Co mám dělat, abych zase vyhrával? NEJ šampiona roku

Dokázal něco, co nikdo před ním. Vyhrál dvě olympijská zlata ve dvou různých váhových kategoriích.

Jakých bylo deset nej roku judisty Lukáše Krpálka?

Největší radost

Tady je to jasné, rozhodně po finálovém zápase v Tokiu. Proč? Protože to pro mě bylo trochu nečekané. Jasně, odjížděl jsem na olympiádu s tím, že chci medaili, ale to, že ji vyhraju, jsem úplně nepředpokládal. Byla to pro mě vážně obrovská radost.

Největší zklamání

Na začátku sezony, kdy mi nevyšel úplně první start. Prohrál jsem hned v úvodním kole na Grand Slamu v Tel Avivu. Na druhou stranu to pro mě bylo o to víc motivující směrem k olympiádě. Zamyslel jsem se nad některými věcmi, které jsem mohl dělat špatně, takže nakonec to bylo i dobře.

Nejtěžší chvíle

Těsně před olympiádou. Samozřejmě i v den D to bylo náročné, ale psychicky to pro mě bylo mnohem těžší ještě před startem her. Cítil jsem, že se na mě klade obrovské očekávání. Nebylo pro mě snadné to zvládnout.

Největší zážitek z her*

Už jen to, že můžu na olympiádě být, je pro mě vždycky obrovský zážitek. Navzdory omezením, kdy jsme se nemohli úplně navštěvovat, nemohli jsme chodit fandit, jsme se občas potkávali s dalšími sportovci. Být s nimi na jednom místě, bavit se o soutěžích a prožívat to s nimi je nezapomenutelné.

Nejkrásnější místo v Tokiu

Hala Budokan, která má obrovskou historii. Pro mě je krásné, když v ní můžu vždycky startovat, a tím spíš, když je to pro mě úspěšný turnaj. Pak se ta krása ještě násobí.

Nejhorší den v celém roce

Tady bych se vrátil k tomu prvnímu startu. Ono to nebylo jen o něm, ale mně se nepovedl ani konec sezony 2020. Neměli jsme dobrou přípravu, pak přišlo domácí mistrovství Evropy v Praze, kde jsem hrozně chtěl medaili, ale to se mi bohužel nepovedlo. O to větší zklamání pak přišlo, když jsem právě na dalším turnaji v Tel Avivu vypadl v prvním kole. To byl ten nejhorší den. Říkal jsem si: Co mám dělat pro to, abych zase vyhrával?

Nejtěžší rozhodnutí

V semifinále olympiády v Tokiu. Šel jsem ho s domácím Harasawou a v prodloužení jsem udělal chvat osoto gari, při kterém jsem ho hodil. Předtím jsem ale snad tři čtyři minuty přemýšlel, jestli právě tenhle chvat udělám, nebo ne. Hrozně jsem se bál, aby mě při něm neotočil. V hlavě mi furt jelo: Jo, ne, jo, ne. Možná bylo dobře, že jsem počkal, protože kdybych to zkusil před prodloužením, třeba by mě otočil a já ten zápas prohrál. Takže tohle pro mě bylo nejtěžší rozhodnutí.

Největší nesportovní zážitek

Musím říct, že i ten se možná trochu pojí se sportem. Když přiletíte z olympiády, objíždíte různé akce a pro mě každá ta akce byla krásná a dojemná. Třeba v mé rodné Jihlavě... Jako malý jsem chodil přes náměstí do školy a teď mě najednou na stejném místě vítá moje rodné město. To byl absolutně úžasný zážitek. Stejně tak, když jsme byli ve Stromovce v olympijském parku.

Největší porce jídla

Mám rád jídlo, rád si dávám velké porce, to se ví. Největší porce jídla? Bral bych to jako každodenní chléb. (smích)

Největší motivace do dalších let

Rozhodně olympiáda v Paříži. Pro tu bych chtěl udělat zase všechno, protože chci zabojovat o další olympijskou medaili.