Prskavce motivuje návrat do žákovských let. V kánoi
Od jeho olympijské euforie uplynulo takřka pět měsíců. Když se nyní řekne Tokio 2021, co se Jiřímu Prskavcovi vybaví nejdříve?
„Třináctá branka ve finále. Jak jsem to tam poslal napřímo. To byla skoro drzost,“odpoví.
Ta branka jako by definovala jeho odvážnou závodnickou náturu. Ještě v semifinále do ní najížděl takzvaně na erku, tedy po opatrnější linii s menším rizikem, že nabere penalizaci za šťouch. S otcem trenérem se dohodli na stejné taktice i před finálovým startem.
„Jenže když jsem pak k té bráně přijížděl, blesklo mi hlavou: Takhle na jistotu bys to nikdy v tréninku nejel, jel bys ji napřímo, tak pojď, dáš to. A povedlo se. Pomohlo mi to získat čas, zvládnout skvěle následující přejezd a vyhrát. To rozhodnutí, že ve finále olympiády pojedu tu bránu napřímo jako kluk, který chce ukázat, co všechno umí, je pro mě nesmírně silným okamžikem.“
Zlatou medaili tehdy vybojoval s obřím náskokem 3,22 sekundy. V tu chvíli měl vše. Veškeré tituly, o nichž může kajakář v peřejích snít. Stal se čtyřikrát mistrem Evropy. Dvakrát vyhrál Světový pohár. Dvakrát světový šampionát. A nyní i olympiádu. Přitom je mu stále teprve 28 let. Co bude dvojnásobného otce Jiřího Prskavce motivovat do dalších vodních bitev?
Jak jsem se stal looserem
„Něco v hlavě nosím,“naznačil už v Tokiu. Tehdy ještě neprozradil co. Až na podzim odhalil: Zkouším jezdit i v kánoi.
Chce snad být medailovým obojživelníkem jako Australanka Jessica Foxová?
Ne, tak daleko Prskavcovy ambice rozhodně nesahají. Přinejmenším prozatím. Při soustředění na Reunionu však trávil závěrečných 20 minut každého tréninku v singlkánoi. Nová výzva ho zcela pohltila.
„Najednou jsem už nebyl tím kajakářem, který zajede všechno a většinou dost slušně, ale stal se ze mě looser, který je rád, že tu trať vůbec projede. A právě to mě hrozně bavilo. Byl to návrat do žákovských let. Zase jsem byl tím malým klukem, který se učí a který má kam stoupat.“
Otec trenér jej dokonce na Reunionu přihlásil do lokálního závodu singlkanoistů a Prskavec vyhrál. Lukáš Rohan, stříbrný olympionik v této kategorii, mu psal: „Pošli mi video.“
„Asi se mě teď Lukáš hodně bojí,“smál se. Ale video neposlal. S vysvětlením, že není o co stát.
Na své prvotní pokusy v kategorii C1 si loď náležitě vystlal, aby koleno trpělo co nejméně, protože singlkanoisté v ní na rozdíl od kajakářů sedí. Po třech týdnech na Reunionu si liboval, že už vydrží klečet v lodi delší dobu. „Ale teď potřebuju, aby nohy ten posed nezapomněly. Tak musím aspoň jednou denně doma klečet před televizí.“
Kromě vzdělávacího procesu v kánoi jsou zde i další medailové výzvy v kajaku. Najde opět dostatek mentálních sil k tvrdé dřině? „Ty naskočily hned, jak jsem se 1. listopadu vrátil do plného tréninku a nemusel už řešit nic jiného,“tvrdí.
Když po únavných týdnech poolympijských povinností odcházel na první trénink do posilovny, manželka Tereza pronesla: „Takového magora jsem ještě nikdy neviděla.“
Stačilo, aby pohlédla na výraz ve tváři svého muže.
„Věděl jsem, že mě všechno bude bolet, a přesto jsem měl od rána úsměv od ucha k uchu a těšil se, až v 11 nastoupím do posilovny a při kruhovém tréninku se tam zničím. Terka jen kroutila hlavou a říkala: Ježíšmarja, co jsem si to vzala.“
S Přindišem ve skupině
Domovský kanál v pražské Troji bude až do dubna kvůli rekonstrukci zavřený, v listopadu však vyrazili do jiných – a atraktivních – destinací. Týdenní kempy absolvovali na nové olympijské trati v Paříži a v německém Augsburgu. Ten hostil první olympijské souboje vodních slalomářů při hrách v Mnichově 1972 a v červenci 2022 zde 50. výročí této události oslaví uspořádáním mistrovství světa.
Motivací navrch byla pro Prskavce na podzim i přítomnost novice v jeho tréninkové skupině: aktuálního vítěze Světového poháru a evropského šampiona Víta Přindiše. Pod koučem Jiřím Prskavcem starším se tak nyní připravují tři muži, kteří v minulosti získali světový nebo evropský titul: Prskavec mladší, Přindiš a Tunka.
„Táta se nebojí stavět pro nás těžké tratě a my se navzájem hecujeme, kdo je zajede. Což nám všem prospívá,“říká Prskavec mladší.
Přindišova dcera Amálka a Prskavcovi dva kluci s nimi cestovali i na kemp na Reunionu. „Vznikla tam rodinná pohoda, což nám hrozně přidávalo na psychické pohodě,“líčí olympijský vítěz.
Také z ní chce těžit, až se vydá znovudobývat kajakářské trůny.