Málem jsem končil
Gólman fotbalové reprezentace vypráví o zranění a návratu.
Do novin mluví málokdy. Vlastně skoro nikdy. „Nejsem uzavřený typ člověka, ale rozhovory nevyhledávám,“poví Jiří Pavlenka.“„Víte, mám rád svůj klid. Nepotřebuju být pořád někde vidět.“
Možná je to škoda, protože když už gólman Brém a fotbalové reprezentace kývne a rozpovídá se, dozvíte se leccos. Třeba to, že v létě málem končil kariéru: „Už jsem si i psal na papír, co všechno potřebuju doplatit. A uvažoval, co budu místo fotbalu dělat.“
Přitom to vypadalo, že byste třeba mohl na Euru být i brankář číslo jedna.
Přijížděl jsem na sraz před šampionátem hodně natěšený. Chtěl jsem zabojovat o šanci být v základu. Ale před přátelákem s Itálií jsem na předzápasovém tréninku začal mít problémy se zády. Nechal jsem si dát injekce proti bolesti a šel to zkusit.
Chyba?
Těžko říct. Každopádně se bolest po zápase ještě zhoršila a po dalším utkání s Albánií, které jsem vynechal, jsem najednou nemohl ani pořádně chodit. Vyhodnotil jsem si, že to nemá cenu, zabalil tašku, rozloučil se a odjel. V slzách.
Fakt jste si pobrečel?
Bylo mi to hrozně líto. Na Euro jsem se obrovsky těšil, věřil jsem, že to bude životní zážitek, i kdybych třeba nechytal. Musel jsem se ho ale sám vzdát, protože jsem věděl, že bych tam byl navíc. A bez slz se to neobešlo.
Co bylo dál?
Dorazil jsem domů, začal rehabilitovat, po dvou týdnech jsem věřil, že bude všechno v pohodě. Odjel jsem s Brémami na soustředění, ale než jsem se vrátil do plného tréninku, zranění se zhoršilo tak, že jsem nedokázal pořádně zvednout nohu. Ať jsem dělal cokoli, nedostal jsem ji víc jak dvacet čísel nad zem.
Takže bolavá záda nebyla na vině?
Nejdřív to vypadalo, že jo. Pak se ale ukázalo, že se mi v noze mezi kostí a nervem vytvořila tekutina, která na nerv tlačila. Kvůli tomu jsem ztrácel cit v noze a sílu. Ale těch pár dní, kdy jsem nevěděl, co mi je... Věřte, že to byl očistec.
Co jste musel překousnout?
Každý den jsem jezdil ze soustředění na vyšetření do nemocnice v Innsbrucku. Dvakrát jsem byl na rezonanci, na ultrazvuku, ale taky mi brali mozkomíšní mok, což opravdu není nic příjemného. Nevědělo se, jestli nemám nějaký vzácný syndrom, nebo třeba nádor, byla to fakt velká nejistota. V noze jsem neměl sílu ani cit, v jednu chvíli jsem už opravdu byl připravený, že končím. Proto ten papírek, o kterém jsem mluvil.
To jste mě překvapil. Málokdo by hned začal uvažovat tak věcně.
Přišlo mi to přirozené. Člověk má rodinu a uvědomuje si, že konec kariéry může přijít, třeba i nečekaně. Měl jsem v hlavě, že nesmím myslet jen na sebe, ale i na lidi okolo, abych se o ně dokázal postarat, i kdybych s fotbalem musel seknout. Ale jsem moc rád, že to tak nedopadlo.
Co pomohlo?
Dostal jsem kortizon, dlouho rehabilitoval a postupně všechno odeznělo. Musím to zaklepat: od té doby je všechno v pohodě.
Přitom vy jste držák. Před zraněním jste za čtyři sezony jste vynechal jen jeden zápas. Nikdy jste si nepotřeboval odpočinout?
Když to jen trochu jde, chci hrát. Někdy pomůže třeba i prášek nebo injekce. A když přijde období, kdy je to psychicky náročnější a člověk není v takové pohodě, tak to chci zlomit na hřišti. Před tím jediným zápasem, který jsem musel vynechat, jsem si natrhl sval, ale stejně jsem se snažil dělat všechno, abych ho odehrál.
S natrženým svalem? Trochu riziko, ne?
Chtěl jsem do toho jít. Tehdy se nám zrovna nedařilo, chtěl jsem pomoct, ale doktoři mi to zakázali. Beru to tak, že když jednou vypadnete, nikde není záruka, že se mezi tyče příště vrátíte. Jak to jen trochu jde, chci být na hřišti. I proto mě mrzelo, když jsem na začátku téhle sezony nechytal.
Nadával jste na osud?
Nemyslím, že by ke mně byl až tak krutý. Spoustu lidí potkají daleko horší věci než že přijdou o Euro,
Rodinná pohoda Zase chytá
bojí se o kariéru nebo chvíli nechytají. Když jsem přijel domů a byl s rodinou, s malým, přišel jsem na jiné myšlenky. Ale samozřejmě mě to celé nějakou dobu mrzelo.
Brémy navíc v létě spadly do druhé ligy. Po čtyřiceti letech. Šok?
Ať jsem dělal cokoli, nedostal jsem nohu víc jak dvacet čísel nad zem.
o konci kariéry.