Staré problémy v plné nahotě: lži a hlouposti nejsou názory

Každá společenská krize, kterou je i epidemie, ukáže na neřešené problémy. Roky Česká lékařská komora toleruje u svých členů souběh standardní lékařské praxe a šamanismu. Není zvláštností, když v „normální“ordinaci visí na zdi certifikáty homeopata nebo akupunkturisty. Dnes někteří lékaři brojí proti očkování a své bludy vytrubují na „asociálních“sítích.

Prezident Milan Kubek vyzval členy, kteří nesouhlasí s očkováním, k vystoupení z komory, a tím nepřímo k ukončení lékařské praxe. Za současného právního stavu ale není jednoduché někoho z komory vyloučit. Vrána vráně oči nevyklove, doktoři vylučovat jiné doktory, i když to jsou šamani, z komory nebudou. Je třeba změnit zákon, aby nevědecké postupy byly důvodem k vyloučení z lékařské komory. Žalobu k civilnímu soudu ať může podat každý občan.

Pandemie také ukázala na nutnost postihovat lži ze strany státu. Na začátku tohoto roku byl okres Cheb nejpostiženějším místem Česka z hlediska nákazy. Místo pomoci se do nemocnice v Chebu dostavila zastrašovací kontrola ministra zdravotnictví Jana Blatného a z ní vzešly tři lži tehdejšího náměstka Vladimíra Černého. Tvrdil, že kapacita nemocnice v Chebu je blokována německými občany, Německo je schopno přijmout pouze deset pacientů a odmítá ty s tzv. britskou mutací viru. Bylo to tak donebevolající, že i premiér řekl: „Pan náměstek Černý nemluví pravdu.“Co ale s úředníkem, který je chráněn zákonem o státní službě? Řešení je nasnadě – zákon upravit tak, aby každý úředník či politik mohl být žalován za lež. Výrok soudu o nepravdě by u úředníků vedl k zániku služebního poměru, u politiků k nálepce soudem uznaných lhářů.

A konečně jde i o omezení lží šířených prostřednictvím internetu. Diskuse pod články by seriózní vydavatelské domy neměly vůbec otevírat. Pokud se někdo chce vyjádřit, ať si vezme bednu a jde hlásat své názory do parku. Může také tisknout letáky, vydávat vlastní noviny, provozovat rádio, televizi.

Anonymní štěky v internetových diskusích nejsou uplatněním svobody projevu. Za každým názorem musí být konkrétní člověk a jeho odpovědnost za to, co říká a píše. „Asociální“sítě potřebují regulaci v podobě absolutního zákazu shromažďování jakýchkoliv osobních údajů o uživatelích a právní odpovědnosti za zveřejňovaný obsah. Dnes necháváme dveře bez zámku, volně přístupné pro zloděje svobody, demokracie i zdraví.