Zazvoní také Zikmund
K vánoční atmosféře v metropoli přispívá skupina obětavých pražských zvoníků
K Vánocům neodmyslitelně patří malé i větší zvony. Ačkoli má mnoho kostelů elektrické zvonění, dávná tradice zvoníků ještě nezmizela a řada dobrovolníků pro ostatní vytváří neopakovatelnou vánoční atmosféru. Zvoníkem v Chrámu sv. Víta je Tomáš Stařecký, který kromě toho pracuje jako ředitel Správy služeb hlavního města.
„Na Svatém Vítu budeme na Štědrý den zvonit před půlnoční mší i s největším zvonem Zikmund, který jinak zvoní asi desetkrát za rok. Na Hod boží se zvoní před mší na desátou hodinu a před polednem. Je to jednou ročně a je v tom radost z narození Ježíše, která se promítá i do současnosti,“vysvětluje zvoník od Svatého Víta. Připomíná, že ještě jedna mimořádná bohoslužba je v 16 hodin na Silvestra před koncem roku.
PRAHA Zvuk zvonu probouzí město
Zvoník si také pochvaluje novoroční zvonění, které přijde na řadu 20 minut před desátou dopoledne. „To je naprosto úžasné. Se zvoněním začíná život v následujícím roce. Město je tiché, ani nejezdí moc tramvaje, naše zvonění tak více vynikne,“říká zvoník, který patří k těm zkušenějším. „Věnuji se té činnosti už od roku 1978. Jde o úžasnou součást naší historie. Jsme skupina, která udržuje tradici nejméně od roku 1541, kdy ničivému požáru na Malé Straně a na Hradčanech podlehly nejen zvony. Od té doby se v katedrále zvoní nepřetržitě až dodnes,“říká Stařecký.
Sám se prý ke zvonění v katedrále dostal náhodou. Chodil po staré Praze, koukal okolo sebe a fotografoval město. Věž katedrály Svatého Víta byla jedním z jeho zastavení. „Nachomýtnul jsem se tam zrovna ve chvíli, kdy tam byla jedna skupina zvoníků. Zvony mě tehdy uchvátily. Moje první zvonění bylo mohutné a intenzivní,“říká Stařecký.
Podle něj je to stejné i s novými adepty. Ve skupině svatovítských zvoníků je dnes 15 až 20 lidí a průměrná doba, jak dlouho docházejí do katedrály zvonit, je přes deset let. Jsou to dobrovolníci, jejichž skupina vznikla de facto z náhodných zájemců, kteří jsou ochotni respektovat určitá vnitřní pravidla. Každý ale vlohy pro zvonění nemá. „Musí se poznat, že se zvonem nějak soucítíte a že ho umíte ovládat. Zvon naopak nesmí ovládat vás,“dodává. Zvonění přirovnává k tanci, ve kterém se na první pohled také pozná, kdo má pro tančení vlohy.
Týnský chrám
Celé čtvrtstoletí je už na Týnském chrámu zvoníkem Ondřej Boháč, který je zároveň ředitelem městského Institutu plánování a rozvoje.
Také on se těší na nadcházející dny. „Vánoční zvonění ve tmě nad rozsvícenou Prahou má specifickou atmosféru. Věřím, že hlas zvonu lidi přiměje vzpomenout si na podstatu Vánoc. Když se do zvonů jednou zamilujete, tak je to láska na celý život. Zvonění pro mě má vnitřně velký význam. Baví mě stoupat nahoru do věží a rozhoupávat zvony, ale hlas zvonů má přesah pro všechny lidi, kteří ve městě zvon slyší,“říká Boháč.
Na zvonění se mu například líbí, že je tato činnost po staletí stejná. „Lidé měli stejný postup třeba i 300 let zpátky,“říká Boháč. Na zvonění ho také láká, že jde o službu pro jiné lidi, kteří se dokonce na ulici zastavují, poslouchají a dívají se nahoru. „Sám jsem se dostal ke zvonění náhodou, v partě na Týnu je nás osm. Já jsem v Týnském chrámu byl pokřtěný a odmala jsem tam chodil do kostela s rodiči. A vždy mě hodně zajímal ten život v zákulisí kostela,“říká týnský zvoník. Bylo podle něj jen otázkou času, než se dostal do věže.
Na Svatém Vítu i na Týnském chrámu jsou různě velké zvony a na každý z nich je rozdílně těžké zvonit. Podle Boháče nejde rozhodně o nudnou činnost. „Vždy to prožívám zas a znovu. Zvuk velkých zvonů je něco, co vás převálcuje. Je to podobné jako vášeň pro hudbu. Ke zvonění se vracím asi ze stejného důvodu, proč houslista zas a znovu hraje na housle. V tom je to velmi podobné,“myslí si zvoník.
Největší týnský zvon Marie váží 6,5 tuny. Zvonění na něj je fyzicky náročné a střídají se na něm čtyři lidé. Pro srovnání největší zvon ze Svatého Víta Zikmund z roku 1549 váží asi 16,5 tuny.
Zvoník manažerem
Na svatém Vítu na Štědrý den zvoníme s největším zvonem Zikmund.