Největší dar Vánoc: bezpečí našeho domova

Vánoce jsou především svátky rodiny. Nad hodnotou rodiny a domova se ve třech obrazech zamýšlí generální vikář pražského arcibiskupství Mons Jan Balík.

Většina lidí má v oblibě vánoční svátky. Vede k tomu dlouhá řada důvodů. Od nostalgie za dětstvím přes nevědomou touhu ponořit se do duchovního světa až po křesťanskou oslavu narození Mesiáše.

Avšak existuje ještě jeden důvod. Spočívá v touze po tom někam patřit, být milován, mít svůj domov.

Obraz číslo 1

Vstoupíme do našich příbytků, na hlavní stěně obývacího pokoje se nachází velká obrazovka, na pracovních stolech monitory a tablety, v ruce držíme naše telefony, a dokonce i během jídla je se skloněnou hlavou adorujeme. Je to skutečnost, která nás obklopuje a pohlcuje. Žijeme v době technologií, které přinášejí mnoho pozitivního, ale také vypouštějí jed. Pedagožka Slávka Kubíková dala své knize název Klub nerozbitných dětí. Konstatuje v ní, že současné děti jsou křehké jako sněhová vločka a vysušené, protože je z nich vysátý život právě vinou technologií a absence lidských vztahů. A důsledek? Úzkosti, deprese a pocit nejistoty u dětí a mladých lidí. Všichni to známe. Technologie, které nás všude i doma obklopují, mají dvě tváře: tu hezkou, kdy ulehčují komunikaci, umožňují propojení lidí, rozšiřují poznání, ale také tu temnou: když mrhají naším drahocenným časem, ubíjejí kontakty mezi nejbližšími, manipulují, vytvářejí závislost a vynášejí na povrch to nejtemnější z nás. Autorka přichází s návrhem: nasadit v našich rodinách dietu od technologií a soustředit se na budování lidských vztahů, rozvíjet hudbu a četbu.

Obraz číslo 2

Vstoupíme do našich příbytků a vidíme, že na významném místě našeho domu je položen adventní věnec, postaven ozdobený vánoční stromeček, v některých domácnostech uvidíme i obraz Panny Marie či zavěšený kříž. Nejde o dekoraci, ale o nástroj, který umožňuje rodině společná setkání. Aniž se o tom hovoří, existuje řada uvědomělých manželů, kteří si dokážou vyšetřit každý týden alespoň hodinku času jen pro sebe a posilují tak svůj vztah. Nejedna rodina využívá adventní věnec k setkání s dětmi a vánoční stromek jako místo, kde se nejen společně hovoří, naslouchá dětem, ale i zpívají koledy. Rodinná setkání jsou darem nejen pro dospělé, ale především pro naše děti, a to i ty dospívající. Mimo jiné zjistíme, že nám technologie ani moc nechybějí. Zakoušet rodinu jako místo bezpečí, sdílení a zklidnění, to je největší dar, který od nás mohou děti dostat.

Obraz číslo 3

Ten vypráví o našem konkrétním domově. Jaký je, jaký bude? Jaký se ho snažíme společně vytvořit pro sebe a své děti? Během týdnů před Vánocemi zaznívá v kostelech slovo proroka Izaiáše: Připravte cestu Pánu. Život každého z nás, životní styl naší rodiny vyžaduje neustálou ochotu ke korekci. Aby v našem životě nechybělo to podstatné, nesmíme se bát aktivně proměňovat svůj život, který vždy nějaké usměrnění a změnu potřebuje. V opačném případě se necháme postupně zavalit pozemskými starostmi, hmotnými věcmi a technologiemi. Z našeho života se pak snadno vytratí psycho-spirituální harmonie. Moudrý člověk nenaříká na okolnosti, ale učí se dobře vážit, čemu věnuje svůj čas, čemu dá přednost, jaké priority zvolí. Čemu připraví cestu, aby vstoupilo do jeho života.

Vánoce nám umožňují rozjímat o rodině, do které se narodil a ve které vyrůstal Ježíš Kristus. Krása betlémů na nás sice působí idylicky, ale o nějaké idylce tehdy nebylo vůbec možné hovořit: dlouhé cestování těhotné ženy, porod v jeskyni, emigrace z politických důvodů, chudoba. Ale to, co v nazaretské rodině nikdy nechybělo, co jí pomáhalo překonat všechny úklady a obtíže života, byla vzájemná úcta, láska a důvěra, že ji milující Bůh provází.

To přeji nám všem, kteří usedneme už za pár hodin k našim stromečkům a budeme slavit letošní Vánoce.

Nazaretské rodině nikdy nechyběla vzájemná úcta, láska a důvěra, že ji milující Bůh provází.

První Vánoce bez naší Popelky. Legendární pohádku Tři oříšky pro Popelku sice i letos v televizi uvidíme, její něžná hvězda Libuše Šafránková už ale mezi námi není. Zato vtrhla do kin její nová norská verze Tři přání pro Popelku, která zaujala snad jen polibkem dvou mužů, princových pážat. Že bychom i v té naší šosácké a reakční verzi udělali pár úprav, aby šla více s duchem nezadržitelného světového pokroku? (mk)