut Holzinger, šéf představenstva lyžařských areálů Hinterstoder-Wurzeralm Bergbahnen.
A netuší to nikdo. Ano, je pravda, že se sedmidenní incidence (počet nově infikovaných za poslední týden přepočítaný na sto tisíc obyvatel, pozn. red.), která ještě v listopadu v řadě regionů oscilovala okolo hodnoty 2 000, strmě sesunula dolů. Rakousko dokázalo za tři týdny přesně to, co chtělo. A to navzdory tisícům neočkovaných ve vídeňských ulicích.
Například do úterního rána vstávali Rakušané s hodnotou 205. Jen pro pořádek, Češi se museli v tentýž den smířit s trojnásobkem. A to za jiných podmínek než u jižního souseda.
„V Rakousku se intenzivně testuje, ve firmách, ve školách, školáci patří ke skupině, která je nejvíce sledovaná. Žádná velká firma si nedovolí, aby vznikl mezi jejími spolupracovníky covidový cluster. Nás je tady okolo dvou tisíc zaměstnanců a devadesát procent je očkovaných, chodíme v ffp2 maskách. Zbylých deset procent má problémy, protože například přijít v pondělí ráno s PCR testem do práce je z důvodu organizace testů složité,“tvrdí Monika Kain, která žije v Linci sedmnáct let. A dodává: „A teď navíc budu potřebovat pro průjezd hranic ke dvěma očkováním ještě negativní test.“
V restauraci se prověřuje bezinfekčnost ještě dřív, než si člověk sedne ke stolu. A na lanovce mají respirátor i ti, kteří jinak nad pravidly mávají rukou.
„Moc to nechápu, všechny ty lockdowny jsou takové kašpárkové divadlo. Já jsem si nechala změřit protilátky a nevím, proč bych se měla nechat očkovat. Kromě toho, ve městech se víc kontroluje a pokutuje, ale my bydlíme na venkově a neřešíme to, na nás policie nepřijde,“tvrdí mi tak čtyřicetiletá lyžařka, která se mnou vyjíždí kabinou do sedla Hinterstoderu. Přesto i ona má respirátor nasazený na obličeji a respektuje bez řečí vše, co je ve skiareálu nastaveno.
Ano, měla to být původně taková normální reportáž z příjemného předvánočního lyžování v Rakousku. Jenže místo toho je to zpráva z unavené, ale rozhodnuté země, která nechce proticovidový boj vzdát. A už vůbec se nechce vrátit do listopadové situace a třídit pacienty v nemocnicích na ty, kteří se ještě dají zachránit, a pak na ty ostatní.